No, hlavně bych si dovolil zpochybnit sezení v kanceláři nad fotkama temné ulice.
To jako fakt nikoho nenapadlo, že když není vidět, bude se člověk spíš dívat tam, kde něco slyší?
Že lidi se, co si pěstují "situational awarenes" se budou chovat jinak (třeba střelci nebo lidi, co dělají sebeobranu).
Že potřebují nějakou kontrolní skupinu (třeba páry muž-žena, dvě ženy, apod.).
No prostě věda, no ...
Treba to nekdo prozkouma dal a treba tuhle vec uplne zadupe do zeme. Souhlas s tim, ze koukat na fotky je stezi reprezentativni.To by skoro bylo reprezentativnejsi to zkoumat skrz nejakou gamesu nebo vr. Coz oboji ma samozrejme svoje odlisnosti proti realu. Ale mozna instinkty by to odhalit mohlo aspon zakladne.
A potřebujeme to zkoumat? Neni to naprosto evidentní? Každá žena někdy zažila stalkera nebo násilí nebo aspoň herešment. Samozřejmě, že si dáváme sakra majzla, jsme prostě slabší a menší.
Potřebujeme, protože třeba lidí jako já (bez osobní zkušenosti, bojí se mě i většina chlapů) by si to vůbec neuvědomili, případně by zlehčovali to co slyší od přítelkyně.
Good point. Je pravda, že jsem mužovi (urostlej metr devadesát) už párkrát musela udělat scénu, čistě aby pochopil, že doma uklízí moje věci do výšky svých zvednutých rukou a já tam ani nevidím, případně musím tahat židli nebo mi to popadá na hlavu a není to kua vtipný ani roztomilý. O večerní vycházce nebo odmítnutí dotěry se nebudu ani rozepisovat.
Aaaaa Palmovka, tou jsem se nespocetnekrat vracel nad ranem tak, ze jsem z ziskova sel pres krejcarek na palmu pesky (nocni tramvaji ujela, interval 30min au). Nikdy se mi nic nestalo, ani v naznaku. A to jsem hurvajs bez jedinyho svalu. Asi tam jsou vsichni grazlove slepy z blbyho chlastu bo co.
