Zajímavosti z Goebbelsových deníků.
4. Moc a bezmocnost totalitních režimů.
Představte si, že jste autoritativním vládcem s pořádným kultem osobnosti. Neexistuje proti vám žádná otevřená politická opozice. Takže všechno, co chcete a co si zamanete, bude ve vaší zemi vykonáno a to, co nechcete, vykonáno nebude, pravda?
Pokud můžeme soudit z Goebbelsových deníků, tak naprostý omyl a to i ve věcech, o kterých byste na první pohled soudili, že by musely být pro tak absolutního vůdce jako Hitler snadné jako lusknutí prstu. A opět z tohohle lze vyvodit poučení, když se dnes díváme na Rusko nebo i Čínu. Totalitní režimy fungují občas prazvláštně a může v nich docházet k jevům, pro které není na první pohled žádné racionální vysvětlení, pokud nejste přímo uvnitř toho mocenského soukolí a to ještě na určitém konkrétním místě.
Dala by se uvést řada případů, kdy se Goebbels v rozhovoru s Hitlerem nadchli pro nějaký nápad a shodli se na tom, že to musí určitě udělat, aby se to pak nikdy nestalo, protože to odložili na dobu "až bude po válce" nebo s tím narazili do nějaké vnitřní opozice. Byly to nápady jako zabavit všechny majetky pozemkové šlechty, vyloučit všechny německé prince a potomky šlechtických rodin z wehrmachtu, přestavět celou armádu podle nacionálně socialistického principu jako to chtěl udělat Ernst Rohm a pod.
Co bylo chronickým problémem, který se opakoval prakticky neustále a který prakticky nikdy nedořešili.
a) Herman Goering
Goering byl ve třicátých letech sběratelem funkcí. Pruským ministrem vnitra, šéfem gestapa, z pozice šéfa úřadu pro čtyřletý plán šéfem hospodářství, šéfem Herman Goering Reichswerke - největšího podniku zbrojního a těžkého průmyslu, šéfoval ministerstvu letectví a nově vzniklé Luftwaffe, Hitler mu udělil nejvyšší vojenskou hodnost - Reichsmaršála a v roce 1939 ho označil svým nástupcem. Mimo jiné byl také vrchním Říšským lovčím.
Někdy kolem roku 1942 (možná dřív) se Goering naprosto přestal zajímat o řízení čehokoliv nebo velení čemukoliv. Zcela se ponořil do zábav, hostin, lovů a sbírání vzácných starožitností. Tenhle úpadek a to, že Goering ve skutečnosti vůbec nic nedělá spolu Goebbels a Hitler mnohokrát řešili.
---
9. března 1943
"Vůdce má momentálně mnoho starostí, především s leteckou válkou. S opatřeními, která přijal Goering, je naprosto nespokojen. Tato opatření jsou nesystémová a nejsou prováděna ve velkém stylu. Goeringova prestiž bohužel u vůdce kolosálně utrpěla nejen naprostým selháním luftwaffe, ale i v jiné souvislosti...
Plynule navazuje neobyčejně ostrou kritikou Goeringa. Nechal se svými generály obalamutit iluzemi, které nemají vůbec žádnou substanci. Jeho optimismus, který je v dobách krizí mimořádně cenný, bohužel snadno inklinuje k tomu, aby se ztratil v přeludech. To je však pro válku velmi nebezpečné. Za mimořádně škodlivý pokládá vůdce vliv generála Bodenschatze. Rovněž polní maršál Sperrle ve Francii své úkoly nezvládá. Stáhl se, jako všichni generálové luftwaffe, na zámek a žije zde sybaritickým životem. Letecká válka ho pravděpodobně nezajímá o nic víc, než vybraný oběd nebo večeře."
20. března 1943
"Luftwaffe samotná se na nový kurz ve vedení letecké války nalaďuje pomalu a s nechutí. Vůdce je s generalitou letectva nadále mimořádně nespokojen."
