"...Vy znáte, Harlane, dějiny Primitivních dob. Víte, jak to tehdy vypadalo. Skutečnost slepě oscilovala kolem hodnot největší pravděpodobnosti. Pokud maximální pravděpodobnost obsahovala například celoplanetární epidemii nebo deset století trvající otrokářský řád, úpadek techniky, nebo dokonce... jestli si vzpomenu na něco opravdu zlého - dokonce atomovou válku, jestli taková událost měla maximální pravděpodobnost, pak se skutečně odehrála. Neexistovalo nic, co by tomu mohlo zamezit.

Ale od okamžiku, kdy je VĚČNOST, dá se takovým událostem zabránit. Od 28. století se už takové věci nedějí. Pročas, pozvedli jsme naší SKUTEČNOST na ta takovou úroveň blahobytu, že si to obyvatel PRIMITIVNÍCH DOB vůbec neumí představit. Na takovou úroveň, která má nesmírně nízkou pravděpodobnost a nemohla by existovat bez zásahů VĚČNOSTI."

Harlan si s nepříjemným pocitem pomyslel: Proč mi to říká? Chce abych pracoval ještě pilněji? Dělám přece co umím.

"Jestli teď svou příležitost promarníme, VĚČNOST zmizí, pravděpodobně v celém fyziočase. A skutečnost se v jedné obrovské ZMĚNĚ vrátí k průběhu s největší pravděpodobností. Podle mého přesvědčení to skončí atomovou válkou a vyhubením lidstva."

Úryvek z knihy Konec Věčnosti od Isaaca ASIMOVa

Příběh je o světě kde se centrálně plánuje napříč časem. Když je něčeho v budoucnosti nadbytek, tak se to odnese do minulosti kde je zase nedostatek i naopak. Analyzuje se vývoj budoucnosti a napříč časem se zasahuje do minulosti aby se předešlo válkám, epidemiím a zločinům. Nicméně i v takové centrále je hnízdo pro korupci. Tenhle úryvek přesně ukazuje návykovost centrálního plánování. Nedokážeme si pak ověřit jaké by to bylo bez něj.