»Plánovači chtějí nahradit ty miliony soukromých plánů jedním jediným Plánem. Nebo v lepším případě chtějí, aby vláda ustanovila Hlavní Plán, kterému se musí plány všech ostatních lidí podřídit..

Státní Plánování vždy obsahuje donucení, které může být maskováno mnoha způsoby. Vládní Plánovači se samozřejmě budou snažit přesvědčit lidi, že Hlavní Plán existuje pro jejich vlastní dobro..

.. pokud by mohli dát každému jeho poměrný hlas při rozhodování, svobodu volby, pokud by všichni mohli podle takového Plánu vyrábět a spotřebovávat zboží a služby, které by stejně chtěli vyrábět a spotřebovávat, tak by takový Plán byl naprosto k ničemu. V nejlepším případě by se totiž dosáhlo naprosto stejné situace, jako na volném trhu. Plán má smysl jedině tehdy, pokud lidi donutí produkovat a spotřebovávat jiné věci, v odlišném množství a kvalitě než by sami chtěli. Takže Plán bude mít smysl jedině tehdy, když někoho k něčemu donutí a vynutí si změnu ve struktuře produkce a spotřeby.

Existují dvě „omluvy“ pro takové donucení. Jedna je, že svobodný trh produkuje „špatné“ zboží a pouze vládní Plánování a direktiva mohou zabezpečit produkci „správného“ zboží.. Druhou omluvou je, že svobodný trh neprodukuje dostatek zboží, a že pouze vládní Plánování umožní věci urychlit..

[V době, kdy tuto knihu Hazlitt psal, to ještě nebylo populárním tématem, ale dnes už známe také třetí omluvu ‒ svobodný trh produkuje příliš mnoho zboží a to vyvolává globální oteplování či je to hrozbou pro životní prostředí všeobecně. (Pozn. překl.)]«

Henry Hazlitt: Člověk proti sociálnímu státu

https://www.mises.cz/literatura/clovek-proti-socialnimu-statu-59.aspx