---
Prakticky pokaždé, kdy je Goering v denících od téhle doby zmíněn, je to kritika, která se neustále stupňuje. Goebbels chodí za Hitlerem a pořád ho prosí, aby tedy Goeringa už proboha odvolal alespoň z některých jeho funkcí. A je naprosto frustrován z toho, že ačkoliv se s Hitlerem 100% shodnou na hodnocení Goeringa, Hitler se prostě nikdy nemůže rozhoupat k tomu, to udělat. Prakticky se to stalo až v posledních dnech Hitlerova života, jak bylo zobrazeno ve filmu Pád Třetí Říše. Před tím se Hitler pořád vymlouval na to, že politicky není vhodná doba, nemá na místo Goeringa někoho lepšího, strana by to nepochopila...
---
23. září 1944
"Vůdce se teď přeci jen zabývá otázkou jmenování nového velitele luftwaffe. Měl by být sice podřízen Goeringovi, ale Goering by hrál každopádně jen jakousi dekorační figuru. Je hrozné, jaké úhybné manévry musí člověk dělat, aby nebyla poškozena Goeringova prestiž a na druhé straně aby se udělalo pro válku to nejnaléhavější. Nechce se ani věřit, že se Goering změnil v korunního prince, o kterém každý ví, že se k ničemu nehodí, kterého však s ohledem na veřejné mínění nelze sesadit..."
8. března 1945
"Během dvouhodinového rozhovoru s Himmlerem mohu konstatovat, že se v hodnocení celkové situace naprosto shodujeme. Velmi ostře se vyjadřuje vůči Goeringovi a Ribbentropovi, které oba označuje za zdroj chyb v našem válčení, v čemž má absolutně pravdu. Ale také neví, jak vůdce přimět, aby se od obou odpoutal a na jejich místo dosadil nové, silné osobnosti. Informuji ho o svém posledním rozhovoru s vůdcem, kde jsem ho upozornil na to, že ponechání Goeringa ve vedení hrozí vést, pokud už přímo nevede, ke státní krizi. Himmler se se zájmem ptá, jak to na vůdce zapůsobilo. Na vůdce to dojem udělalo, ale důsledky z toho žádné nevyvodil."
21. března 1945.
"(Kolony uprchlíků z východu táhnou krajem). Goering, jak píší Joachimsthaler Zeitung, který zde byl na lovu, zastřelil dva zubry a dal je koloně uprchlíků k dispozici. Tato zpráva oplývá psychologickými chybami a představuje vrchol morálního zmatení Goeringa a jeho okolí. Posílám tuto zprávu vůdci a připisuji, že připomíná chování Marie Antoinnety, když se naivně ptala, proč lidé nejedí místo chleba koláče. Vůdce vzal tento komentář za vlastní a na poradě neobyčejně ostře Goeringa pokáral a pak s ním měl ještě dlouhý rozhovor mezi čtyřma očima. Lze si představit, co všechno mu vyčetl. Ale co je to všechno platné! Veřejnost se o tom nedozví. Vidí jen debakl luftwaffe a neschopnost Goeringa a jeho spolupracovníků s tím cokoliv udělat. Vůdce nechce přistoupit na to, aby pro luftwaffe jmenoval nového vrchního velitele... Co se týče Goeringa, zašlu vůdci jednu kapitolu z Carlyleho, ve které uvádí, jak Bedřich Veliký naložil s princem Augustem Vilémem, když mu zpackal žitavskou záležitost. Bedřich postavil svého vlastního bratra a následníka trůnu před trestní soud, což je velmi příkladné. Na spřízněnost přitom nebral žádný ohled.... To je Bedřichovské jednání. Takto bychom měli jednat, abychom se vypořádali se zjevným selháním ve straně, ve státní správě a ve wehrmachtu."
22. března 1945
"Co vůdce v této souvislosti vysloví, je mi všechno známo. Jsou to staré nářky, které vždycky vyústí v to, že je Goering naprosto nevyhovující a neschopný, že ale za něj není náhrada a i kdyby existovala, nemůže ji jmenovat jeho nástupcem."
---
b) Totální válka.
