Tohle je celkem snadné. Má to alespoň 2 vrsty.
1. Lidi věří lži “Stát jsme my”. Je to starý “dobrý” nacionalismus, dnes často spíše zvaný vlastenectví. Vtloukej jim to do hlavy od školky a budou tomu věřit. Vlastně i církve podobně šílený věci dokázaly protlačit do dětí a ty se toho nezbavily obvykle za celej život
2. Collateral damage. Kdyby hamás poslal pár vrahů a vyvraždil celou izraelskou vládu a jinak vůbec nikoho, je dost možný že by jim část izraelců i poslala děkovný dopis. Jenže když při útoku maj jen collateral damage, tak je situace jaká je.
Z druhé strany pak vysvětli někomu že nebojuješ s ním ale s Hamásem když tvoji odstřelovači zabili jeho dítě nebo tvoje bomby mu pobily většinu rodiny…
Právě i ten útok většinou nedává smysl. I útočníci podlehli klamu, že útočí za sebe a ne za vládce. A že lidi na druhé straně můžou za chování jejich vládce.
Je to celý uhozený.
Výjimku myslím tvoří zrovna náboženský války. Tam jsou pošahaní skoro úplně všichni.
To bych řekl že je ten nacionalismus. Oni jsou přece stát. Když stát chce růst, oni to přece chtějí, protože to jsou oni. Nacionalismus vlastně je jen stírá í rozdílu mezi nimi a kolektivem reprezentovaným státem.
Naopak bych řekl že náboženský války nejsou výjimkou. Vlastně, etatismus je jen forma sektářství. Sekta ru napadá sektu ua, protože chce jejich věřící v ua konvertovat násilně na věříci v ru.
Thread collapsed
Thread collapsed