Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

U kauzy "mikina 1972" jsem si všimnul příspěvků - jak tady u mě, tak šířeji na twitteru, které s tím zakazováním a trestáním souhlasí. Já bych teď nepolemizoval úplně přímo, ale možná nám tady pomůže zase pohled do historie.

Boj o moc ve Výmarské republice v roce 1932. Výmarský režim se rozhodně nedával zadarmo - nacistické tiskoviny byly cenzurovány, zabavovány, nebo jejich vydávání na nějakou dobu zakazováno. Byly vydávány zákazy vyvěšovat nacistické symboly nebo nosit uniformu SA. Nacistická shromáždění a demonstrace byly zakazovány nebo policejně rozpouštěny krátce po začátku.

Hlavním motorem odporu proti Nacistům byl policejní viceprezident židovského původu Bernhard Weiss (kterému Goebbels ve svých denících přezdívá Isidor Weiss). Ten kromě těch policejních zásahů vedl s Goebbelsem několik soudů pro urážky na cti, které vyhrával a Goebbels byl neustále obležen exekutory, kteří po něm chtěli vymoct ty soudně uložené pokuty.

A nic z tohohle nezabránilo Nacistům v jejich politickém vítězství. Bylo to málo a Demokracie měla zajít až tam, kam zacházejí totalitní režimy? Nebo toho bylo moc a tahle perzekuce mohla nacistům ve výsledku prospět?

Tyhle úryvky jsou z českého překladu z roku 1942. Tam, kde Goebbels mluví o vládnoucích marxistech, myslí tím Sociální demokracii, která měla tradičně pevně v rukou vládu ve spolkové zemi Prusko a ve městě Berlín.

Ve Výmarské republice byla z předchozí doby přejata tradice "hradního míru". U příležitosti svátků jako vánoce, velikonoce nebo nějaké mimořádné krize prezident nebo říšský kancléř vyhlašovali "hradní mír" = zákaz politické agitace, politických proslovů a demonstrací pro všechny politické strany.

Jinak v protektorátu a v tom překladu se německé názvy nesměly skloňovat. Takže "Vůdce přijel opět do Berlinu" a pod. To jsem ve svém přepise upravil.

----

7. ledna 1932

"V kanceláři Jobova zvěst: "Angriff" zakázán na týden. Podepsán dr. Weiss. "Pro hanobení židovského náboženství." To nám ještě chybělo! Hospodářsky to může znamenat zkázu našeho listu, politicky však nám to přichází velmi vhod. O zbraň více proti Brunnigovi."

8. ledna 1932

"Sportpalast od 7 hodin policejně uzavřen. Nálada hraničí s běsněním.

Již při vstupní písni se policie pokouší provokovat. Mluvím jen několik minut. Potom policejní důstojník vstává a prohlašuje shromáždění za skončeno jen proto, že jsem v souvislosti docela nevinné vyslovil jméno nedotknutelného Isidora Weisse.

15 000 lidí propadá zuřivosti. Nebezpečné okamžiky. Každou vteřinu může dojít ke krvavé srážce. Přece se však ještě podařilo zvládnouti situaci. Žádná provokace nás nepřipraví o klid a rozvahu. Ve 20 minutách je sál prázdný.

Oba zákazy jsou pouze rány, které marxisté v Prusku zasazují Bruningovi a Groenerovi. Nám to může být jen vhod. Tím lépe si důsledně zachováme svou linii."

9. ledna 1932

"Zákaz shromáždění ve Sportpalastu má v tisku velký ohlas. Všude je tento zákaz posuzován jako útok marxistů v Prusku na Bruninga.

Týž večer na schůzi Reichsbanneru štvou veřejně k občanské válce, a to úředníci vlády v Prusku. Tato schůze nebyla ovšem zakázána."

10. ledna 1932

"Berlínské policejní presidium se dává na ústup. Tvrdí teď, že shromáždění ve Sportpalastu bylo zakázáno nikoliv pro mou řeč, nýbrž pro výkřiky z publika. Také odůvodnění! To ovšem Bruningovi pěkně zavařili!"

12. ledna 1932

"Angriff je opět povolen. Bruning se chce udělat hezkým. Isidor Weiss se musí smířiti s blamáží."

13. ledna 1932

"Jakýsi pan Bonin spílá Hitlerovi nejnestoudnějším způsobem v "8-Uhr-Abendblattu." Několika fingovanými telefonními rozhovory dohnali jsme tuto zbabělou kreaturu tak daleko, že v redakci "Angriffu" škemrá kňouravým hlasem o milost a dává nám veřejné prohlášení proti sobě samé."

14. ledna 1932

"Berlín se otřásá smíchem nad Don Quijotem von Boninem. Přitom jen několik lidí tuší, jak se tu hrdina proměnil v šaška."

15. ledna 1932

"Mluvil jsem ve Frankfurtu nad Odrou. Tři přeplněné sály. Neúspěch nám u lidu nijak neuškodil. Jen židovská novinářská smečka štve tím nejhorším způsobem. Ale psi, kteří štěkají, nekoušou."

19. ledna 1932

"Známý plukovník ze světové války, skvělý starý válečník, bojuje se svým svědomím, neboť neví, zda má už nyní přestoupiti k nám. Shromáždění ve Sportpalastu s křiklavou nespravedlností vůči nám obrátilo jej na naši víru. To je tak dobře. Alexanderplatz nám dělá reklamu....

V Berlíně je opět zastřelen jeden člen SA. Zběsilost se bude stupňovat do bodu varu. Jednou to musí všechno vybuchnout."

21. ledna 1932

"Berlínský tisk lže, až se práší. U každého ubitého nebo zastřeleného člena SA postupuje podle zásady: "Ne vrah, nýbrž zavražděný je vinen." To má svou dobrou stránku. Zatvrdneme tak, že žádnému z nás nehrozí v budoucnu nebezpečí změkčilosti nebo ochoty připouštět polehčující okolnosti."

22. ledna 1932

"Berlínský tisk je k nevystání. Teď už strhává do bláta také náš rodinný život a nestará se vůbec o to, je-li na tom, co tvrdí, zbla pravdy. Tihle Židé jsou nejen drzí lháři, nýbrž nemají také ani za mák úcty k intimitě osobnosti....

V Chemnitz tisíce lidí na nádraží. Tohoto města jsme dobyli definitivně. Báječné defilé oddílů SA. To je bývalá rudá Chemnitz. Vzpomínám si ještě s hrůzou na rok 1925, kdy jsem tu mluvil. V bitvě, která se strhla v sále Marmorpalastu, byl jeden mrtvý a 150 raněných. Komunisté obsadili tři čtvrtiny sálu a my jsme byli v zoufalé menšině. Tak to začalo a dnes leží tyto rudé pevnosti u našich nohou....

Berlínský tisk už nelze vůbec číst. Nejprve jsou přepadeni členové SA, jsou těžce ranění a mrtví a potom se lže, že jsme přepadli klidnou zahrádkovou kolonii. Ze skutečnosti, že vracející se členové SA, kteří, kdyby byli sami, by byli vydáni jisté smrti, se dají doprovoditi svými kamarády, se udělá ozbrojené přepadení. Komunisté jsou nevinná jehňata a my nacionální socialisté na to doplácíme. Že Židé takto lžou, tomu se lze sotva divit. Všichni jsou spřaženi od "Berliner Tageblattu" až k "Rote Fahne". Ale že občanské listy a také ty takzvaně nacionální, klesají na kolena před rudou bubnovou palbou lži, to je tak opovrženíhodné a v takovém rozporu s každým pojmem slušnosti, že by si člověk před každým z těchto listů nejraději odplivl.

Musím k soudu, abych vypovídal jako svědek v procesu k událostem v Kurfurstendammu. Tisk dělá z toho zase velkou sensaci. Je třeba jenom zakašlat a už je plno hluku ve všech novinách. Horda židovských pisálků číhá na to, že v Moabitu obnažím nějakou svou slabinu. Budu však postupovati podle svého starého osvědčeného principu: Útočit dříve než protivník se vůbec vzpamatuje, zatlačiti jej do obrany a potom na něho dorážeti tak dlouho, až změkne.

V procesu jde o to, že nějaký nejmenovaný špicl tvrdil, že jsem s hrabětem Helldorfem vypracoval plány krvavých srážek na Kurfurstendammu. Útočím hned co nejostřeji na policejní presidium a z důvodů taktu odpírám odpověď, dokud nebude prozrazeno špiclovo jméno. A pak následuje srážka za srážkou. Rvu se se státním návladním a nakonec na něj řvu tak, že přichází úplně z míry. Na jeho výzvu dávám pak do protokolu prohlášení, sršící urážkami, a jsem propuštěn s pořádkovou pokutou 500 RM. Obžalovaní členové SA se otřásají smíchy a jsou radostí bez sebe...

Židovští také-novináři štvou proti SA. Hrají si zřejmě s myšlenkou zakázati je. Moje vystoupení v Moabitu je policií vítanou příležitostí ke generálnímu útoku na celou organisaci. Jsou-li Židé v úzkých, vždycky zhloupnou. Zde to vidíme opět. Místo aby byli pěkně tiše a nechali věci, jak jsou, dělají pro nás báječnou propagandu, která nic nestojí a je neobyčejně účinná."

24. ledna 1932

"V Moabitu byl ubodán hoch z Hitlerovy mládeže. Hnali jej jako štvanou zvěř ulicemi a nakonec zvířecká kreatura mu vrazila dýku do prsou. Hoch se dovlekl ještě ke vchodu do domu a naříkaje volal o pomoc. Na obílené stěně domovní chodby lze ještě viděti krvavou stopu ruky, jíž se naposledy pokoušel vzepřít.

Jen neztrácet nervy! Jen se nedopustit něčeho ukvapeného! Schovat si všechno až na den odplaty! Pracovat, agitovat, sbírat síly, nepropadat únavě!"

25. ledna 1932

"Žid Weiss vydal nový zákaz mých veřejných projevů, protože jsem se prý choval nepřístojně před soudem. Svoboda slova je v této nejsvobodnější ze všech demokracií chápána zároveň jako censura chování, prováděná policejním presidentem.

Kdy udeří hodina, abychom vtáhli do policejního presidia, zaklepali na dveře toho Žida a řekli: "Pane doktore Weissi, dohrál jste!...

V sálech Spichern chci ještě o půlnoci mluviti k SA. Policie zakázala. Místo mě mluví jeden z vedoucích SA. To, že nemluvím sám, působí ještě lépe, než kdybych směl mluvit. Jestliže lid už jednou vzplanul, pak nestačí stříkačka zákazů, aby oheň uhasila."

26. ledna 1932

"Zákaz mých veřejných projevů platí pro celou nejbližší dobu. Obracím se se stížností na říšského ministra vnitra Groenera. Ten nemá však odvahu, aby prosazoval něco proti marxistům.

Neseme ke hrobu kamaráda SA prof. Schwarze, který byl zavražděn v kolonii Felseneck. Dojímavé, srdce rozrývající scény! Na hřbitově jsem se vykřičel ze všeho svého hněvu."

27. ledna 1932

"Píši ostrý článek proti policejnímu presidiu. To jest ostrý tak, pokud za dnešních nouzových nařízení a censury ostrý vůbec býti může a smí. Ale naši lidé se naučili čísti mezi řádky! Kdybych tak jednou mohl říci od plic, co cítím!...

Domovní prohlídky, tiskové spory, záplava pomluv, teror, zatýkání a výslechy. Na hraběte Helldorfa byl vydán zatykač jen proto, poněvadž jel služebně do Mnichova."

29. ledna 1932

"Za třeskuté zimy pohřbíváme hocha Norkuse z Hitlerovy mládeže. Mluvím od srdce k dětem a k mužům, kteří se shromáždili kolem rakvičky. Hochův otec je neobyčejně statečný. Prostý dělník, v tváři hořem popelavě šedý, zdvíhá při Horst Wesselově písni paži a s hořkou pýchou a zlobou zpívá: Die Fahne hoch!

Venku před hřbitovní branou stojí rudá luza a čeká na své oběti. Tahle banda musí být jednou vyhlazena jako krysy!

Sportpalast je přeplněn, ale já nesmím promluvit. Čtou pouze několik řádek ode mne, v nichž vykládám své stanovisko k presidentské volbě. Potom však už zakročuje policie, aby shromáždění rozehnala. Někdo z publika volá: "Hitler"!, celý sál vstává a provolává několik minut Vůdci slávu."

30. ledna 1932

"Ministerstvo vnitra Pruska rozšířilo zákaz mých veřejných projevů na celou zemi. Kromě rudých z toho má radost ještě někdo - moje hlasivky.

Situace je opět kritická. Náš list je dobře psán. Strana je v nejlepší náladě. Vlastně by měl právě teď končit zase jeden zákaz našeho tisku. Sotva jsem to domyslil, už byl Volkischer Beobachter umlčen opět na jeden týden.

To je konec vší moudrosti. Když rudí nevědí už kudy kam, zamávají obuškem zákazů.

Najal jsem si advokáta, abych dal svou knihovnu přepsati na jeho jméno. Kdo ví, snad přijde zítra zase nějaký exekutor a zabaví ji, protože podle názoru vlády slouží přípravě revoluce."

4. února 1932

"Zákaz mých veřejných projevů trvá. Groener mně napsal krátký a málo statečný dopis. K tomu, aby dovedl ukázati marxismu zuby, patřil by ovšem jiný chlapík."

7. února 1932

"Večer je Sportpalast přeplněn. Nesmím mluvit. Místo mne mluví Willikens. Je třeba odvahy k tomu vykládati velkoměstu o zájmech sedláků. Žádná jiná strana před námi se toho neodvážila.

Když Willikens na konci své řeči chce přečísti dvě věty ode mne, vstává policejní důstojník a rozpouští schůzi. Bláznivé, ohlušující pískání a sykot. Všechno ještě dobře dopadlo."

10. února 1932

"Berlínský policejní prezident Grzesinski vyslovil ve své řeči v Lipsku požadavek, aby Vůdce byl z Německa vymrskán karabáčem. Tomu se říká u našich odpůrců rytířský boj. Hodíme tato slova do davů. Nikdy tomu zbabělému bonzovi nezapomeneme. Měsíc po měsíci budeme mu to křičeti do uší a pak uvidíme, kdo bude karabáčem vyhnán z Německa: zda Vůdce, nebo Grzesinski!"

11. února 1932

"Nyní jsou rozdávány zákazy projevů jako na běžícím pásu. Vládní marxismus popouští ještě naposledy uzdu své zuřivosti. Zachováme-li si zdravé nervy, máme vítězství téměř jisté."

12. února 1932

"Jedu do Hanoveru, kde budu mluvit. Festhalle je přeplněna 6000 lidmi. Jen mnoha oklikami a postranními cestičkami se podařilo opatřiti mi možnost veřejného projevu. Zde tedy si mohu po dlouhé době mlčení opět jednou ulevit."

23. února 1932

"Říšský sněm. Zasedací síň je přeplněna. Groener mluví krátce. Pak je řada na mně. Velké napětí. Začínám téměř akademicky. Rudí chtějí hlukem dosáhnout toho, aby mně nebylo rozumět. Ale můj hlas proniká přesto. Ostré zúčtování s Bruningem, který sedí vedle mne se založenýma rukama. Konečně padá slovo o "straně zběhů." SPD povykuje a hlučí téměř čtvrt hodiny. Schůze je přerušena. Celá sněmovna je svrchovaně vzrušena. Po znovuzahájení schůze jsem vyloučen. Bláznivé divadlo. Protokol o schůzi byl zfalšován, aby z mého útoku na SPD bylo možno vykonstruovati urážku říšského presidenta."

