Standardem v historii lidstva nebyl ekonomický růst, ale stagnace a chudoba. Až svobodná tržní ekonomika, respekt k soukromému vlastnictví a odstranění umělých bariér dokázaly od 19. století uvolnit sílu, která je v lidské podnikavosti a směně. Růst nevzniká žádnou "chytrou" hospodářskou politikou nebo dotačním programem, ale zcela neplánovaně jako výsledek svobodné kooperace lidí.

Žádný přirozený horní limit na bohatství lidstva není. Limity si na sebe může lidstvo vytvářet akorát samo. Růst v posledních dekádách a letech zpomaluje kvůli přeregulovanosti a rostoucích nákladech, které jsou na ekonomiku uvalovány hospodářskou politikou. Pouze díky ekonomickému růstu je tu odstraňování chudoby, rostoucí věk dožití, vývoj léků, vyšší dosažené vzdělání, atd. Ekonomický růst je hlavní předpoklad tohoto pokroku.