On ten problém je podle mě ještě trochu jinde. Totální devalvace hudby jako prožitku. Dnes se hudba provozuje buď na megakoncertech, nebo reprodukovaně. Není to tak dlouho (dobře, je), kdy stačilo kterýkoliv den v týdnu vyrazit večer do centra Prahy a nejpozději do deseti minut člověk narazil na živou hudbu. Kdy na vesnicích byla přes léto každý víkend zábava. Dnes je všechno festival a nebo obrovská akce. Živá hudba je dnes doprovodný program. Tohle je samozřejmě ideální situace pro AI, protože lidé dnes neumí poznat rozdíl mezi umělým a umělým. Neumí číst, protože nečtou. Nevědí, jak má kniha znít v hlavě, protože nikdy nebyli na žádném autorském čtení. Nevědí, že hudba se vnímá jako prostorový fenomén, protože ji znají jenom ze sluchátek. Jak z toho ven? To je otázka…

Připadá mi, že se dnes dělají modly ze špatných věcí. Honbou za dokonalým pivem zmizela hospoda jako kulturní centrum. Honbou za dokonalým audiozážitkem zmizela schopnost vnímat hudbu tělem. Honbou za dokonalostí zmizela fantazie. Když jsem chodil na pankáče, jedna z věcí, které mě na tom bavily, byl ten pocit - ty vole, tohle zvládnu taky. Když jsem byl na Muse, byl to fantastický zážitek, ale - ty vole, tohle bych já nikdy nedokázal. Dokonalost zabíjí kreativitu, a dnes je dokonalé všechno.

Problém není v tom, že muzikanti nebudou mít co žrát. Problém je v tom, že nejsme schopní poznat rozdíl mezi tím, co dělá člověk, a tím, co dělá AI. A není to tím, že by AI byla tak dobrá.