24. února 1932

"Říšský snem. Groener čte ostré prohlášení říšské vlády proti mně. Používá k tomu protokolu ze včerejší schůze, v němž však přidáním dvou slov byl zkreslen celý smysl. Tváří se slavnostně, poněvadž jsem prý urazil říšského prezidenta. Starý obrázek: systém se schovává za úctyhodný zjev polního maršálka...

Tisk zuří proti mně nepopsatelným způsobem. Groenera vychvalují do nebe jako velkého muže. Opravdu lze blahopřát generálovi, který se těší sympatiím Berliner Tageblattu a Vorwatsu...

Noviny Volkischer Beobachter a Flammenwerfer jsou v Berlíně zabaveny. To je volební boj systému."

25. února 1932

"Naše propaganda pracovala už bezvadně. Trpí bohužel ovšem citelně silným úředním tlakem."

26. února 1932

"Jobova zvěst: Angriff zase na týden zakázán pro hanobení republiky. Píši ostrý dopis Bruningovi. Groener má odvolat své výpady proti mně v říšském sněmu, poněvadž jsou založeny na falsifikaci. Neodvolá-li, odvolám se k veřejnosti.

Vůdce dostal své vojenské papíry z Rakouska. Drastický důkaz proti drzým pomluvám Grzesinského. Celá strana se chvěje vztekem nad stálými zákazy. Musíme velkou akcí apelovat na veřejnost, neboť jinak to prohrajeme."

27. února 1932

"Vládní marxismus pracuje zákazy, my silou a pílí. Osud bude spravedlivý a rozhodne...

Vůdce apeluje otevřeným dopisem na veřejnost ve věci zásad rytířského volebního boje. Vůdcův otevřený dopis je velkou senzací."

29. února 1932

"Přišli jsme na to, že KPD se zapojila do našeho telefonního vedení a odposlouchávala naše telefonáty. Nějaký příliš horlivý špion přerušil telefonní rozhovor výkřikem Rot-Front!...

Můj apel, adresovaný Bruningovi, neměl účinku. Jdu tedy proti Groenerovi veřejně. Dávám fotografovati úřední protokol z říšského sněmu a uveřejniti originál v tisku, který máme k disposici."

2. března 1932

"Zákaz Angriffu nebyl dosud zrušen. Útočím na Groenera pro jeho výpad v říšském sněmu. Znění mého útoku se rozletí v milionech exemplářů...

Náš volební boj trpí bezmezným úředním útiskem. Grzesinski vyhlásil v celém Prusku plakátovou cenzuru a generál Groener ho podpořil. Komentáře jsou zbytečné."

4. března 1932

"Groener se dal na diplomatický ústup. Ovšem formou plnou vytáček. Přesto je účet vyrovnán."

5. března 1932

"Zákaz stíhá zákaz. Odpůrci ulamují tak hrot našemu boji. Že máme nejlepší plakáty a letáky je pro kočku. Rudí doufají, že tím zabrání našemu vítězství. Přitom Groener píše nadutou odpověď Vůdci."

6. března 1932

"Získáváme nyní biografy pro svou propagandu. Majitelé dělají sice nejrůznější potíže, ale obecenstvo si to přeje...

Na severu Berlína byl zastřelen jeden člen SA a dva těžce zranění. Tisk je nestoudně pokrytecký."

9. března 1932

"Lhaní Židovského tisku nezná už vůbec míru. Falšované fotografie mají čtenářům dokázati, že není třeba mít z nás strach. To nám může být jen vhod. Čím hůře nás oceňují ve svých odhadech, tím větší jejich neopatrnost, čím více nás nechávají v klidu, tím jistější je náš vzestup. Z nedostatku argumentů židovský tisk štve nyní proti nám jen v osobních pomlouvačných kampaních."

11. března 1932

"Domovní prohlídka v našich úředních místnostech. Hemží se to tu policií. Právě teď zahajuje pan Severing řízení pro velezradu. Volební bluff! Chtějí z nás násilím učiniti illegální hnutí, kterým vůbec nejsme...

Chci letěti z Tempelhofu do Hamburgu. Zákaz startu! Policejní šikana. Čekám několik hodin a potom jedu večer vlakem.

Z vlaku mluvím telefonicky se shromážděním. 14 000 lidí čeká u Sagebiela do půlnoci. Jsem uvítán s velkým jásotem a mluvím až do 2 hodin...

Byty známých členů strany jsou pro nejbližší dobu zajištěny členy SA a SS. Šušká se, že prý na nás bude uvalena ochranná vazba...

První volební boj je prakticky u konce. Teď je třeba ještě odraziti nejpustší volební lži. Tak například lež o domnělém Vůdcově provolání, že odvolává svou kandidaturu. Tato lež je rozšiřována především ve všech východních provinciích.

Ale všechno to nepomáhá. Čím nepoctivěji postupuje vládní marxismus proti nám, tím více škodí sám sobě."

13. března 1932

"Rozhodující den nastal. Nyní ať to dopadne, jak chce. Svou povinnost jsme vykonali.

V poledne dostávám do kanceláře důvěrnou zprávu o atentátu chystaném provokatéry na Bruninga. Jedu ihned na říšské kancléřství a upozorňuji na to státního sekretáře Pindera. V každém případě chci zajistiti stranu. Nelze věděti, co přijde."

16. března 1932

"V Berlíně Severing dává zatýkat členy strany pro podezření z velezrady. To je neobyčejně vítané. To nejspíše vytrhne naši organisaci ze stísněné nálady. Rudí využívají příležitosti. Ale kdo se směje naposled, směje se přece jen vždycky nejlépe.

Byla zahájena nestoudná lživá kampaň, která jde až do nejmenších podrobností. Z mé výstrahy u Pundera v říšském kancléřství z minulé neděle dělá židovská novinářská luza diplomatický ústup. Staví pravdu přímo na hlavu. Byl jsem v říšském kancléřství v poledne. Novinářští plazi však tvrdí, že jsem tam byl až v noci po uveřejnění volebních výsledků. Snaží se šířiti zlomyslné tvrzení, že jsem chtěl stranu zraditi vládě.

Člověku se chce zvracet, musí-li se broditi v této záplavě pomluv. Státní sekretář Punder se mi sice písemně omlouvá, ale nemá se vůbec k tomu, aby se mi omluvil také veřejně. To znamená tedy, že osobně chce být gentlemanem, ale veřejně ponechává politického odpůrce na pospas pomlouvačné kanonádě židovských pisálků."

17. března 1932

"Jobova zvěst z Berlína. Severing dal všude provésti domovní prohlídky. Chce zřejmě zakázati SA. Vůdce odpovídá velmi ostrým prohlášením. Strana je ve stavu poplachu. Teď jde o jedinečnou zkoušku nervů.

23. března 1932

"Angriff byl opět na týden zakázán. Ostatní naše listy byly zakázány již před několika dny. Tím jest všechen nacionálně socialistický tisk ochromen.

K tomu velikonoční mír a žádná možnost veřejného projevu. Jsme tedy odsouzeni k naprostému mlčení.

Tím lépe se můžeme věnovati organizaci závěrečného předvolebního týdne."

27. března 1932

"Z Berlína přichází zpráva, že Severing se dal na ústup. Groener mu napsal dopis...

Židé štvou proti nám nejhanobnějším způsobem, ale my se nedáme vyrušit z klidu."

31. března 1932

"Jeden tiskový zákaz za druhým. Vláda úplně znemožňuje naši velkorysou novinovou akci. Volební teror vydává své nejbláznivější květy. My však se už protlučeme.

Groener vydává definitivní zákaz naší novinové akce. To je přímé porušení ústavy. Pro volby nám teď už nezbývá skoro nic."

1. dubna 1932

"Židovský tisk uveřejnil padělaný Vůdcův účet z Kaiserhofu. Je nemožné pohnouti republikánské soudy k tomu, aby účinně chránily naši čest. Reakce nás opět napadá. Až do 10. dubna se musíme držet zpátky.

Dostávám zničující materiál o Severingově soukromém životě. V poradě s Vůdcem je rozhodnuto, že tento materiál neuveřejníme. My divoši jsme přece jen lepší lidé!

Náš tisk se dopustil několika chyb. Novináři se většinou nehodí k propagandě.

Zákaz demonstrací byl zrušen. Vtáhneme tedy do Lustgartenu.

Naproti tomu zákaz naší tiskové akce trvá nadále. To je pro nás těžká rána.

Při domovní prohlídce byl nalezen trapný materiál o procesu o událostech na Kurfurstendammu. Jde o hloupou denunciaci. Jedna mrzutost za druhou."

2. dubna 1932

"Každý den přináší nějakou novou špinavou brožuru o některém z významných mužů NSDAP. Už toho mám opravdu po krk.

V Hanoveru slušný soudce zakázal panu Noskemu, aby nám nadále zakazoval vydávat noviny ve zvýšeném nákladu. To je těžká rána pro systém.

SA pozbývají zčásti trpělivosti. Je pochopitelné, že tito bojovní mužové, unavení ochromujícím volebním bojem, ztrácejí nervy. Musíme však učiniti všechno, abychom tomu zabránili. Předčasný výpad nebo nějaká násilná akce by jedním rázem zničil celou naši budoucnost. Nikdo by se z toho neradoval více, než pan Severing a vládní marxismus."

4. dubna 1932

"Grzesinski dal policejně zavřít místnost SA v Hedemanstrasse. Jak hloupí jsou tihle marxisté! Všechno, co mohou tento týden ještě podniknouti proti nám, je nám vlastně ku prospěchu."

---

Když se karta obrátila a NSDAP se 30. 1. 1930 dostala k vládní moci. Zatím ještě v koaliční vládě se připravuje na další volby:

---

31. 1. 1933

"Židovský tisk se dává na mohutný ústup. Zatím nic proti němu nepodnikáme. Chceme jej zkolébati v jistotu, abychom v rozhodujícím okamžiku mohli tím lépe zasáhnouti."

2. 2. 1933

"Přípravy k volebnímu boji začínají velmi dobře. Tentokrát jde do tuhého. Budeme postupovat bez pardonu a prosazovati svou vůli všemi prostředky."

3. 2. 1933

"Hovoříme podrobně s Vůdcem o nastávající volební kampani. Teď je lehké vésti boj, neboť můžeme použít všech státních prostředků. Máme k dispozici rozhlas a tisk. Ukážeme mistrovský kus agitace. Ani peníze tentokrát ovšem nechybějí." (Chybějící peníze na pořádnou propagandu a předvolební boj je jednou ze stálic Goebbelsových stížností ve všech předcházejících volbách. Neustále se dostává do mínusu a vypisuje další a další sbírkové akce mezi členy a příznivci. Volby na jaře 1933 jsou první, kde je se stavem stranické poklady spokojený.)

"Rozhlas mi dělá starosti. Na všech rozhodujících místech sedí ještě stále staří bonzové systému. Musí být co nejrychleji vyloděni, a to do 5. března do té míry, aby závěr naší volební akce nemohl už býti ohrožen."

4. února 1933

"Vůdce přijíždí opět do Berlína. Hovořím s ním o otázkách rozhlasu a volební propagandy. Musíme nyní zahájiti ostřejší kurs proti štvavým židovským plátkům, jejichž tón je čím dále tím drzejší. Bez nových nařízení o zákazech se neobejdeme.

Teď jde do tuhého a žádný ohled neplatí. Proč my zacházet dnes se svými odpůrci lépe, než zacházeli oni včera s námi?"

11. února 1933

"Vůdcova řeč rozzuřila tisk tak, že má téměř pěnu u úst. Snadno z toho lze uhodnouti, že se neminula účinkem.

Mezi řádky můžeme čísti, že marxisticko-demokratičtí Židé jsou duševně úplně skleslí. Jistě se necítí dobře."

15. února 1933

"Teď začneme postupovat také proti tisku. Zákaz stíhá zákaz, jen to břinká. Vorwarts a 8-Uhr-Abendblatt, všechny ty židovské orgány, které nám působily tolik zlosti a zármutku, mizejí jedním rázem z berlínských ulic. To uklidňuje a působí blahodárně na duši."

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

11. Bitva o Británii

---

Tématy tohoto dílu budou zase propagandistické taktiky, kterými Goebbels vede informační válku a pak počítání ztrát a nějaké iluzorní obrazy o tom, v jakém stavu je nepřítel.

Je dnes dobře zdokumentovaný fakt, že vyhodnocování leteckých soubojů a dopadů bombardování bylo notoricky nespolehlivé. Všechny strany, byť se mohly snažit sebevíc, to měly tak, že jejich piloti si nárokovali daleko víc sestřelů, než byl skutečný stav, který můžeme po válce vidět z archivních materiálů. Ve vzdušném boji platí víc než kde jinde - buď obrazový záznam sestřelu a trosek, nebo se to nejspíš nestalo. Není to tak, že by piloti měli nějaký hromadný sklon ke lhaní, ale spíš je to povahou vzdušného boje ve vysokých rychlostech a toho, že když padá nějaké zasažené letadlo, tak často jeho sestřel nahlásí víc lidí současně. Tahle dvojí hlášení pak bylo pracné eliminovat. Deníkové záznamy jsem proložil údajem, kolik letadel bylo který den Bitvy o Británii skutečně sestřeleno.

---

3. července 1940

"Můžeme s vůdcem okamžitě prodiskutovat situaci. Chce promluvit v Reichstagu a dát Anglii ještě poslední šanci. Zda na ni přistoupí? Churchill určitě ne, to je ryzí šašek. Ale možná se (v anglické politice) vyskytne několik rozumných elementů. Anglie může být přemožena během čtyř týdnů. Ale vůdce nechce impérium zničit, protože jeho državy by pak nepřipadly nám, nýbrž cizím mocnostem. Těžké rozhodnutí a rovněž bude těžce zdůvodnitelné před našim národem. Ale vůdce už to dotáhne do konce. Nebude-li Londýn rozumný, musí si přičíst následky sobě samému. Budou děsivé..."

5. července 1940

"Včera: bouřlivý a neklidný den. Anglické námořnictvo zaútočilo na francouzské lodě v přístavu Oran. Francouzi mají těžké ztráty. Churchillův bláznivý cynismus. Pétain vydává velmi ostré prohlášení. Vůdce povoluje Francouzům, aby v nebezpečí své lodě potopili. Účinek ve světě je enormní. Propagandou do toho bušíme. Večer řečnil Churchill v dolní sněmovně. Celý případ líčí s cynismem nemajícím obdoby. Dementuje veškeré fámy, že by se chystal uzavřít mír. Snad při tom zůstane a nedá vůdci jinou možnost, než Anglii zničit, jinak od ní nebude nikdy klid.

Znovu byla bombardována německá města s těžkými civilními oběťmi. Kdy máme spustit náš útok? Náš tisk se už nedá udržet na uzdě. A co teprve národ. Přímo žízní po válce s Anglií...

