Josef Šíma:

„.. Blahobyt je ekonomickou veličinou a proto blahobyt musí být zkoumán skrze ekonomickou vědu. A toto není kontroverzní myšlenka. Kontroverzní myšlenkou je, jestli takto fungující společenské vztahy potřebují nějaký rámec, který bude založen na něčem jiném než na dobrovolnosti. Jinými slovy jestli musí být někdo, kdo, jak se dnes moderně říká, nalajnuje hřiště a pak nechá uvnitř toho nalajnovaného hřiště ty lidi vzájemně si pomáhat a dělbou práce maximalizovat bohatství a lidský blahobyt. A já zastávám myšlenku, že to lajnování hřiště nemůže udělat nikdo jiný než lidé a že jestli nám ta lidská spolupráce přináší blahobyt a prosperitu v takových těch běžných věcech, no tak v těch důležitých věcech, jako je zajištění toho rámce, to je vytvoření těch institucí, které se starají o zajištění pořádku, také ta dobrovolnost musí hrát zásadní úlohu. Protože jestliže je škodlivý monopol v nějaké triviální oblasti, jako jsou telekomunikace, třeba, tak je stejně škodlivý v takové už méně triviální oblasti, jako jsou peníze a proto centrální banka je škodlivou institucí, protože jako monopol poskytuje špatné a drahé služby.

A podobně si myslím, že jakýkoli jiný monopol poskytování jakékoli jiné služby, tj. toho, co si lidé přejí, včetně zajištění toho rámce, bude lépe, zcela nutně lépe dodáváno na základě konkurence a dobrovolnosti a nikoli na základě donucení a státního monopolu.

Společnost rovná se dobrovolnost. Společenské vztahy produkují blahobyt a pouze pomocí dobrovolnosti je možné provádět .. racionální ekonomickou kalkulaci a tedy neplýtvat. Využívat vzácné zdroje .. tím nejlepším možným způsobem a tedy produkovat co největší možné bohatství..

Společenské vztahy zajišťují blahobyt skrze dobrovolnou směnu a vzájemnou dělbu práce. Zároveň nenásilí ve společenských vztazích, tj. mír, je zajištěn pomocí instrumentu, který je také všeobecně uznáván a to je vlastnictví. Zase najdeme autory, kteří s tím koncepem vlastnictví končí někde, že ho neuplatňují na celou šíři společenských vztahů a říkají opět: musíme mít nějakou instituci, ta nalajnuje [hřiště], ta poruší vlastnictví, třeba bude zdaňovat a potom, až to vlastnictví jednou porušíme, tak ty instituce, které ho porušily, budou to vlastnictví bránit a zase si budeme hrát na tom našem nalajnovaném hřišti. Opět je zajímavé se zamyslet nad tím, proč by musely existovat nutně výjimky. Proč musí existovat ïnstituce, která porušuje vlastnictví, aby chránila vlastnictví, podobně jako v těch ekonomických vztazích proč musí existovat někde monopol, když někde jinde říkáme, že monopol je špatný..

Stát je antitezí společnosti, protože stát se nerovná dobrovolnost, zatímco společnost ano. Stát je násilí, tj. porušování těch zdrojů míru a prosperity, tj. porušování soukromého vlastnictví a vykonávání nějakých ekonomických aktivit skrze státní monopoly.. Stát překáží míru a překáží blahobytu, neboť podrývá zdroj míru a zdroj blahobytu..

Stát nikdy nemůže mít žádnou moc sám o sobě. Jakoukoli moc, jakékoli prostředky získá, získá je vždy na úkor společnosti. Čím silnější stát máme, tím slabší společnost máme.. Stát žije na úkor společnosti a kdokoli je pro dobrovolnost a tedy pro společnost a společenské vztahy, musí se vyslovit pro maximální možné omezení státních aktivit nejrůznějšího typu.

V situaci, kdy existují státy, je dobré, aby existovala co největší konkurence mezi státy. Aby v případě, že stát vykonává více a více funkcí a tím pádem více a více škodí společnosti, aby pro ty lidi bylo snadné vidět tu alternativu, nějaký blízký státní útvar někde za humny. A pouze, jak uvádějí historici, pomocí této konkurence politických jednotek, této například fragmentace Evropy, mohla Evropa zbohatnout tak, jak zbohatla. A právě politická fragmentace Evropy je příčinou prosperity Evropy a ne například Číny, kde tato fragmentace neexistovala..

Když se dostane do vysoké politické funkce člověk, který koná zlo, což nemůžeme nikdy vyloučit, pak je dobré, když toto zlo je vykonáváno na nějaké menší jednotce a nikoli na celém kontinentu. Právě proto, že uniknout tomu zlu je jednodušší. A zaručit to, aby zlo nebylo generováno politickým procesem, dle mého názoru žádným způsobem nelze.. Je prostě lepší, když například ministr .. škodí v České republice a ne jinde, než kdyby škodil v celé Evropě.. Proto .. jakýkoli celokontinentální regulátor trhu je prostě hrozným nebezpečím..

Proto se domnívám, že jestli máme my zažívat prosperitu a mír ve světě, kde existují státy, musíme se snažit o to, aby politická rozhodování byla činěna co možná na nejnižší úrovni, aby existovala co možná největší konkurence států, protože pak je velmi dobře zřetelné pro každého obyčejného člověka, jaká politická struktura plodí prosperitu a mír a jaká plodí například násilí a chudobu..“

Josef Šíma: Jaká bude funkce státu? (asi rok 2000–2002)

audio, mp3 (5 MB):

https://web.archive.org/web/20070707062754/http://www.libinst.cz/osobni/sima/data/rfe.mp3