Goebbels totální válku vyhlašoval ve svém slavném projevu v únoru 1943 a měl připravený i program sady opatření, která měla totální válku zavést z rétoriky do praxe. Šlo především o omezení nebo úplné zastavení výroby různých druhů civilního zboží a převedení uvolněné pracovní síly do zbrojního průmyslu nebo na frontu. A také redukci počtu zaměstnanců na různých úřadovnách a ministerstvech. Když o tomhle programu s různými hlavouny Třetí říše mluví, tak mu všichni odsouhlasí, že takový program je správný a nezbytný. Když se to snaží z titulu pověřence pro totální válku zavádět do praxe, naráží na tuny problémů a obstrukcí. Nikdo ve skutečnosti nechce zredukovat svůj vlastní úřad, nebo ministerstvo. Pak si hořce stěžuje, že totální válka je jen frází a nic se pro to ve skutečnosti neudělalo.
---
22. června 1944
"Zejména si stěžuji na to, že totální válka u nás představuje pouhou frázi a ve skutečnosti neexistuje. Tento názor sdílím nejen já, ale i velké skupiny německého lidu, a sice ty nejlepší..."
23. září 1944
"Ministerstvo zahraničí si křečovitě snaží zachovat svůj aparát a poskytnout frontě a zbrojení jen jednotlivé zaměstnance. Budu tedy muset přejít k tomu, abych nařízeními rozbil ministerstvu zahraničí jeho aparáty, které nemají se zahraniční politikou co do činění a které si Ribbentrop vydržuje jen z důvodu zachování prestiže. Rovněž Reichsbahn se zuby nehty drží své byrokracie a Ganzenmuller, stejně jako Speer, si svoji organizaci brání... Co člověk v oblasti totální války zažije, je nepopsatelné. Tak například z ministerstva hospodářství mi hlásí, že všichni tamní zaměstnanci nad 60 let jsou penzionováni a to bude započteno do povolávací kvóty. I tam se podívám, jestli je vše v pořádku, a postarám se, aby mě nikdo nepodváděl..."
25. září 1944
"Speer není ochoten uvolnit kvóty stanovené zbrojnímu sektoru... Rovněž Říšská dráha se chová tvrdošíjně. I tady musím použít energické slovo. Totální válečné nasazení mi připravilo hodně rozčilování a starostí. Divím se, s jakou tvrdohlavostí a indolencí se všechny říšské úřady zpěčují nezbytným opatřením."
---
c) případ biskupa von Galena.
Munsterský biskup August von Galen pronášel po celou dobu trvání Třetí říše otevřená kázání proti nacismu a nacistické politice. Slavné je jeho kázání proti eutanazii duševně postižených, po kterém byla tato nacistická politika výrazně zredukována. Von Galen válku přežil na svém místě, byť řada jeho spolupracovníků nebo lidí, kteří se pokusili šířit jeho kázání v psané formě, perzekuovaná byla. Von Galen zemřel v roce 1946 na zánět slepého střeva poté, co byl jmenován kardinálem. Když nejvyšší nacistické vedení projednávalo to, jak Galena umlčet, tak to vždycky skončilo nějakým patem typu "vyřešíme to až po válce, teď na to není politicky úplně vhodná doba." A to byť v těchto debatách Galen žádného výrazného stoupence uvnitř špičky režimu neměl. (Zastávalo se ho několik šlechtických generálů, které ale Hitler nenáviděl úplně stejně, jako Galena).
---
23. února 1944.
"Munsterský biskup pronesl proti odvetě projev, který se nedá ani popsat. Kdybych tento projev zveřejnil, tak by ho za to lidé určitě na ulici zbili. Polemizuje s tím, že se chceme za Anglické bombardování pomstít a chystáme své zbraně odplaty. Podle něj nelze ani po nejtěžších leteckých útocích jednat podle zásady "Oko za oko!" Není to prý křesťanské ani německé. Lze si jenom přát, aby biskup Galen jednoho dne seděl tři nebo čtyři hodiny uprostřed krupobití dopadajících leteckých pum. Pak by o této otázce jinak přemýšlel."