Námořní bitva u Oranu je velkou senzací. Pétain vydává rozkaz k palbě a k zadržování anglických obchodních lodí. Vypadá to, že z anglicko-francouzské koalice vzejde anglo-francouzská válka. Churchillův projev je pro Francii tak urážlivý, že už to není příliš vzdáleno výbuchu. My to usilovně rozdmycháváme."

6. července 1940

"Tato doba vyčkávání člověka přivádí přímo do stavu zuřivosti. Obdivuji andělskou trpělivost vůdce. Dávám instrukce tisku, aby tolik nechválil Francii. Jinak to vyvolá vlnu frankofilie. Ale ani anglický národ nesmí být přímo urážen. Náš útok musí směřovat výhradně proti Churchillovi a jeho klice...

Anglický tisk si přímo chrochtá blažeností nad zbabělým přepadem francouzského námořnictva. Bylo by téměř neúnosné, kdyby Anglie nebyla námi a dějinami postavena před trestní tribunál. Americký židovský tisk se staví zcela na Churchillovu stranu...

Francouzský ministr zahraničí Baudoin se ostře obrací proti Churchillovi a perfidnímu Albionu. Vznikla zde zábavná slovní válka. Já už vůbec nepotřebuji vést nějakou propagandu. O to se postarají naši nepřátelé sami..."

9. července 1940

"Anglické nálety na západní a severní Německo, teď však s několika úspěchy. Národ zuří...

K Anglii má vůdce přese všechno pořád pozitivní vztah. Pořád není odhodlán zasadit jí poslední úder. Svůj projev si chce promyslet v klidu na Obersaltzbergu. Bude tedy přednesen pravděpodobně až začátkem příštího týdne. Také proto, protože naše vojenské přípravy ještě nejsou tak daleko. Odmítne -li Londýn naší poslední nabízenou šanci, pak musí být ihned poté poražen. Angličané nemají patrně tušení, co je potom čeká."

16. července 1940

"Nádherní letní den. V politice i vedení války panuje absolutní bezvětří. Vůdce stále ještě odpočívá na Obersaltzbergu. Trháme v tisku Churchillův projev, který se ve světě setkal se všeobecným odmítnutím. Londýn se nachází v zoufalé situaci a je každým dnem nervóznější. Na Francii se také mocně oboříme. V národu je jistý neklid ohledně úmyslů Ruska, ale my nevydáváme žádné uklidňující dementi. Je dobře, když národ zůstává v určitém napětí. Stále ještě potřebujeme porazit Anglii."

----

Ztráty letadel Luftwaffe - RAF (zdroj Battle of Britain 1989)

10. 7. 13 - 6

11. 7. 20 - 4

12. 7. 7 - 6

13. 7. 7 - 1

14. 7. 2 - 4

15. 7. 3 - 1

16. 7. 3 - 2

----

18. července 1940

"Anglie začíná ochabovat. Je na ní znát předzvěst defétismu. Masivně pracujeme s našimi vysílači. Amerika také znejistěla. Albion stojí zcela osamocen...

Vůdce odmítá obavy z náletů a oznamuje termín svého proslovu v Reichstagu - páteční odpoledne."

---

17. 7. 2 - 1

18. 7. 4 - 3

---

20. července 1940

"V Anglii vzrůstá deprese. Lze to den po dni stále více pozorovat. Naproti tomu ve Vichy jsou stále více a více troufalejší. Budeme teď v pravidelných intervalech vysílat pár pěkně cílených útoků proti Anglii. Je to dobré nejen pro německý národ, ale i pro Francii. Roosevelt se ještě zdráhá, ale jen naoko. Přicházejí nyní hlášení, jakými zavrženíhodnými a typicky americkými metodami je doprovázena jeho volební kampaň. To jsou USA ve své ryzí kultuře, žádný národ, jen sbírka lidí. Napětí roste. Kolují šílené fámy o záměrech toho, co hodlá vůdce prohlásit v Reichstagu...

V poledne mi vůdce líčí obsah svého projevu: obraz války a vyzdvižení vojenských výkonů. Jsou povýšeni hlavní vojenští velitelé, zejména Goering, který získává hodnost říšského maršála. Potom krátká a stručná nabídka míru Anglii bez přesných podmínek. Ale s jasným akcentem, že toto je poslední slovo. Londýn si musí zvolit. To bude senzace pro celý svět a Churchill musí rozlousknout tvrdý oříšek. To byl také smysl celého představení."

21. července 1940

"První anglická reakce je naprosto negativní. Nejostřejší, skoro cynické odmítnutí. Žádný oficiální hlas, ale lze tu rozpoznat Churchillovu režisérskou ruku. Také z USA přichází velmi mrazivá reakce. Plutokracie očividně ještě nic nepochopila. A tak musí být drama dohráno.

Nasazuji všechny vysílače, aby zpracovaly anglické veřejné mínění. Ale nemá to ještě ten správný účinek. Anglie musí zřejmě utrpět několik těžkých úderů....

Hlasy z Londýna jsou z hodiny na hodinu nepřátelštější a odmítavější. Dokud je Churchill u kormidla, nepřijde odtud žádný mír."

---

19. 7. 2 - 8

20. 7. 9 - 3

21. 7. 9 - 6

---

24. července 1940

"Halifaxův projev je ve svém odmítnutí ještě ostřejší, než se z prvního zkráceného překladu zdálo. K tomu nechutné pastorální a pokrytecké žvanění. Vůdce ho považuje za definitivní odmítnutí Anglie. Kostky jsou tak vrženy. Směřujeme tisk a rozhlas na boj. Pro německý národ velmi ostré komentáře, pro Anglii načrtáváme obraz hrůzy. Churchill nechává bombardovat Říši ve větším rozsahu. My proti tomu vydáváme rozhodné komuniké. Klika plutokratů to bude muset velmi draze zaplatit. Teď na sebe nenechá velký útok dlouho čekat. Slova se chopí německé letectvo. Válka bude krátká, ale tvrdá...

Německá veřejnost je ve varu. Všichni se obávali, že Anglie přijme vůdcovu mírovou nabídku. Nyní je jasno...

Hull hovoří o ochraně od Ameriky, a že USA vezmou Britské državy na západní hemisféře pod svoji ochranu. I tam naproti se tedy hlásí váleční spekulanti. Svět je tak špatný, tak bezmezně špatný! Člověk by se z toho pozvracel, kdyby nebyl tak pevně ukotven ve svém světovém názoru...

Vydávám přesné pokyny k vedení propagandistického boje proti Anglii. Na anglický národ ještě přímo nezaútočíme, ale nebudeme ho ani příliš šetřit...

Nálada mezi naším obyvatelstvem je zcela jednoznačná. Zpráva SD je chválou vůdce a naší propagandy. Válka proti Anglii působí jako spasení. Národ vzplanul. Churchill se bude divit. Anglie přijde k rozumu teprve tehdy, až dostane pořádný výprask...

Německý tisk masivně útočí na Halifaxův projev. Plutokracie je pranýřována jako hlavní viník války. Morální právo je zcela na naší straně.

V Londýně dělají ty nejpotrhlejší obranné návrhy. "Zpívejme si při práci" je nejnovější heslo Duff Coopera. Pomatenec. Naše letouny již útočí na anglická zařízení ve větším rozsahu. Potopeno 18 000 tun....

Odmítnutí Anglie vyvolalo v celém neutrálním světě obrovskou kocovinu. Znovu je to vážné. Dolní sněmovna schvaluje velmi rozsáhlé daňové zákony. Ale to už Anglii nepomůže..."

25. července 1940

"Linie proti Anglii je stanovena: vzhledem k našemu národu nejtvrdší boj s využitím všech propagandistických prostředků. Neútočíme na národ, ale na plutokracii. Vrážíme klín mezi národ a plutokracii. Šířit při tom paniku, nedůvěru k vládnoucím strukturám, zděšení. U tajných vysílačů pracovat jako proti Francii. Úzkostlivě dodržovat maskování. Masivní útok na Churchilla a jeho kliku.

Nálada našeho národa je zcela nastavena na válku. K tomu není třeba mnoho dodávat. Postoj v Americe je opět velmi ostře zaměřený proti nám. Veškeré pokusy o zasetí sváru mezi nás a Moskvu TASS dementoval...

V poledne u vůdce. Má velký vztek na Londýn. O Halifaxově projevu hovoří s opovržením. Ironizuje jeho hloupé propagandistické metody. Nejdřív chce odpovědět masivním bombardováním, které má začít už brzy. To tedy Angličané něco zažijí. Absurdní, jak si představují moderní válku. Chtějí proti našim Stukám jít se zápalnými lahvemi a jiu-jistu. K tomu jim brzy dojde dech..."

---

22. 7. 1 - 0

23. 7. 3 - 0

24. 7. 8 - 3

25. 7. 18 - 7

---

7. srpna 1940

"Počasí nádherné. Může to tedy začít. Britské letecké útoky na naše území se odehrávají ve větším rozsahu. My se ještě držíme zpátky. Ale vůdce může dát každým okamžikem signál k útoku.

V tisku panuje klid. Zesilujeme naše propagandistické útoky proti Anglii.

Staré dobré Timesy mají obavy o socialismus. To je nuzný pokus ukrást nám naše plamenné heslo jako se o to pokusil v roce 1932 Herrenklub. Okamžitě na to nechávám masivně odpovědět. Něco takového nesmíme vůbec dopustit. To my jsme nositelé nového socialistického řádu v Evropě.

Roosevelt proti nám nechává prostřednictvím Hulla sice skrytě, ale mohutně útočit. Jejich tisk se jen hemží urážkami. Věrní služebníci Židovstva.

Oproti tomu Japonsko vystupuje proti Londýnu rázně a hrozí přerušením vztahů. To člověka potěší.

My pilně rozdmýcháváme oheň. Je plánován velký útok proti Anglii letectvem a dalekonosným dělostřelectvem. Velká ochutnávka pro Londýn. Prověříme si, jak silné je ještě anglické letectvo a jak se cítí. Jeho stíhací perutě mají být ještě téměř nedotčené. Jestliže utrpíme jen běžné ztráty, tak bude akce pokračovat. Kdyby ne, budeme hledat jiné cesty. Invaze není plánována. Ale my o tom budeme v propagandě skrytě hovořit, abychom oklamali protistranu.

Německá propaganda má těžký úkol, neříkat příliš mnoho, ale ani příliš málo. Nesmí se hovořit o velké ofenzívě dokud není stanoveno, zda je uskutečnitelná. Delikátní problém, zejména když se národ vůbec nenechá odradit od toho, aby spekuloval o úplném zničení Anglie.

Vydávám úzkému okruhu spolupracovníků přesné pokyny. Vše opět bude balancovat na ostří nože. Ale my máme odvahu a pevné sebevědomí, tak to nějak už zvládneme.

Prozatím zakazuji tisku, aby bagatelizoval obrannou sílu Anglie. A také aby momentálně věnoval více pozornosti Francii. Úder náleží výlučně Anglii...

Vůdce ještě útok na Anglii nenařídil. Pořád ještě trochu váhá. Je to také zatraceně těžké rozhodnutí..."

---

26. 7. 4 - 2

27. 7. 4 - 1

28. 7. 18 - 5

29. 7. 8 - 3

30. 7. 5 - 0

31. 7. 5 - 3

1. 8. 9 - 1

2. 8. 4 - 0

3. 8. 4 - 0

4. 8. 0 - 0

5. 8. 6 - 1

6. 8. 1 - 1

7. 8. 2 - 0

---

9. srpna 1940

"Počasí velmi dobré. Vůdce může každým okamžikem nařídit velký úder proti Anglii. Wodarg mi plánovanou akci a naší činnost během ní nastínil ve velmi srozumitelné zprávě. Podle ní budeme postupovat případ od případu. Martin si stěžuje na indolenci generálního štábu. Ten vše brzdí, místo aby podněcoval. A podle toho vypadá i výchova dorostu. Vojáci mají méně rozumu než dobří politici. To se nedá změnit.

Letecké útoky na obou stranách. Ale žádná akce, která by postupovala vpřed.

Angličané se znovu snaží o sociální hesla. Cítí se asi nejistě před revolučním potenciálem, který s sebou taková válka přináší. Já je však hned nechávám masivními útoky na plutokracii plácnout po hubě. Stejně tak odrážím obvinění, že bychom nesli zodpovědnost za nastávající hlad a bídu v Evropě. Zde musíme ještě udělat hodně osvěty. Ale Angličané se nevyvlečou z odpovědnosti. Záležitost s evakuací ubohých dětí je tajnými vysílači nadále a s umem šířena.

---

8. 8. 31 - 20

9. 8. 5 - 4

---

14. 8.

"Počasí není pro letecké útoky zrovna dobré. Přesto ráno jedna letecká flotila vzlétla. 2000 strojů. Útočíme nikoliv plošně, ale proti jednotlivým cílům s ničivými následky.

Mezitím zuří informační válka. Získáváme opět pozvolna navrch. OKW a letectvo se přou o kompetence, (kdo má vydat povolení ke zveřejnění výsledků). Já jejich spor ignoruji a zprávy prostě zveřejňuji. Máme od vůdce souhlas ke zveřejňování zpráv bez vyjádření OKW prostřednictvím Transoceanu a DNB. Ještě je krátce slaďuji s cenzurou. Klaplo to.

Angličané se zajíkají hloupostmi a naše zpravodajství mezi tím ovládlo všechen severoamerický i jihoamerický tisk. To byl smysl tohoto činu. Teď je rychlost v informování matkou úspěchu. OKW se cítí dotčeno, ale na to se teď nemůže brát ohled...

Začíná mohutný útok proti Anglii. 2000 letounů dnes ráno a večer ještě velký útok na jižní Anglii se 4000 stroji. Těžké 1000kg bomby. To už je úder. Chceme proniknout k Liverpoolu. Londýn bude ještě ušetřen. Bohužel počasí není příliš dobré.

Britské noční bombardéry shazují nad našim územím zápalné pásky. V propagandě na to ještě nereagujeme, pouze potichu varujeme jednotlivé župy. Za několik dní přijmeme masivní odvetná opatření a potom proměníme anglické vesnice v sutiny a prach. Jen tak jim přejde chuť na takové pošetilé kousky. Jak hloupí tito angličtí ministři jsou. Především Duff Cooper. Vůdce o nich jenom vtipkuje. O propagandě nevědí vůbec nic. Posílají své závodní koně a děti plutokratů do Kanady. To je zhoubná psychologická chyba. A přitom tenhle Duff Cooper napsal o propagandě celkem moudré knihy. Něco jiného je však teorie a něco jiného je propagandu dělat v praxi. Vůdce vidí v propagandě dobrou přípravu pro dosažení vítězství. Beze zbraní to nepůjde, ale propaganda tomu pomáhá."

---

10. 8. 0 - 0

11. 8. 38 - 32

12. 8. 31 - 22

13. 8. 45 - 13 Adlertag, den masivního útoku na britská letiště. Luftwaffe provedla 1500 bojových vzletů. Goebbelsova čísla 2000 nebo 4000 strojů jsou jasně nadsazená.

14. 8. 19 - 8

---

17. srpna 1940

"Dobré počasí. Jen málo útoků Anglických nočních bombardérů do Německa. O to více vzletů od nás do Anglie. Poměr sestřelů byl předchozí den 143: 32 (v náš prospěch). Přitom jsme poprvé zaútočili na letiště kolem Londýna a jinde. Ale Angličané klamou dál. To se jim jednou trpce vymstí. Náš tisk a rozhlas dál co nejostřeji polemizují. My teď lži Angličanů dokazujeme systémově. Těžko přitom obstojí....

