Osumdesaty leta, late stage communism, ja a segra jsme umisteny ve vezenskym ustavu pro deti (zakladni skola). Segra dostala prvni vysveceni a me jako starsiho brachy se pta: "Budu to vysveceni k necemu nekdy potrebovat?"

Co jsem ji na to mel odpovedet? Prece segre nebudu lhat, a taky proc? "Ne. Je to papir uplne k nicemu."

"Dobre" odveti segra, vytahne fixky a zacne to vysveceni obkreslovat a vymalovavat.

Something, something, drama.

Something, something, kdyz to nikomu neukazeme, tak se nic nedeje.

Uz po par letech bylo uplne jasny ze jsem mel pravdu. To samy muzu teda rict i o vysokoskolskym diplomu, zadnej rozdil akorat s jeho omalovanim se nikdo nesral. Proc taky?