Jenže ono je to dneska celé tak nějak nakřivo. Dřív platilo to, že dědictví bylo pro vnoučata, abys jim ulehčil starání se o vlastní děti, ale dneska si lidé víceméně nic moc nenechávají. Kolik rodin znáš, které bydlí ve stejném domě tři generace? Lidi dneska spíš vezmou dodávku a ukážou dětem svět, aby jim v pochybné snaze trávit s nimi víc času totálně zničili jakoukoliv naději na to mít někde kořeny. Mám pocit, jako by každá generace začínala znovu.
Discussion
Dneska jsem poslouchal rozhovor, Ondřej Neff byl u Bohumila Pečinky, kde kromě jiného mluvili o rodové sáze "Sňatky z rozumu," kterou napsal Neffův otec. Dva rody, které postavily celé pražské čtvrti; jeho dědeček například vlastnil Petřínskou rozhlednu. No, něco neuvěřitelného. Pak přišla válka, komunisti a následně i rozvrat rodiny. A to je důvod, proč jsme jen dobří v tom začínat pořád znovu.
Upřímně nevím, jestli kořeny a život po generace v jednom domě jsou opravdu důležité. Řekl bych, že spíš ne. Co je ovšem důležité, je budování nejen lidského, ale i materiálního kapitálu. Jasně, někde v podobě vinic a sadů, jinde v podobě fabriky a někde zase v podobě úplně jiné.
Ano, s tím souhlasím. Já jsem ten dům vzal spíš jako symbol, protože na tři generace továrníků je u nás bohužel brzo. Ale on ten rodný dům svůj význam má, bohužel většina nemovitostí, ve kterých dnes lidé bydlí (zejména byty) tohle v sobě absolutně nemá potenciál nést. Je to dobře? Je to špatně? Kdo ví, ale rodová kontinuita podle mě důležitá je, přesně, jak říkáš.