Proti Anglii pokračujeme ve velkém stylu. Naše letectvo je v pohybu. Útok za útokem. Počasí se podstatně zlepšilo. Nyní jsou shazovány v obrovském množství i těžké bomby.

U nás Angličané zaútočili na koncentrační tábory. Jen ať to činí. Co tam sedí jsou jen zmetky. Soudy alespoň budou mít méně práce...

Anglická komuniké jsou teď silně zpochybňována nejen ve světě, ale i v samotné Anglii. Duff Cooper a Churchill klamali přespříliš. Útok na letiště pokračuje. Brzy přijdou na řadu místa, odkud startují noční bombardéry. Pak budeme mít trochu více klidu i u nás..."

---

15. 8. 75 - 34

16. 8. 45 - 21

17. 8. 3 - 0

---

24. srpna 1940

"Včera: Strašné počasí. Téměř žádná letecká činnost. Naše dalekonosná děla pálí na Dover. Angličané o tom bájí úplné romány, aby nás trochu vylákali. Ale my neříkáme ani slovo...

Norský plukovník Getz se ve své knize pustil do zničujícího zúčtování s Angličany za jejich norské tažení. Zde se ukazuje John Bull v celé své cynické proradnosti..."

----

19. 8. 6 - 3

20. 8. 7 - 2

21. 8. 14 - 1

22. 8. 3 - 5

23. 8. 2 - 0

24. 8. 38 - 22

---

31. srpna 1940

"Včera: ráno špatné počasí. V noci byla Anglie mohutně napadena. Ale Churchill opět klame. O leteckém náletu na Berlín také tolik lhal, že je pro nás lehké ho německému národu předvést ad absurdum. Naše letectvo informuje solidně a svědomitě. Čtu některé denní zprávy, které doložitelně obsahují každou maličkost. Zpřístupňuji tento materiál i svým spolupracovníkům a tisku.

Martin mi podává zprávu o vojenské situaci. Londýnu nebylo do smíchu ani předchozí noc. Vedeme tažení proti spánku. K tomu navíc nepřetržité bombardování.

Wodarg tvrdí, že Anglické lety nad Berlín nejsou žádným hrdinským činem a dokládá to důkazy. Zintenzivňujeme protivzdušnou obranu a všechna preventivní opatření. Z nařízení vůdce musejí všichni při leteckém poplachu do sklepů. A tak je to také správně...

V poledne u vůdce. Vypadá velmi dobře, odpočatý a má výbornou náladu. Můžeme si čtyři hodiny povídat a prodiskutovat všechno dosud nevyřízené. Krátké resumé: počasí brání ještě větším vzdušným operacím. Až se zlepší, pokračujeme ve velkém dál. Našim leteckým úderům Anglie nebude moci pravděpodobně dlouho odolávat. Alespoň v to věříme a doufáme. Již nyní se z Londýna ozývají velmi pesimistické hlasy. Ale podrobnosti nelze říci. Příliš málo známe anglickou odolnost.

----

25. 8. 20 - 16

26. 8. 41 - 31

27. 8. 9 - 1

28. 8. 30 - 20

29. 8. 17 - 9

30. 8. 36 - 26

31. 8. 41 - 39

---

6. září 1940 (7. září po Hitlerově proslovu začne bombardování Londýna)

"Včera: vůdcův projev působí doma i v zahraničí mimořádně dobře. Vyzařuje obrovskou sílu. Pouze Londýn o něm šíří liché vtipy. Ale to plutokracii přejde. Počasí je velmi dobré. Nyní bude gradovat třídenní operace nejradikálnějšího druhu. Heslo: Lóže.

Uplynulá noc s sebou přinesla celou řadu anglických leteckých útoků. Nebyli jsme tak docela nečinní. Náš úder musí přijít jako blesk z čistého nebe.

Amerika je i nadále drzá. Angličanům bylo také řádně puštěno žilou. Velmi dobré úspěchy ponorek....

Vydávám pokyny tisku. Zkáza nákladní lodě Marion se dostala do skandinávských novin. Uvidíme, jak se z toho vyvlečeme...

V poledne u vůdce. Letecké útoky na naše území si opět vyžádaly patnáct mrtvých. Vůdce toho má dost a ruší zákaz bombardovat Londýn. Tuto noc to začne. Pak bude konec s klamnými útoky. Londýn konečně, konečně pocítí tvrdost války. To je také zapotřebí. Pouhými leteckými poplachy nelze milionovému městu uškodit. Uloupený spánek národ neporazí. Demoralizace nastane až po spoušti a hrůze. Takže do toho!

My pak zajisté také něco pocítíme. Účinek vůdcova projevu se v oficiální Anglii rovná nule. Ale mezi anglickým lidem a zbytkem světa vyvolal velký dojem...

Naši zajatci dostávají lepší stravu než německé obyvatelstvo. Typicky německé. Sjednávám s generálem Jodlem, aby to bylo okamžitě zastaveno. Naše rychlé čluny potopily velkou část doprovodného konvoje. Navíc byly potopeny 3 anglické torpédoborce. Konečné cifry 57:17. Ale do pohybu se to dát musí! Bernard Shaw píše vtipné interview proti ministerstvu informací. On teď má také, jak sám říká, nasazený náhubek. Z Anglie teď přicházejí zprávy o ničivém účinku našeho bombardování. A jaké to teprve bude!"

----

1. 9. 14 - 15

2. 9. 33 - 31

3. 9. 16 - 16

4. 9. 25 - 17

5. 9. 23 - 20

6. 9. 35 - 23

----

11. září 1940

"Počasí je zase o něco lepší. Zprávy z Londýna jsou děsivé. Inferno nepředstavitelného rozsahu. Město se rovná peklu. Již lze konstatovat příznaky klesající morálky. Jak dlouho to toto osmimilionové město vydrží? Neexistuje příklad, podle kterého by to šlo odhadnout... Otázka: je možné dostat Londýn tímto způsobem na kolena? Chtěl bych si myslet, že ano. Ale musíme být trpěliví a útočit a útočit! Wodarg mi na mapách vysvětluje celý způsob útoku. Velkolepě připraveno. Člověk má ryzí radost z tohoto organizačně mistrovského díla. Vydávám našemu rozhlasu pokyny. Publicistiku a propagandu zaměřit absolutně na hrůzu a paniku. Mohutně tlačíme na pilu. Lord Haw-haw pracuje mistrovsky. Angličanům je neúnavnými útoky z rukou vyražen argument humanity. Jsou úplně sami a nikdo už s nimi také nesoucítí...

U vůdce. Otázka, zda Anglie kapituluje Já říkám ano. Vůdce váhá a vojáci sdílejí můj názor. Osmimilionové město se dlouho neudrží. Na dnešní noc jsou plánovány další mohutné útoky. Pánům lordům přejde smích....

Budeme útočit na Londýn, dokud neklesne do kolen. Pardon už neexistuje. Tato zbabělá plutokracie nás chtěla zničit. Nyní ji bude vyražena z rukou zbraň a sama bude pranýřována, dokud nebude skuhrat o milost. Dřív nebude v Evropě mír. Jen tímto lidským dramatem dospějeme k normalizaci poměrů v Evropě. My už těm lordům pomůžeme. Ti nás poznají. Čísla sestřelů: 44: 21. Naše ztráty jsou poměrně malé. Prien zase potopil 40 000 tun, jiné ponorka 15 000 tun. Jak dlouho to má Anglie ještě vydržet? Snad zažijeme zázrak.

Angličané odhazovali nad Německem v obrovském množství malé zápalné pásky. Poté, co jsme to drželi čtrnáct dní pod pokličkou, děláme kolem celé věci vražedný povyk. Timesy nám nahrály na smeč, když napsaly, že co dnes snáší Londýn, muselo Porůří snášet již před měsíci. To nám přesně přišlo vhod. Timesy nám tím daly ten nejlepší a nejužitečnější argument.

Celý den se to stupňuje. Zprávy se přímo předhánějí. Využíváme je co nejlépe. Dokonce tok příliš silných zpráv tlumím, jinak by německý národ mohl nabýt dojmu, že válka už zítra skončí. Ta však může trvat déle, než by člověk dnes byl schopen uvěřit...

Lord Haw-haw pracuje úžasně. Čtu si několik jeho proslovů, které Angličanům líčí situaci bez jakéhokoliv psychologického přehmatu...

Začíná noční útok na Londýn. Angličané vyhledávají symbolické úspěchy pro pozvednutí prestiže. U nás útok na vládní čtvrť. Zasaženy Braniborská brána, akademie umění a Reichstag. Ne závažně, ale já k tomu ještě přispěji fiktivními zápalnými bombami. Wodarg to nechává okamžitě fotografovat. Znamenitý propagandistický prostředek."

----

7. 9. 41 - 28

8. 9. 15 - 2

9. 9. 28 - 19

10. 9. 4 - 1

11. 9. 25 - 29

----

14. září 1940

"Mizerné počasí, tichá noc. Nikde žádné vzlety. Bohužel, bohužel! Londýn si tak může znovu oddychnout. A to není vůbec dobré. Upevní to zase jejich sílu k odporu. Plutokraté navíc šálí až oči přecházejí. Podle nich už v Berlíně neexistuje jediné funkční nádraží. Necháváme to klidně být. Nádherné alibi pro nás.

V USA nadále vyčkávají. Ale Londýn se začíná trochu otřepávat.

V USA a v Londýně zveřejňují přesná data naší údajné invaze, aby nás, až nebudou dodržena, mohli převézt. Nechávám proti tomu vést co nejostřejší polemiku. Mohutně budeme teď také postupovat proti narůstajícímu štvaní. Vydávám německému tisku pokyny, aby ještě jednou zdůraznil, kdo je vinen na rozpoutání války...

Rechenberg se vrátil z pobřeží Atlantiku. Zúčastnil se tří letů nad Londýnem a referuje: podle něj musí Londýn hořet na bezpočtu míst. Od Churchilla se dozvídáme jenom zlomek toho, co se děje. Nálada v letectvu je výtečná. Všichni neustále planou po novém nasazení. Celkově se však nevěří, že by Anglii dokázalo porazit pouze letectvo samotné. To ukáže nejbližší budoucnost.

Účinek naší bomby 1800kg musí být zničující. Snad počasí brzy dovolí nějaké větší nasazení. Angličané nesmí dostat ani chvilku klidu, jinak se tahle hřmotná banda příliš brzy zotaví a rozhodnutí bude znovu odloženo....

37 600 tun potopeno ponorkami. Poměr počtu sestřelů 1:1. Tak si stojí akcie."

----

12. 9. 4 - 0

13. 9. 4 - 1

14. 9. 14 - 14

----

19. září 1940

"Počasí vrtkavé. Bouře nad Kanálem. Londýn si vydechl. Přesto těžké bombardování. Svrženo 220 tun. Celkem teď na Londýn 3000 tun. To už je něco. Silné obavy z invaze v celé Anglii. Anglický tisk je trochu deprimovaný. Málo náletů na Říši, ale více na pobřeží....

Propagandisticky nafukujeme význam nízkého počtu náletů na Říši. Vysíláme silnou defétistickou propagandu především tajnými vysílači do Anglie. Pozvolna lze sledovat úspěchy. Sociální krize v Anglii se vyostřuje. Dále rozdmýchávat!...

Vůdce se domnívá, že Anglie je těžce poškozena. Její protiletadlové kanony byly soustředěny všechny kolem Londýna. Na zemi jsme zničili 57 Spitfirů - pakliže to nebyly atrapy.

I naše klamná zařízení se dobře osvědčila. Umíme simulovat rozsáhlé požáry a všechno je to jenom bengál. Opravdový systém znamenitého maskování.

Churchill lže o velkém vítězství. Ale on přece musí lhát, lhát až do posledního okamžiku, jinak by se mu celý systém zhroutil. Dá na sobě znát slabost až těsně před kapitulací. A to ještě bude nějakou dobu trvat. Debata s Dr. Dietrichem. Má nějaké novinky. Ohledně války je poměrně sklíčený. Vlévám mu novou odvahu...

Byly uskutečněny nejtěžší letecké útoky na Londýn. Anglický tisk o tom sám informuje se zděšením. Poměr sestřelů 7:4. Pronikáme nyní i mlhou. Vždy je něco zasaženo, ale naše letouny nelze téměř zasáhnout. Otázka protileteckých krytů je v Londýně velkým tématem. Zdatně to popouzíme. Pro německý tisk je toto téma zablokováno, neboť i naše protiletecké kryty jsou nedostačující...

Doma panuje strnulá nálada, před kterou bych však nechtěl rezignovat. Nařizuji velkou propagandistickou akci, ostře protianglickou a proti šťouravým intelektuálům, se sociálním rysem a především sociálními skutky...."

----

15. 9. 60 - 26 největší formace bombardérů nad Londýnem

16. 9. 9 - 1

17. 9. 8 - 5

18. 9. 19 - 12

----

24. září 1940

"Barbarské počasí. Nad Londýnem jsme dokázali jen málo. Invazní možnosti jsou také kvůli tomuto počasí nejisté. Angličané znovu bombardovali naše opěrné body na pobřeží, tentokrát s jistým úspěchem.

Ztroskotal anglický konvoj s evakuovanými dětmi. Londýn tvrdí, že ho potopila německá ponorka. Následkem je obrovský pokřik. Bráníme se mu, jak nám síly stačí. Amerika se zapojuje do Anglického křiku a je také velmi drzá a agresivní.

Několik anglických náletů. Také v Berlíně je letecký poplach, ale žádné škody. Zase to kolosálně nafukujeme....

Major Molders dostává dubovou ratolest. Jeho peruť si zapsala 500. vzdušné vítězství. Churchill má opět navrch. Počasí mu přišlo velmi vhod.

V poledne u vůdce...

Dlouho jsme debatovali o problému invaze. Bez absolutní vzdušné nadvlády není proveditelná. O tom momentálně nemůže být ani řeč. Počasí nám dělá nepřetržitě škrty přes rozpočet. Takže čekat a čekat....

Potopený konvoj s dětmi nás nutí k činům v propagandě. Ale my se ubráníme.

V půl dvanácté v noci nálet na Berlín trvající čtyři hodiny. Značné škody."

----

19. 9. 0 - 0

20. 9. 7 - 7

21. 9. 0 - 0

22. 9. 1 - 0

23. 9. 9 - 11

24. 9. 11 - 4

---

29. září 1940

"Masivní denní i noční nálety na Londýn. Avšak i tentokrát je počasí na závadu. Přesto vylézají angličtí stíhači ze svých doupat a 10 z nich luftwaffe sestřeluje. Několik náletů na Říši ale nevelkého významu. Berlín zůstává ušetřen...

U vůdce dávám podnět k tomu, aby byl zachován letní čas a on souhlasí. Pak budeme mít v zimě den o hodinu delší. Ale ministerstvo dopravy dělá problémy kvůli jízdním řádům. Nechám to ještě podrobně prošetřit. Počasí nad Anglií se během dne lepší. Čilý letecký ruch. Jeden zajatý anglický letec líčí situaci v Anglii dost katastrofálně. Dlouhodobě by ztráty byly stěží udržitelné. Ale člověk neví, nakolik se tomu dá věřit."

