Subnostr

Do you know what's most annoying? Other people judging how you mourn. I was told to not take it bad because she wouldn't like it and others are strong to take it. Wtf. Yesterday after I cried for like three hours straight on my way there and during the whole show and finally got to laugh afterwards with others over some funny stories, one stranger guy there told me I don't seem sad at all. Like what the actual fuck is a judgement of others over a death.

Diacone Frost 1y ago

Nechci aby to vyznelo nejak necitlive nebo povysene.

Dokud se clovek sam nesmiri se svoji smrtelnosti, je to vzdycky strasne tezky. A nejenom pro primo zainteresovane, ale i prenesene na kamarady.

Kamaradovi (opravdovemu, travime porad spoustu casu spolu) umirala mama, kdyz jsem mu tohle rikal, ze je tak smutnej a nasranej, protoze si sam zacina uvedomovat, ze umre taky. Byl tehdy na mne hrozne nastvanej.

Asi za 2 roky po jeji smrti, jsme parili na chalupe a oznamil, ze rakovinu ma i tata. Ale bral to uz uplne jinak a tak nejak mi potvrdil, ze chape, ze i on umre a jedno kdy a jak. A ze mu to pomohlo.

Nevim, jak to udelat, co poradit, jak do toho bodu prijit.

Dokud se to nestane, budes desne smutna a i nastvana.

Az se to stane, budes vsem pripadat bezcitna nebo cinycka.

Kazopadne 🫂

Reply to this note

Please Login to reply.

Discussion

Bearetta left 1y ago

Tohle Ti trochu vyvrátím, já plně podporuju, že zvolila sebevraždu, když se jí zachtělo. Ale s tou kantorkou jsme naposled pracovaly na zpracování traumatu pro jeviště. Pomohla mi v průběhu procesu (rozbrečet se na jevišti na povel díky nějaké supr temné vzpomínce a zase z toho do minuty vstát) jako žádnej psycholog, protože byla starej odřenej komediant a měla neskutečný pochopení pro sračky na duši. Ta vazba je dost odlišná od příbuzenského a kamarádského vztahu, těšila jsem se na další studium, konečně našla nějaký odpovědi na svoje dost temný otázky a ona si umře. O vlastní smrtelnosti to není, ale zrazená jsem určitě.