Smyslem a účelem každého komunikačního nástroje je jen a pouze předat informaci. Máme smysluplně vysoce formalizované nástroje pro komunikaci s někým kdo má nízkou toleranci k neočekávaným formátům, jako jsou programovací jazyky, kdy kompilátor řve a nadával kvůly chybějícímu ; kde formalizace má smysl protože vytvořit systém který dokáže odvozovat o co jde z kontextu je složité.
No a pak máme nástroje pro komunikaci s někým kdo má schopnost abstraktního myšlení, je schopen odvozovat z kontextu o co jde a to poslední co by mělo být podstatné je pak formalizace daného nástroje.
U lékaře mě vůbec nezajímá jestli ví kde se píše jaké i/y pokud nejsme v případě hrozící záměny což ale je spíš chyba toho že vůbec záměna hrozí a rozdíl by měl být jiný. Zajímá mě zda mě dokáže léčit. Nesmyslné bazírování na pravopisu mi přijde jen jako nesmyslná normalizace která jen části populace vytváří umělí důvod k tomu cítit se nadřazeně ostatním. Jako by vyhození kusu života z okna na učení se nesmyslů nemajících vliv na funkčnost nástroje bylo něco na co být hrdý.
Je to jako by se během výuky programování věnovala 1 hodina nastavování vzhledu editoru na každou hodinu programování.