----

25. 9. 13 - 4

26. 9. 9 - 9

27. 9. 55 - 28

28. 9. 16 - 16

29. 9. 5 - 5

----

11. října 1940

"Ideální počasí. Útočíme na Anglii a zejména na Londýn nepřetržitě ve dne i v noci. Šílená spoušť. Kdežto na Říši jde náletů málo. Psychologická situace Londýna je stále těžší. Jen v USA s nimi ještě drží. Tam všichni hovoří o vstupu do války a hlásí se jen málo hlasů rozumu.

Teď opět můžeme vůči Londýnu vydat demeti týkající se úspěchů jejich náletů, pokud se nejednalo o přímý zásah našich klamných zařízení. To je velká úleva pro naší propagandu...

Nálada v zemi se trochu pozvedla. Naše protiiluzionistická kampaň proti Anglii je už patrná....

Anglický rozhlas ostře útočí na náš tajný vysílač. My k tomu mlčíme a děláme, jakoby se nás to netýkalo...

Někteří ještě stále zastávají názor, že by se v těchto týdnech mohlo podařit dostat Anglii na kolena. Považuji tuto naději za velmi vágní. Každopádně se na to nesmíme naladit. Musíme se postarat o vlastní dobrou protileteckou ochranu....

Přicházejí ojedinělá hlášení o revolučních hlasech v Londýně. Ale ještě to není nic zásadního. Moskva vydává ostré a zásadní dementi k londýnským pokusům o sbližování. To je dobře. Ve Švýcarsku jsou jako vždy nestoudní. Otázka, jaké válečné filmy mají být točeny. Každá část wehrmachtu chce točit vlastní film o dobytí Francie. Tyto snahy zastavuji a sdružuji všechny plány v jeden..."

----

30. 9. 48 - 20

1. 10. 6 - 4

2. 10. 10 - 1

3. 10. 9 - 1

4. 10. 12 - 3

5. 10. 13 - 8

6. 10. 6 - 1

7. 10. 21 - 17

8. 10. 14 - 4

9. 10. 9 - 3

----

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

10.6 Vztah k Rusku mezi roky 1939-1941 a příprava na operaci Barbarosa.

Šestý díl. Začátek operace, propagandistická opatření a nedopatření a nálada v Německu, Evropě a ve světě z Goebbelsova pohledu. Práce s tajnými vysílačemi a vývoj bojů z pohledu propagandy.

----

22. června 1941 (záznam nadepsán včera, takže to jsou události z 21. června)

"Vůdce dělá malou projížďku. Vypadá nadmíru unaven, když se vrací. Pak ihned na poradu k situaci. Nadiktoval nové provolání k národu, které je více směřováno k vojákům. Navrhuji několik malých změn. Je skvělý a líčí mi, jak to celé bude probíhat.

Ve 3:30 začne útok. 160 kompletních divizí na frontě dlouhé 3000 km. Všechno vychází dobře. Největší soustředění vojsk v dějinách lidstva. Vůdce se zbavuje tlaku na prsou, jak se blíží moment rozhodnutí. Je tomu tak u něj vždy. Přímo taje a vypadá, že z něj veškerá únava spadla. Tři hodiny chodíme po jeho salonu sem a tam. Mohu opět hluboko nahlédnout do jeho nitra.

Nezbylo nám nic jiného, než zaútočit. Bolševický rakovinový nádor musí být vypálen. Stalin padne. Děkanozov si znovu v Berlíně stěžoval na naše přeshraniční přelety. Dostal vyhýbavou odpověď. Duce bude informován v neděli. V hrubých rysech byl s úmysly seznámen již při schůzce na Brenneru. Stanovujeme záměry naší propagandy. Jsou jednoznačné a jasné.

Především budeme pracovat s argumentem, že rozpolcenost Ruska bránila, aby padlo rozhodnutí v Anglii. Vůdce si cení mírové strany v Anglii. (Musela být vlivnější, než je vidět) jinak by případ Hess nebyl tak systematicky umlčován.

K Hessovi má vůdce pouze slova opovržení. Kdyby se nezbláznil, musel by být zastřelen. Způsobil straně a wehrmachtu hrozné škody. Už se nikdy nevrátí do veřejného života. Ohlas u vojáků byl velmi negativní. V této souvislosti sděluji vůdci o severní Africe, co mi referoval Berndt. Vůdce je přesně v obraze.

Po dlouhém dohadování je jako čas odvysílání proklamace stanoveno 5:30 hod. Tehdy bude mít už nepřítel jasno a tak musí být informován i národ a svět...

Celou hodinu jsme prověřovali nové znělky (pro rozhlasová hlášení). A potom zůstáváme u mnou navržené předehry z Liszta a krátkého motivu z pochodu Horsta Wessela. Vůdce je s naší prací v této oblasti okouzlen.

Poté jsou naše přípravy u konce. Vůdce na tom pracoval od července minulého roku a teď je ten okamžik tady. Bylo učiněno vše, co vůbec učinit šlo. Nyní musí rozhodnout válečné štěstí.

Ještě vůdce informuji o výzkumu rakoviny prováděném profesorem Aulerem a jeho výsledcích. Mimořádně se o to zajímá. A pak loučení. Je půl třetí v noci. Vůdce je velmi vážný. Chce ještě pár hodin spát. To je také to nejlepší, co v tuto chvíli může udělat.

Jdu na své ministerstvo. Venku je ještě tma jako v pytli. Informuji své spolupracovníky. Nesmírné ohromení. Většina se již dříve dovtípila poloviční nebo dokonce celé pravdy. Okamžitě začíná horečnatá práce. Jsou mobilizovány rozhlas, tisk a filmové týdeníky. Všechno jde jako na drátkách.

Ještě studuji poslední telegramy: všechno jen kecy. Naše přípravy jsou dementovány. Už neprohlašuji ani slovo. Sleduji vysílání Ruského rozhlasu. Budeme mít co dělat.

Je 3:30 - teď zaduněla děla. Bůh žehnej našim zbraním! Venku na Wilhelmplatzu je klid a prázdno. Berlín spí. Říše spí. Mám ještě půl hodiny čas, ale nemohu spát. Neklidně chodím pokojem sem a tam. Je slyšet dech dějin. Velká, nádherná doba, ve které se zrodí nová Říše. Sice v bolestech, ale vznáší se vzhůru ke světlu.

V rozhlase zaznívá naše nová znělka. Mohutně, bouřlivě a majestátně. Prostřednictvím všech vysílačů předčítám proklamaci vůdce německému národu. I pro mě je to slavnostní okamžik. Tíha posledních týdnů a měsíců opadá..."

23. června 1941

"Trýznivě horký den. Naše jednotky to nebudou mít v boji lehké. Molotov řeční: strašné spílání a apel na patriotismus. Plačtivé bědování, mezi kterým prosvítá strach. "My zvítězíme," říká. Chudák!

Anglie je ještě rozpolcená a překvapená. Nezazněla žádná jasná linie. V USA je to zatím jen novinová senzace. Antonescu vydává patetické výzvy armádě a národu. Finsko se ještě nevyjádřilo. Maďarsko vystupuje velmi silně antibolševicky. Itálie vyhlašuje Rusku válku. Velmi slušné.

Evropou obchází vlna antibolševismu. Rozhodnutí vůdce je tou největší senzací. Náš letecký útok odstartoval ve velkém stylu...

Odpoledne se psychologická situace vyjasňuje. Prohlášení vůdce je doslovně reprodukováno po celém světě. Londýn prozatím říká, že vůdce je šílenec a odkazuje se při tom na případ Napoleona, kterého citoval i Molotov. S tím se ještě musíme vypořádat.

Některé hlasy z Anglie vyzívají k rozumu a vysvětlují, co Anglie ztratí, zmocníme-li se Ukrajiny. USA se věnují nadávání. Ale to jak známo nebolí. Zvítězíme-li, máme pravdu. Z Japonska žádné stanovisko...

Sešikování Ruských vojsk se podobá těm Francouzským z roku 1870. Utrpí stejnou katastrofu. Ruská obrana zatím jen mírná, ale jejich letectvo utrpělo okamžité strašlivé ztráty... Zvládneme to brzy. Taky to musíme brzy zvládnout.

V našem národě (podle hlášení SD) panuje lehce deprimující nálada. Lidé sice nechtějí mír poražených, ale každé nové otevřené válčiště jim způsobuje starosti a strasti.

Španělský tisk se celé záležitosti zhostil velkoryse. Stejně tak Švédský. V Evropě se připravuje něco jako atmosféra křížové výpravy. Toho bychom mohli dobře využít. Ale nebudeme příliš rajtovat na heslu: "za křesťanství!" To by bylo přeci jen velké pokrytectví.

Antonescu jmenoval svým nástupcem svého bratra. To není moc hezké, ale nás se to přímo netýká. V Londýně nemají nadále zcela jasno. Šok byl příliš velký...

Téměř každou minutu přicházejí nové zprávy. Většinou opravdu potěšitelné. Do této hodiny zničeno 1000 ruských letounů. To je rána do účtárny. Dobyt Brest. Splněny všechny úkoly dne. Můžeme být velice spokojeni. Sovětský režim shoří jako troud.

Churchill má projev. Zběsilé nadávání vůdci a potvrzení, že je proti nám připraven spolupracovat s Moskvou."

30. června 1941

"Včera byl den mimořádných hlášení. Rozhlas jich odvysílal celkem dvanáct a s jejich zveřejňováním jsme začali v 11 hodin dopoledne. Celý svět visí na reproduktorech. Dosáhli jsme vzdušné nadvlády. Grodno, Brest-Litevský, Vilnius, Kaunas a Dvinsk jsou v našich rukách. Východně od Bialystocku jsou obklíčeny dvě rudé armády. Průlom je vyloučen. Minsk je v našich rukou. Rusové ztratili 2233 tanků a 4107 letounů. Tolik informací bude sděleno národu. Je toho až moc najednou. Ke konci lze zaznamenat při poslechu lehkou únavu.

Účinek nebyl takový, v jaký jsme doufali. Náš národ teď až příliš otevřeně nahlédl do techniky našeho informování. Celá záležitost byla ve svém úmyslu podávána příliš hutně. Já jsem před tím včas, avšak marně varoval.

Alespoň v zahraničí je dojem obrovský. V USA je stále k dispozici pouze bezmezný údiv....

Vojensky se dosud pro nás jeví vše výtečně...

Nyní pracujeme se třemi tajnými vysílači do Ruska. Tendence: první trockistický, druhý separatistický, třetí nacionálně velkoruský. Všechny ostře proti stalinskému režimu. Necháváme vybuchnout všechny miny současně a pracujeme s vychytralostí osvědčenou při tažení na Západě. Na oficiálních vysílačích se ostře a naladěni na bolševickou mentalitu vypořádáváme s Moskvou.

Ruská armádní hlášení jsou den ode dne hloupější. Určitě je sestavují Židé. Rozplývají se v jednotlivých heroických činech, jsou stupidní a zabedněná jako úvodník v "Rudé zástavě." S tím se samozřejmě lehce vypořádáme.

50 milionů letáků pro Rudou armádu natištěno, zasláno a letectvem shozeno. Moskva konfiskuje rozhlasové přijímače. Důkaz toho, že naše propaganda působí. My pracujeme neochvějně dál. Mnozí lidé si určitě své rozhlasové přijímače uschovají a v tak vzrušující době působí každé hlášení jako fáma šířená rychlostí větru.

V Moskvě se nám snaží předhodit, že jdeme obnovit carismus. Tato lež bude velmi rychle poražena na hlavu.

V USA je rostoucí politická krize. Roosevelt sedí na dvou židlích. Tábor izolacionistů získává stále větší sílu. I v Londýně vykazuje nepřátelská fronta vážné trhliny. Antibolševismus vězí přece jenom příliš hluboko. Sémě naší dřívější propagandy vzchází. Celá Evropa se dala do pohybu. Ve Španělsku se přihlásilo již 50 000 dobrovolníků. Je to křížová výprava, říká se v zahraničí. Tohle heslo používáme i v naší zahraniční propagandě. U nás doma to není na místě.

V zahraničí je vojenská situace hodnocena velmi příznivě v náš prospěch. Našemu wehrmachtu jsou přisuzovány ty nejbáječnější věci. Doma se tohle přehánění snažím poněkud utlumit. Nová píseň pro Rusko je hotová. V půl třetí je poprvé odvysílána v rozhlase a v celé zemi vyvolává obrovské nadšení..."

1. července 1941

"Záležitosti se vyvíjejí všeobecně dobře, Rusové však kladou větší odpor, než jsme původně předpokládali. Naše ztráty na lidech a materiálu už nejsou zcela nevýznamné. Teprve nyní vidíme, jak nutný útok byl. Čekat delší dobu, co by se pak stalo? Vůdce měl opět ten správný instinkt.

Moskva si vylhává modré z nebe. Mobilizuje vědce i církev. Bolševici se modlí! To jim ale omlátíme o hubu. Moskva nepřesvědčivě dementuje zprávy našeho OKW. Londýn také hlásí, že naše úspěchy přeháníme. Moskva vidí naše jednotky jenom v alkoholovém opojení. Vymýšlí si přeběhlíky, kteří vystupují v ruském rozhlase, aby vyzývali naše vojáky k dezerci. Poněkud hloupé a primitivní.

Naše tři tajné vysílače jsou v provozu a odvádějí dobrou práci. Znovu jsme ve vrcholné formě, přesně jako během ofenzívy na Západě. Tomuto válečnému úkolu našich vysílačů jsou podřízeny všechny ostatní cíle (Anglie/USA).

Národ i zahraničí kritizují našich dvanáct mimořádných hlášení z neděle. Právem! Byla to naprosto chybná akce. Snažili jsme se natahovat nadšení lidí jako na kladce. Národ nám nahlédl do zákulisí naší propagandy. To je vždy nanic. Postarám se, aby se to znovu neopakovalo.

Naše nová bojová píseň pro tažení na Východ se setkává se všeobecným kladným přijetím. Ve Španělsku pospíchají falangisté do kanceláří pro dobrovolníky. Italský sbor je se svolením vůdce nasazen v Rumunsku. Švédský ministr zahraničí nás veřejně obhajuje. V Norsku Terboven vytváří dobrovolnickou legii. Evropa je v pozdvižení.

Anglický a Americký tisk se zajíkají chabými ospravedlněními za spolupráci s Moskvou. Proces rozkladu u protistrany pokračuje.

Vůdce na mojí žádost vydává zákaz Ruských básníků a skladatelů. Prozatím bez výjimek. Stejně tak zamítá církevní časopis pro vojáky, který si naléhavě přeje OKW. Vojáci mají teď jinou práci než číst náboženské traktáty. Vysvětluji to Martinovi a dělám mu malou přednášku o bezmyšlenkovosti a nelogičnosti křesťanského učení, což ho hluboce zaujalo.

Otec a syn Haushoferovi jsou vypuzeni z veřejného života. Oba jsou bezpáteřní a mají na svědomí případ Hess. Rudolf Hess je ostatně zcela zapomenut doma i v zahraničí...

Martin mi dlouze referuje o celkové vojenské situaci na Východě. Lze z toho vyvozovat, jak velké bylo nebezpečí a před čím vůdce zachránil Evropu a především Říši. Vichy přerušuje svoje styky s Moskvou. To je dobře! Ale část francouzského tisku na neobsazeném území je velmi nestoudná...

