To je správný přístup! Tyto debilní zvyky mi lezou krkem. Dohadovat se za zády člověka, co mu dát, je za mne špatně. Buď se napřímo zeptat nebo pouze poblahopřát a konec. Další, snad ještě horší věc je pořádání narozeninových oslav v práci. To už je úplné no-go, držet lidi po pracovní době kvůli sobě někde a ani se jich nezeptat, jestli nemají jiný program. Kolega mi oznámil, že se mnou počítá na oslavě a když jsem mu řekl, že už tam mám ale program, tak mi dost suveréně řekl: “tak si ho zruš. Počítám s tebou. ”

Kde to jako jsme? :D

Tak u nás v ruským kanclu se to plánovalo vždy na pátek v 16:30. V úterý přišel mail mám narozky, v pátek se ke konci práce všichni sešli, sežralo se vypilo se v rámci pracovní doby a kdo chtěl, pokračoval do hospody.

Mne pořád nejde do hlavy, proč to vůbec někomu v práci říkat :D

Pokud to dotyčný chce nějak slavit, tak ok, ale na svoje náklady a po domluvě s ostatními, ne aby mi oznámil, že se mnou počítá. Není moje povinnost se připojit. Poblahopřání musí stačit.

Jak říkám, v pátek bylo na stole šáňo a dort, to ale dělal oslavenec sám. Nebo štěně piva a šest pizz, to bylo dobrý.😁 Kdo chtěl, dorazil aspoň na přípitek, ale tyhlety cavyky, co popisuješ, nikdo nedělal. Rusové to brali trochu jinak, na valentýna jsme třeba všechny holky dostaly růži, co nakoupil jeden kolega ze svého, jindy se objevila obří mísa ruských bonbonů, co někdo dovezl. To bylo furt něco. Ale všechno řešili lidi sami za sebe.

Já právě absolutně nerozumím myšlence kolegů “mám narozeniny, jsi můj otrok”

Takový typy nutí abstinenty chlastat.

Já jsem abstinent :D

Cuba libre light prosím

Virgin, virgin!

První, co mi prolétlo hlavou, tak bylo, proč skandujeme jméno společnosti, kde mám 1000 akcií? :D

😭😂