Sověti teď denně vydávají dvě hlášení generálního štábu. Ta oplývají lží a neobsahují žádné vojenské informace, pouze bolševickou propagandu. To je i na Reuters hodně. Nikdo je neotiskuje. Zacházíme s nimi s pohrdáním. Nemají hodnotu ani papíru, na kterém jsou psána..."

2. července 1941

"Celkově se bojuje velmi tvrdě a úporně. O nějaké procházce nemůže být ani řeči. Rudá vláda zmobilizovala národ. K tomu se ještě přidává příslovečná tvrdošíjnost Rusů. Naši vojáci mají plné ruce práce. Přesto však doposud vše probíhá podle plánu. Situace není vážná, ale tvrdá a vyžaduje nasazení všech sil. Rusové ve svých zprávách triumfují. Poněkud příliš hlasitě a příliš brzy. Mohutně proti tomu v propagandě postupujeme. Londýn sovětům pomáhá smyšlenými zprávami o bitvách. Ale to už přece známe z tažení na Západ. Následovat bude tvrdý náraz na realitu.

V USA začínají být zase drzejší. Knox pronáší nestydatý projev s požadavkem na okamžitý vstup do války. Roosevelt na to chce zřejmě znovu zaměřit veřejnost. Pracujeme všemi prostředky, především s třemi tajnými vysílači do Ruska. Také naše dlouhovlnné vysílače jsou nyní silně v provozu. Pásma krátkých vln jsou celkově rušena. Náš tisk pracuje příkladně. Moskva se musí naší propagandě mohutně bránit. Bolševismus je zatlačen do defenzivy. Jeho propaganda je celkově zastaralá. Operuje jako dříve Karlem Liebknechtem... S tím se snadno vypořádáme..."

5. července 1941

"Naše letáky pro Rusy s výzvou ke kapitulaci jdou velmi na odbyt. Celé prapory s nimi přecházejí do zajetí. Moskva stanovila za jejich přechovávání trest smrti. Vůbec to vypadá, že se naší propagandy velmi bojí. Také jsme teď v mohutné ofenzívě. Naše tajné vysílače jsou příkladné ve lsti a rafinovanosti. Stalinovi není do smíchu. Velká část vnitřní ruské propagandy se musí zabývat obranou proti naší propagandě. Ta častokrát vychvalovaná a obávaná bolševická masová propaganda je pořád v defenzivě. Nyní prorážejí i naše vysílače. Ty oficiální kladou důraz na objektivitu, ty tajné tlačí na pilu. Je to báječná práce a velmi se podílí na vnitřní vyčerpanosti nepřítele.

Stalinův projev sklízí v Anglii a USA enormní obdiv. Důkaz, kam tenhle mizera patří. V USA se prohlubuje trhlina ve veřejném mínění. Flirtování s bolševismem dělá Rooseveltovi hodně nepřátel. Pronáší projev, který se sestává jen z otřepaných starých citátů. Z jeho hlasitě vytrubovaných čtyř svobod, za které chtěl zemřít, po konkubinátu s Moskvou nemůže být ani řeči. To mu omlátíme o hlavu. V Londýně předvádějí skutečný tanec mezi vejci, aby zdůvodnili své spojenectví s bolševismem....

Mimořádná hlášení z neděle jsou stále ještě posluchači silně kritizována. A já, který jsem byl vždycky proti příliš vtíravým metodám propagandy, jsem obětní beránek této kritiky. Ale můj hřbet je široký a už něco unese..

Drobné rozepře s vůdcem kvůli týdeníku. Vůdce si přeje rozšíření polemiky v textu. Já chci raději nechat hovořit snímky a v textu jen vysvětlit, čemu by divák jinak nerozuměl. Považuji to za účinnější, poněvadž si člověk tak méně všimne záměru tvůrců. Ale poslední týdeník se přesto vůdci velmi líbí.

Reader se zastává křesťanské knihy o Narviku a na rozdíl ode mě je silně pro. Je to pobožný admirál. Ale námořní válka se nevyhrává modlitbami, nýbrž ponorkami a torpédy. Ve sporné otázce rozhodne vůdce...

James Roosevelt podává po své cestě otci velmi pesimistický obraz o situaci v Anglii. Je to velká senzace. Momentálně je to s Anglií velmi špatné, i když její propagandističtí diletanti tak hlasitě troubí. Vydáváme oficiální prohlášení o britských válečných zločinech na německých námořnících během řeckého tažení a oznamujeme odpovídající důsledky. Počkáme, jak zareaguje Londýn...

Čankajškova vláda v Čungkingu s námi přerušuje styky. Čínou je nyní pro nás Nanking. Zemský povrch mění své kontury. Doba běsní. Kdy opět přijde klid?

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

10.4 Vztah k Rusku mezi roky 1939-1941 a příprava na operaci Barbarosa.

Čtvrtý díl.

Popis propagandistických krycích manévrů, které měly vytvořit dojem, že se chystá invaze do Anglie. Zajímavé jsou také směrnice pro propagandu do Ruska stanovené před začátkem bojů.

---

16. května 1941

„Na Východě to má všechno začít 22. května. Ale to ještě trochu závisí na počasí…

Škoda, že musíme snížení dávek masa zveřejnit právě teď. Omezujeme je na letní měsíce. Snad to můžeme slíbit a také dodržet. Náš wehrmacht se o to bude velmi snažit.“

17. května 1941

„Cestou mám trochu času na četbu. O carském dvoře během Světové války. Vše to bylo zralé ke svržení. Knížata, císařové a carové už nejsou aktuální. Italové přitom teď dosazují královského prince, vévodu Spoleta, jako chorvatského krále. Ubozí Chorvaté! Alespoň za to dostanou přístav v Dalmácii. Kam kráčí duce s tou jeho monarchií?...

Hadamovsky hlásí, že děti evakuované z měst do Východního Pruska se nyní musí přemístit do Dolního Podunají. Je těžké sdělit to rodičům, aniž bychom vyzradili tajemství, nebo je byť jen naznačili. Ale my už nějaké východisko nalezneme. Až do pozdní noci jsem si o tom povídal s Magdou. Je velmi moudrá a chápe záležitosti mnohem lépe, než mnozí vysocí politici.“

23. května 1941

„Přes Švýcarsko roztrušujeme fámy o invazi do Anglie. Klamný manévr. Protistrana nepochybně sedne na lep.“

24. května 1941

„V Londýně se o Krétě už mluví opatrně. Účinek naší akce je ohromný. Zejména v USA. Jsou tam šířeny fámy o míru, ale ne jako by pocházely od nás, nýbrž z Londýna. Pilně dál šíříme fámy o invazi do celého světa. Především prostřednictvím neutrálního tisku. Snad na to Angličané skočí…

Boemer se svými opileckými kecy týkajícími se Ruska dotkl velmi nepříjemné záležitosti. Nevím, zda mu ještě mohu pomoci. Uvádí jako svědkyni paní profesorku Hommelovou, ale ta také nemůže svědčit příliš v jeho prospěch…

Gutterer byl jmenován státním tajemníkem. To mě těší. Bude určitě vždy mým věrným zaměstnancem. Jeho jmenování vítá celé ministerstvo. Projednal jsem s ním otázku Ruska. Posílám Tauberta k Rosenbergovi jako spojku. Rusko bude rozděleno na oblasti. Každé oblasti šetrně nastavena její svoboda. Tendencí je dále už na Východě netrpět jednu tak obrovskou říši. Stane se pánem v této situaci Rosenberg? Každopádně mu chceme podle svých nejlepších sil pomáhat. Nasazeno bude třináct propagandistických rot. Nebudou jen obstarávat materiál, ale také provádět propagandu mezi obyvatelstvem. To je dosud nestanovený úkol. S Rosenbergem se už dohodneme….

Zničíme bolševismus. Tím před dějinami také znovu naplníme náš původní úkol…

S paní Kalkreuthovou jsme si vyjasnili případ Boemer. Vypadá to, že je naivnější, než ho z pochopitelných důvodů vylíčili zaměstnanci zamini…

Večer jsem ještě dlouho hovořil s Dr. Boemerem a Dr. Dietrichem. Celá záležitost byla uměle nafouknuta ze zamini. Ale já se z toho pokusím Boemera dostat.“

---

Vysvětlivky: Boemer byl vedoucí oddělení pro zahraniční tisk ministerstva propagandy, který během svého přijetí na bulharském velvyslanectví v Berlíně pod vlivem alkoholu pronesl slova, jež naznačovala blížící se útok na Sovětský svaz. Na Hitlerův příkaz měl být Boemer postaven před lidový soud.

Taubert dostal 10. 4. úkol potají aktivovat antisovětský aparát, takzvanou Antikominternu. Tento tajný štáb byl podstatně rozšířen a v červenci přejmenován na „Generalreferat Ostraum“ (Generální referát pro východní prostor). Ten byl na ministerstvu propagandy podřízen státnímu tajemníkovi Leopoldu Guttererovi. Jeho okruhem působnosti bylo vytvářet propagandu určenou nepříteli k rozložení morálky v Rudé armádě a antibolševické propagandy u východních národů. Taubertovo pracoviště připravovalo rozhlasová vysílání v nejrozšířenějších východoevropských jazycích pro tajné vysílače. Pracovníci publicistiky museli do začátku útoku pracovat v hermetické izolaci od okolního světa. Připravovali plakáty a letáky, nahrávali gramofonové desky a propagandistické filmy. Největším prominentem mezi nimi byl bývalý poslanec za komunistickou stranu Torgler, který pracoval již během Západního tažení v Goebbelsově tajném vysílači „Humanité“. Ten vysílal komunistickou protiválečnou propagandu do Francie.

---

31. května 1941

„Operace Barbarosa pokračuje. Nyní nasazujeme první velkou klamnou vlnu. Je zmobilizován státní a vojenský aparát. O skutečných důvodech je informováno jen několik lidí. Musím navést celé ministerstvo na falešnou stopu i s rizikem, že nakonec, bude-li se to odvíjet opačně, ztratíme na prestiži. Takže do toho!

Čtrnáct divizí se rozjíždí směrem na Západ. V propagandě je oživováno téma invaze. Nechávám složit invazní píseň, nové znělky, nasadit anglické hlasatele, spustit anglické propagační roty atd. Celá věc má vypuknout za dva týdny. To vše stojí hodně času, námahy, lidí a peněz, ale vyplatí se to. Z úřadu jsou zasvěceni pouze Hadamovsky a Titel. Budou-li všichni mlčet, a to se dá u tak malého okruhu lidí předpokládat, pak se klamný manévr zdaří. Takže vpřed! Nastanou teď velmi vzrušující dny. Ale mají také znovu prokázat suverénní dokonalost naší propagandy. Ostatní civilní ministerstva nemají ponětí, oč jde. Pracují určeným směrem. Jsem zvědavý, jak dlouho bude trvat, než celá věc vzplane…

Zprávy z Lotyšska: odnož rudého pekla. Skoro se modlí: „Hitlere, přijď!“ To vyvolá procitnutí. A kolaps bolševismu nemající obdoby. Naše propaganda teď pracuje tvrdě proti Anglii. Pád Kréty omlátíme Churchillovi jaksepatří o uši.

5. června 1941

„Směrnice pro propagandu do Ruska: žádný antisocialismus, žádný návrat carismu, otevřeně nezmiňovat rozbití Ruska. Armádu, která je velkoruská, bychom tím popudili proti sobě. Útok vést proti Stalinovi a proti jeho židovským mužům v pozadí. Slíbit půdu rolníkům, ale prozatím ponechat družstva, abychom alespoň žně zachránili. Ostrá obžaloba bolševismu, zdůrazňovat jeho selhání ve všech oblastech. A jinak dělat to, co přinese situace.

Zasvěcuji do akce Gutterera. Přijme potřebná organizační opatření. Chvěji se vzrušením. Nemohu se dočkat okamžiku, až bouře propukne…

V Londýně velká nespokojenost s Churchillem. Ale možná také poněkud klamná opozice. Naše hesla týkající se nadcházející invaze začínají působit. Ještě vše zesílíme. Ve všeobecném zmatku pak můžeme jednat.“

11. června 1941

„Žádné nálety, pravděpodobně kvůli špatnému počasí. Protiletadlové kanony již byly ve velkém přesunuty na Východ. Snad to nezpozorují Angličané moc brzy. To bychom si ještě leccos užili…

Naši vojáci soustředění v táborech ještě pořád hodně debatují o případu Rudolfa Hesse. Dochází také k velkým religiózním diskusím. Církevní otázku nyní musíme nechat v maximálním klidu. Škoda, že nemůžeme nabídnout těm mladým lidem něco lepšího…

Ještě více uvolňuji rozhlasový program. Zábavné pořady ve velkém rozsahu. Můj článek o programu to zdůvodňuje. Bude přečten v sobotu na všech stanicích. Pak šest hodin nepřetržité zábavy. To udá kurz. Můj článek způsobí divy…

Oechsner se vrací z USA a jednomu důvěrníkovi referuje: zapojení do války prozatím vyloučeno. Budou připraveni možná tak za rok. V případě úspěšné invaze chce Anglie dál vést válku z Kanady. Těžko pochopitelné představy o dalším běhu věcí. Budou se opravdu divit.

Ve spolupráci s OKW a se souhlasem vůdce připravuji další lest. Sepisuji článek o invazi na téma „Kréta jako příklad.“ To bude srozumitelné. Vydáme ho ve Volkischer Beobachter a následně celé vydání necháme zabavit. Londýn se o tom dozví do 24 hodin díky velvyslanectví USA. To je smysl cvičení k zastření akce na Východě. Musíme nyní používat silnější prostředky. Jinak je odhalení maskováno tak, že si toho nikdo nevšimne.

Odpoledne mám článek hotový. Bude velkolepý. Mistrovské dílo lstivosti!"

12. června 1941

„Zpráva z Besarábie a Ukrajiny. Rusové na nás strnule zírají a mají strach. Moc toho dělat nemohou. Budou sraženi tak, jako dosud žádný národ. A bolševický duch rychle zmizí…

Můj článek „Kréta jako příklad“ vůdce až na drobné změny schválil. Vymýšlíme s Martinem, Guttererem, Fritschem, Braunwilerem a kapitánem Weissem z Volkischer Beobachter, jak ho co nejúčinněji dostat do oběhu. Mělo by ho číst málo Němců a co nejvíce cizinců. Především ho musí dostat velvyslanectví USA. Pak se dostane tou nejrychlejší cestou do Londýna a ke světové veřejnosti. Zveřejníme ho v pátečním vydání a to pak zabavíme ráno v pět hodin. Pak už bude kolovat. Fraška bude v zásadě rozehrána. Článek jsem psal s velkou lstivostí. Říká mnohé mezi řádky. Lze si z něj odvodit vše, čemu má protivník momentálně uvěřit. Musí na to sice být nasazen velký aparát a ztratím tím jistou prestiž, ale věřím, že se to vyplatí. Všechno probíhá naprosto normálně. U protistrany nemůže dojít k podezření. S Taubertem a Titelem jsem projednal opatření pro Východ. Organizačně je to v pořádku. Anglický oddíl je pozvolna rozpouštěn. Pro Rusko mám teď Mahla, Mauera a Paltza. Titel dělá svoji věc dobře. Převzaty nové aparáty pro zpracování letáků. Teď už jedou. Celkově bylo v říšské tiskárně vytištěno 30 milionů letáků. Jejich balení zajišťuje 45 vojáků, kteří nebudou propuštěni až do zahájení akce…

S Glasmeierem jsem zpracoval nový rozhlasový program. Nyní zcela zaměřený na zábavu. Zrušen byl také zákaz tanečních zábav. To vše se děje jako součást maskování.“

14. června 1941

„Můj článek působí jako bomba. V noci je zabaven. A teď řinčí telefony. Celá záležitost se dává do pohybu doma i v zahraničí. Všechno klape bezvadně. Jsem velmi šťasten. Velká senzace je tady. Anglické vysílače již prohlašují, že náš útok na Rusko je podfuk, kterým se snažíme zakrýt přípravy k invazi do Anglie. To byl také účel cvičení.

Jinak panuje v zahraniční publicistice naprostý zmatek. Člověk se v tom sám nemůže vyznat. Vypadá to, že Rusové ještě nic netuší. Každopádně postupují tak, jak si jen můžeme přát. Budou silně masírovaní a poskytnou nám tím snadný úlovek zajatců.

Každopádně OKW to nemůže už moc dlouho skrývat, neboť jsou nutná naprosto srozumitelná vojenská opatření. Gutterer chce povolat z Moskvy naše tiskové atašé pro Tauberta. Zakazuji to. Nesmíme to dělat příliš okatě.

Vydávám Winkelnkemperovi tajný úkol. Ve verzi vysílání pro Anglii začne čtením zprávy o invazi a náhle ji v polovině přeruší, jako by zasáhly nůžky cenzora. I to přispěje k poplachu.

Ve východním Prusku jsou všichni masírováni tím, že by Rusové svými preventivními nálety mohli způsobit velmi velké škody. Ale oni to neudělají. K tomu jim chybí odvaha. Musíme být smělí, chceme-li vyhrát válku.

Dlouho jsme s Guttererem, Fritschem, Martinem a Hadou přemýšleli. Hrajeme komedii o zabavení Volkischer Beobachter až do konce. Celé ministerstvo je smutné, že jsem udělal tak těžkou „chybu“. Nejdu ani na tiskovou poradu. Působí to velmi demonstrativně. Zatím vybírám nové znělky pro mimořádná hlášení…

Cripps odjel z Moskvy do Londýna. Odtud do světa proudí celá vlna fám. Všechny o Rusku a to velmi přesné. Celkově se ještě věří v předstírání, nebo v pokus o nátlak. My na ně vůbec nereagujeme.

Moskva vydává formální dementi: neví nic o útočných úmyslech Říše. Pohyby našich vojsk mají sloužit jiným účelům. Každopádně Moskva nepodniká vůbec žádná opatření. Velkolepé! Můj článek je v Berlíně velkou senzací. Bluff se naprosto zdařil. Vůdce z toho má velkou radost, Jodl je nadšen…“

---

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

10.3 Vztah k Rusku mezi roky 1939-1941 a příprava na operaci Barbarosa.

Třetí díl.

Popis dojmů z návštěvy Molotova v Berlíně. Poprvé, kdy je v Goebbelsově deníku jasně zmíněno plánované tažení na Východ je 29. března 1941.

Komplikaci do Hitlerových plánů vneslo uzavření paktu mezi Moskvou a Tokiem v dubnu 1941. Říká se, že jedním z nejvýraznějších strategických nedostatků Osy byla nekoordinovanost kroků jejich mocností.

Po vstupu USA do války se Roosevelt, Churchill a Stalin domluvili na strategii - nejdřív věnovat většinu zdrojů na porážku Německa a potom porazit Japonsko. Podobná velká dohoda o společném postupu mezi Německem a Japonskem vůbec neexistovala a ani žádná komunikace o ní. Japonsko provedlo normalizaci vztahů se Sovětským svazem na jaře 1941 a začalo se chystat na válku proti USA přesně v době, kdy už byly přípravy na napadení SSSR u Hitlera v plném proudu. Hitler a Japonci se o těchto svých úmyslech navzájem vůbec neinformovali.

---

12. listopad 1940

„Molotovova návštěva připravena. Ještě zabraňuji, aby S. A. tvořily kordon. To by bylo příliš. Stejně tak žádné shromáždění obyvatelstva. Zamini je natolik bez instinktu, že to navrhlo. Blokujeme příliš mnoho zpráv. To dělá tiskovou politiku poněkud křečovitou…

Molotov je už s početným doprovodem na cestě. Moskva přikládá této návštěvě mimořádný význam. My už to budeme umět využít.“

13. listopad 1940

„Molotov přicestoval do Berlína v prudkém lijáku. Symbol chladného přijetí…

Molotovova návštěva je velkým tématem světového tisku. Londýn se utěšuje planými řečmi.“

14. listopad 1940

„Dopoledne u vůdce snídaně pro Molotova v úzkém kruhu. Molotov dělá inteligentní, prohnaný dojem. Je velmi upjatý a v obličeji voskově žlutý. Nedá se z něj téměř nic dostat. Pozorně naslouchá, ale nic neřekne. Výsledek rozhovorů vyjde najevo až po nějaké době. Molotov je jakási předsunutá hlídka Stalina, na níž však vše závisí. Jinak je Rusko v mimořádně dobré pozici, kterou asi nebude chtít opustit. Každopádně nám dnes stačí jeho neutralita.

Doprovod Molotova je naprosto průměrný. Ani jedna osobnost většího formátu. Jako by chtěl ve všem potvrdit naše teoretické úsudky o podstatě bolševické ideologie mas. S nikým se nedá pronést rozumného slova. Na tvářích se jim zračí strach a komplexy méněcennosti. Už samotný nevinný rozhovor je téměř vyloučen. GPU bdí.

Je to příšerné. V tomto světě už není život téměř k žití. Společné jednání s Ruskem musí být i v budoucnosti určováno ryzí účelovostí. Čím více se sbližujeme politicky, tím vzdálenější jsme si duchovně a světonázorově. A je to tak dobře. Moje dosavadní názory se mi plně potvrdily i na vlastní oči. Car je mrtev. Ale je snad lepší to, čím byl vyměněn?“

15. listopad 1940

„Před ministerskou poradou si ujasňuji své dojmy z Rusů během Molotovovy návštěvy. Všichni pánové se mnou souhlasí…

Molotov odcestoval. Shoda ve všech důležitých otázkách. Studená sprcha pro londýnské přátele Sovětů. Můžeme být spokojeni. Všechno ostatní závisí na Stalinovi. Jeho rozhodnutí na sebe nechá ještě čekat.“

4. prosince 1940

„Podávám vůdci podrobnou zprávu o své cestě do Norska, která ho velice zajímá. Především se vyptává na postoje Norů. Dokud existuje alespoň jiskra naděje, doufají ve vítězství Anglie. A v Anglii jsou naděje zaměřeny na Rusko – velmi chybně, jak se nakonec ukáže. Rusko v Bulharsku, které se chtělo připojit k Paktu tří, nevhodně taktizuje. Pokouší se zmobilizovat ulici proti králi. To se nesmí. Teď je Sofie v bryndě. Měla by se k nám okamžitě připojit. Na Balkáně vystupuje Rusko pod vlajkou panslavismu. To není úplně hloupé. Ale proti nám nic nepodnikne – ze strachu.“

12. prosince 1940

„Vůdce hovoří ke gauleiterům: … Rusko také číhá v záloze, ale my se ho neobáváme. Chtělo by ještě všelicos zdědit, proto toužebně očekávalo naše vyčerpávající polní tažení na Západě. Ale tuhle radost jsme mu odepřeli. Nyní jsou vymezeny i hranice našich zájmů, především na Balkáně. Nové vojenské kontingenty do Rumunska. Tam nenecháme vpadnout nikoho… Máme vítězství v kapse, nepromarníme-li ho vlastními chybami.“

15. ledna 1941

„Bulharsko teď snad přistoupí k Paktu tří. Má s Moskvou trochu problémy. Momentálně by se nám to velmi hodilo, abychom věci na Balkáně trochu uspořádali.“

1. února 1941

„Vůdce je naplněn vůlí po vítězství, ale stejně tak úžasnou jistotou vítězství. Informuji ho o strašných poměrech ve Španělsku. Potvrzuje to. Povídá mi o zprávě o Rusku, kterou podal Torlerův syn. Žil tam sedm let. Hrozné! Potvrzuje vše, co jsme tušili a říkali. Doplňuji tuto zprávu zkušenostmi, které v Moskvě nabyl Gutterer.“

29. března 1941

„Problém Jugoslávie nebude stát příliš času. Armáda je sice statečná, ale ne tak moderně vyzbrojená. Provokace bude splacena. To také asi braši tuší. Jsou tak poddajní a citliví, že to nemá obdoby. Velká operace pak přijde později proti Rusku. Je co nejpečlivěji utajovaná. Jen málokdo o ni ví. Bude zahájena rozsáhlou přepravou jednotek na Západ. Směřujeme podezření do všech stran, jenom ne na Východ. Je připravovaná klamná operace proti Anglii, pak se to však bleskově obrátí a jde se na to. Ukrajina je výbornou obilnicí. Až se jí zmocníme, můžeme vydržet dlouho. Otázka Balkánu a Východu je tak upravena.

Psychologicky představuje celá záležitost několik problémů. Paralela s Napoleonem. Ale to lehce překonáme antibolševismem. A otázka pobaltských států a Finska pak bude také jasná. Nejdříve máme trockisty a potom ruské sedláky jako objekt propagandy. Odvedeme zde svůj mistrovský kousek. Hlavní věcí je, že se to dalo do pohybu. Před námi stojí velká vítězství. To znamená zachovat pevné nervy a chladnou hlavu. A vše pečlivě připravit.“

14. dubna 1941

„Velká senzace: rusko-japonský pakt o přátelství a neútočení. Vzájemné garance hranic Mongolska a Mandžuska. Stalin a Molotov doprovází Matsuoku na vlak. Stalin objímá německého vojenského atašé a prohlašuje při tom, že Rusko a Německo budou společně postupovat až k cíli. To je velkolepé a momentálně výborně využitelné. My už to s patřičným důrazem zveřejníme. Je krásné být u moci. Stalin zřejmě nemá vůbec chuť seznámit se s německými tanky. Dnes je pro Anglii chmurný den. Jedna z jejích posledních iluzí se zhroutila.“

15. dubna 1941

„Smlouva Moskva-Tokio je u nás jen tak mimochodem zaznamenána a vůbec ne dramatizována. Podle známých pokračujících plánů se to vůdci nehodí do krámu. Scénu s vojenským atašé doma vůbec neuveřejňujeme. Ale v zahraničí je nám celá záležitost psychologicky jenom ku prospěchu. V USA má přímo šokující účinek. Nálada v našem národě je přímo výtečná. Nadšení, ale bez iluzí, přesně jak to chceme mít. Zpráva SD je chválou mojí práce. V Londýně jsou nadále hluboce deprimováni…

Ve Washingtonu panuje velké rozčarování z paktu Moskva-Tokio. Jedním okem se smějeme a druhým pláčeme. Je to kukaččí vejce vložené Stalinem do našeho hnízda. Ale my ho nevysedíme.“

16. dubna 1941

„Pakt Moskva-Tokio si udržuje charakter senzace. Škoda, že už ho nemůžeme potlačit. Wiegant píše, že Hitler zase jednou Churchilla přelstil. Kéž by tomu tak bylo! V Tokiu panuje velká radost. Matsuokovo postavení se zajisté upevnilo.“

24. dubna 1941

„Japonci informují o Matsuokovi a Stalinovi. Zdá se, že se jedná o skutečné asiatské sbratření. Tokio má každopádně velkou radost. Ale my se tím nenecháme v našich opatřeních pro Východ zmást…

Přijetí nového rumunského velvyslance Bossyho. Pravý ušmudlaný Levantýnec. Něco takového Antonescu vyměnil za Legion. Je to k pláči, i když se nás to vůbec netýká. Bossy má jenom strach z Ruska…

Snímky Stalina a Matsuoky svědčí o zdůrazňované srdečnosti.“

29. dubna 1941

„Vůdce chce přednést důležitý projev. Pravděpodobně v Reichstagu. Považuji to, především kvůli Americe, za velmi užitečné. Rusko mlčí. Asi proto, že se cítí být sevřeno. Ale momentálně nemáme žádný důvod se ho obávat. Společně se díváme na nový švédský film o finském tažení. Je ale diletantsky zpracovaný. Brzy ho přerušujeme. Díváme se na starý a nový filmový týdeník. S tím je vůdce velmi spokojen. Ještě dlouho debatujeme o Vatikánu a křesťanství. Vůdce je velkým nepřítelem celého toho zázraku, ale zakazuje mi, abych z církve vystoupil. Z taktických důvodů. A za něco takového ještě celých deset let platím církevní daň. To mě bolí nejvíce.“

5. května 1941

„Velký den v Reichstagu. Hovoří vůdce a skládá národu účty z jihovýchodního tažení, jeho geniálního zplánování a provedení. Nejvyšší uznání wehrmachtu. Ostře proti Churchillovi a jeho diletantismu. Zlatý můstek pro našeho partnera v Ose. Přisuzuje Itálii velký podíl na vítězství. I když to není historicky pravda, takticky je to účelné. Řekové z toho vyšli velmi dobře. O USA ani slovo. Moskva nezmíněna. Pochvala pro Maďarsko a především Bulharsko. Apel na ženy v souvislosti s pracovními výkony. Vůdce hovoří poprvé o příštím roce, což přirozeně vyvolává v celém národu hluboké pohnutí. To je závažný bod. Dospějeme v tomto roce ke konci války? Národ si pamatuje slib vůdce v jeho novoročním poselství a věří, že má oprávněný nárok na jeho splnění. No uvidíme. Každopádně zde existuje jistý psychologický problém, se kterým se budeme muset co nevidět zabývat intenzivněji. Na závěr poděkování a víra ve vítězství. Projev dělá hluboký dojem…“

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

10.2 Vztah k Rusku mezi roky 1939-1941 a příprava na operaci Barbarosa.

Druhý díl.

Na jaře a v létě 1940 drtivou většinu Goebbelsovi pozornosti pochopitelně dostává tažení na Západě. Během vrcholící bitvy o Francii Moskva rychle obsazuje Pobaltí a kus Rumunska. Oproti rozdělení Polska by v tomhle případě byla přijatelnější interpretace, že Stalin začíná mít velký strach a chce nějaký bezpečnostní pás území. Zápisky o tom, co dělá Moskva, se v té době často omezují na jednu větu, ale v létě a na podzim toho začíná být výrazně víc.

Zajímavé je, že velkou část poznání o Rusku Hitler a Goebbels pravděpodobně čerpali z vyprávění dvou nebo tří lidí, kteří Rusko procestovali nebo v něm nějakou dobu žili. A z toho si vytáhnou skoro výhradně to, co jim potvrzuje jejich předsudky a odmítnou to, co je s těmi předsudky v rozporu.

---

5. ledna 1940

„Anglický tón vůči Moskvě je stále ostřejší. Z toho v budoucnosti vznikne konflikt. Nám to může přijít jenom vhod. Rusko to zaměstná a pro Anglii není nikdy nepřátel dost. Ve Finsku Rusové vůbec nepostupují. Vypadá to, že Rudá armáda nemá ve skutečnosti velkou hodnotu.“

13. ledna 1940

„Vůdce se domnívá, že bolševismus je momentálně státní organizací, která odpovídá charakteru Slovanů. O mnoho víc se nedá z Rusů tak jako tak vytěžit. Stalin má být moderním Ivanem Hrozným nebo třeba i Petrem Velikým. A že se země nesměje, to se za carů také nedělo. Jenom tehdejší vládnoucí vrstva zmizela a byla nahrazena typickými Slovany. Ti nemohou dokázat víc, než dokázali dnes. Pro nás je to takhle dobře. Raději za souseda slabého partnera, než nějakou dobrou smlouvu o spojenectví. Kdyby byly všechny smlouvy, které kdy byly podepsány, vždy dodrženy, tak by lidstvo už nežilo…“

22. ledna 1940

„Velmi pesimistické zprávy o sovětském Rusku. Moskva je svojí bojovou silou na velmi nízké úrovni…

Moskevský tisk nám znamenitě pomáhá proti Londýnu. Rusové stojí patrně až po krk ve vodě.“

15. března 1940

U vůdce. Je tady Colin Ross. Velmi sympatický muž. Referuje o svých cestách…

Rusko líčí Ross jako takřka bezútěšnou zemi. Žádný smích, žádná radost. Přesto se Stalin těší popularitě. Právě teď je jedinou nadějí. Následovník Petra Velikého. Představitel panslavismu. Bude to asi tím, že my Germáni tyhle Slovany nepochopíme. Stalin je pro Rusy tatíček. A že jako starostlivý zahradník každoročně na svém živém plotu odřízne přečnívající větve, tzn. likviduje generály a novináře, to tkví v bolševismu. Nechce přece žádné velikány. V tom se od nás diametrálně liší, neboť my osobnosti chceme a kultivujeme. Němci pracují, aby si vybudovali lepší život. Rusové asi tento vrozený pud vůbec nemají! Ostatně je velmi dobře, že Rusové už žádné germánské vedení nemají. Tak nám alespoň nemohou být nebezpeční. A když Stalin své generály zastřelí, potom to vůbec nemusíme udělat my. Zdalipak Stalin pozvolna likviduje také Židy? Možná je nazývá, jenom aby zmátl svět, trockisty. Kdo ví? Každopádně teď jsme s Ruskem spojeni. Doposud jsme z toho měli jenom výhody. Hitler viděl Stalina v jednom filmu a hned mu byl sympatický. Tehdy vlastně pojal nápad na německo-ruskou koalici.“

16. března 1940

„Víkend s horou spisů a případů, které chci zpracovat venku. Sovětsko-ruské satiry od Zoščenka, mimo jiné „Spi rychleji, soudruhu!“ Mají být vtipné, ale na můj vkus rozvíjejí děsivý obraz bolševické nekulturnosti, sociální bídy a organizační neschopnosti. Že směly vyjít, je pouze důkazem toho, že bolševikovi chybí také jakýkoliv cit pro skoncování s tímto uměleckým výkonem. To jsme si našli v tomto toho pravého spojence. Jen kdybychom nebyli až po krk ve vodě. Ale takto máme jednu válku na jedné frontě. A co se nás nakonec týká nějaký sociální a kulturní standard moskevského bolševismu. My chceme vybudovat silné a velké Německo, ne následovat nějakou utopii lepšího světa.“

9. květen 1940

„Vorošilov odvolán z funkce. Co se tam děje? Možná souvislost s Finskem.“

16. června 1940

„Odpověď Litvy Moskvě nestačí. Ruské jednotky vstupují do Litvy. Svržení kabinetu v Kaunasu.“

25. června 1940

„Stalin Schulenburgovi sděluje, že má v úmyslu zakročit proti Rumunsku. To je zase dohoda. Uvidíme…“

9. srpna 1940

„Hovoříme o pobaltských státech, ve kterých Rusové nastolují hrůzovládu. Ale my s nimi nepotřebujeme mít žádný soucit a bez inteligence, (kterou Stalin nechává likvidovat), jsou pro nás méně nebezpečné než s ní. Rusko nám stejně zůstane navždy vzdálené. Konstatujeme to i v moskevských týdenících. Musíme mezi Ruskem a námi zřídit nepřekonatelnou zeď. Vždyť bolševismus je světovým nepřítelem. Jednou se srazíme i s ním. Vůdce si to myslí také.“

24. srpna 1940

„Zakazuji jakékoliv sbližování s Ruskem. Moskva je momentálně velmi expanzivně naladěna. Rudé noviny přinášejí vzpomínkové články k před rokem podepsané rusko-německé dohodě. Tak to děláme i my. Obergruppenfuhrer Lorenz referuje z Moskvy. Je nadšen. Velebí místní čistotu, pořádek a kázeň. Já tomu moc nevěřím. Finské tažení ukázalo něco docela jiného. Neskočit proto na Potěmkinovy vesnice. Zde zůstávám velmi rezervovaný a německý tisk také. Jednou však musíme s Ruskem účtovat. Kdy, to nevím, ale že ano, to vím.“

31. srpna 1940

„Doufáme, že se budeme moci vyvarovat druhé válečné zimy, ale připravujeme se na ni. Vůdce nechává zajistit především obrovské zásoby benzínu. Jistota je jistota. Kvůli ropné otázce chce také klid na Balkáně. Proto nechal ve Vídni tlačit. Maďaři dostanou hodně a Rumuni protestují. Ale nakonec to přeci jen přijímají. Za to my a Itálie garantujeme Rumunské hranice a to i proti Rusku. Takto Moskvě brzy přejde chuť. S námi si nebude chtít něco začít, protože my nejsme žádní Angličané nebo Finové. Rumunsko i Maďarsko jsou nespokojeny, ale to už je osud sudího. Klid na Balkáně a my dostaneme svoji ropu.“

14. září 1940

„Moskva vydala několik nepříjemných komuniké ve věci Rumunska a ve věci obchodní smlouvy. Vážné to asi nebude, neboť Stalin má přece jenom příliš velký strach z našich vojsk, která tam vstoupila. Ale psychologicky je to momentálně nepříjemné, protože to pány lordy v Anglii bude v této situaci zbytečně stimulovat k dalšímu odporu.“

24. září 1940

„Churchill má opět navrch. Počasí mu přišlo velmi vhod. Navíc nám Moskva dělá další potíže a také na Balkáně všechno neklape tak, jak by si člověk přál. Maďaři si vůči Rumunům počínají brutálně.“

11. října 1940

„Moskva vydává ostré a zásadní dementi k londýnským pokusům o sblížení. To je dobře.“

1. listopad 1940

„K situaci: báječné zprávy z Londýna. Ale Angličané jsou houževnatí a ještě něco vydrží. Vůdce na ně bude útočit, dokud nebudou rozdrceni ležet na zemi. Kdy, to nikdo neví. Ale cíl je jasný. Musejí definitivně z Evropy pryč. Už tady nenaleznou žádného pevninského šampiona. Rusko? Na to je Stalin příliš vychytralý. A náš wehrmacht příliš silný. Stalin ale chce z celé záležitosti něco vytěžit. A nepodstupovat při tom žádná rizika. K našim rumunským ropným polím se nedostane. Naše bomby na Anglii a torpéda už Churchilla zkrotí. Jen musíme být trpěliví a neochvějně bojovat dál.“

10. listopad 1940

„Churchill měl projev. Co on chce všechno osvobodit: Rakousko, Československo atd. My už mu pomůžeme. Nařizuji co nejostřejší komentáře. Komuniké, že Molotov se chystá přijet do Berlína. Políček do tváře Anglie. Dobře Churchillovi tak…“

---

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

10.1 Vztah k Rusku mezi roky 1939-1941 a příprava na operaci Barbarosa.

Tohohle bude víc, takže to rozdělím do několika dílů.

Podle mého stojí za pozornost vývoj toho, jak se dívá na Rusko a na Stalina. Podle všeho Goebbels v létě 1939 nepředvídal, že v lásce mezi Stalinem a Hitlerem půjde jen o dočasnou záležitost. Nemá žádný vnitřní problém s tím zcela přerušit antibolševickou a antiruskou propagandu, kterou vedl do té doby a zaměřit se výhradně na tepání západní plutokracie.

První mráček a trhliny se objevují, když uvízne Ruské tažení do Finska. Zahájení Ruské války s Finskem Goebbels přitom vítá, protože Finsko z jeho pohledu pro Německo vůbec nic neudělalo a proč by k němu měli mít nějaké sympatie. Jakmile je ale jasné, že Rusové mají ve Finsku vážné problémy, tak se vynořují všechny dřívější předsudky k Bolševismu a Slovanům a od té doby už jen narůstají.

Zajímavé určitě budou i Hitlerovi sympatie ke Stalinovi. Dá se spekulovat o tom, že kdyby Rusko tu Finskou obranu na konci roku 1939 bez problémů přejelo a slavilo nějaký drtivý triumf, tak by Hitler do Barbarossy nešel, nebo by určitě nešel s takovým optimismem, jaký projevuje a jaký bude vidět v dalších dílech.

---

23. srpna 1939

„Oznámení Paktu o neútočení s Moskvou je velkou světovou senzací. Změnil se tím celý evropský poměr sil. Londýn a Paříž jsou v rozpacích. Varšava si hraje na hrdinu, ale působí při tom jen směšně. Vůdce udělal geniální šachový tah. Nyní se musí ukázat, jak na to bude reagovat svět. Žijeme v době neustále se opakujících zvratů. Člověk si myslí, že už zažil hodně, ale zažívá ještě více. Požehnaná je tato veliká doba…

Londýn prohlašuje, že navzdory ruskému paktu Anglie dostojí svým závazkům vůči Polsku. No, to ještě uvidíme. V Paříži také zasedá vláda, ale z opatrnosti neprohlašuje vůbec nic. To je taky to nejlepší…“

10. října 1939

„Velmi pozitivní článek v Izvestijích, který vyhovuje našemu stanovisku. Lze se domnívat, že ho napsal sám Stalin. Přichází nám momentálně velmi vhod a je zaznamenán s vděčností. Rusové doposud všechny své přísliby dodrželi…“

12. října 1939

„Moskva postupuje Vilnius jako dík za zřeknutí se suverenity Litvě. A ti dobráci Litevci vyvěšují vlajky.“

24. října 1939

„V poledne u Vůdce. Je rozezlený nad interview, které Sven Hedin poskytl „News Chronicle“ o rozhovoru s ním. Řekl v něm, že Německo je protivníkem Ruska. Je to okamžitě dementováno. Také Hedin ještě musí vydat dementi. Výroky londýnského tisku mají pouze ten účel, zasít nedůvěru mezi nás a Moskvu. Vůdce už vůbec nepomýšlí na mír. Chce dostat Anglii na kordy. O Čechách a Moravě se nemíní s Angličany vůbec bavit. Nemají na Východě co hledat. Uspořádání otázky Polska je výlučně záležitostí Německa a Ruska. K pomoci Finsku nemáme důvod. Pobaltí nás nezajímá. A Finsko na nás bylo v uplynulých letech tak sprosté, že zásah v jeho prospěch nepřichází vůbec v úvahu…“

29. října 1939

„Naše filmové ztráty jsou v důsledku politických změn enormní. 10 milionů. Především kvůli výpadku antibolševických filmů. Tady musí zasáhnout ministerstvo financí, neboť je to vyšší moc…“ (Rozpracované filmy, ve kterých byl kritizován bolševismus, nebyly po uzavření paktu v Německu uvedeny).

2. listopadu 1939

„Hovořil Molotov. Velmi silně v náš prospěch. Ostře proti Rooseveltovi. Varování Finsku a Turecku. Můžeme být s tímto proslovem spokojeni. Ale změnu situace s sebou nepřinesl.“

3. listopadu 1939

„Molotovovův projev se stále setkává s velmi rozporuplným hodnocením. To pochází od Angličanů, kteří se nemohou zbavit iluze, že Moskva by měla patřit k nim.“

8. listopadu 1939

„Molotov hovořil na kongresu Kominterny. Těžká obžaloba kapitalistických států. Také přátelská slova vůči nám. Jinak žádná vodítka.“

9. listopadu 1939

„Kominterna se obrací v impertinentní výzvě na proletářské masy proti válčící buržoasii. Stále stejná písnička. Člověk přece jenom trochu trpí úzkostí při společném postupu s Moskvou. Giornale d Italia píše velmi ostře proti Moskvě a šilhá při tom po nás. To musí být na pokyn shora. Mussoliniho nelze někdy zcela prohlédnout.“

11. listopadu 1939

„Ruská armáda za moc nestojí. Špatně vedená a ještě hůře vyzbrojená. Pomoc jejích zbraní nepotřebujeme. Stačí nám, že nemusíme válčit na dvou frontách. To nám plánovala Anglie. Ale Čechy nám dobrovolně poskytly své zbraně a Polsko jsme si vzali. A teď nám západní mocnosti samy lezou před kordy. Finsko naříká, že mu teď nepomáháme. Ale tyhle okrajové státy nám také nepomohly. Ve Společnosti národů hlasovaly proti nám a když už mlčely, tak jenom ze strachu…“

14. listopadu 1939

„U vůdce. Ještě jednou konstatuje katastrofální stav ruské armády. Bojově je téměř k nepotřebě. Odtud snad úpornost Finů. Úroveň inteligence průměrného Rusa možná nedovoluje žádnou moderní výzbroj. V Rusku je, jako všude jinde, centralismus jako otec byrokracie nepřítelem jakéhokoliv osobního rozvoje. Už zde neexistuje žádná soukromá iniciativa. Rolníci dostali zem a hned na to jenom zaháleli. Pak musely být ladem ležící akry sdruženy do státních družstev. Podobně to šlo v průmyslu. Tato choroba zachvátila celou zemi a neumožňuje jí správně využít její síly. To jsme si našli pěkného spojence.“

17. listopadu 1939

„Rusko-Finské rozhovory byly dočasně pozastaveny. Rusko nejedná. Důkaz, jak slabé se cítí.“

4. prosince 1939

„Moskva uzavřela se svou loutkovou vládou Finska patnáctiletou velmi rafinovaně zpracovanou smlouvu. Dobrý šachový tah! Nyní to má oficiální vláda velmi těžké. Mezi tím válka pokračuje. Ale Rusko nepostupuje příliš rychle vpřed, což se dalo očekávat. Jeho armáda není moc schopná.“

5. prosince 1939.

„Na tiskové poradě jsem trochu uvolnil tisk. Musíme čas od času popustit uzdu. Také zpravodajství z Finska jsme teď pustili přes naši cenzuru. Náš národ je absolutně pro-finský. Rusové nedělají svou věc psychologicky příliš šikovně.“

12. prosince 1939

„Rusové v boji proti Finsku váznou. Ale Rusové vydávají velmi ostré prohlášení proti anglické exportní blokádě… Možná je dobře, že Rusové ve Finsku nepostupují, protože je to zatím zaměstná.“

14. prosince 1939

„Dr. Ley mi vypráví o cestě do Itálie. Nejdříve se zde setkal s velmi mrazivou atmosférou. Jsou rozhněváni, protože se cítí odstrčeni a v otázce Ruska obejiti. Rozhovor Leye a Mussoliniho pak mnohé vysvětlil.“

22. prosince 1939

„Stalin slaví své šedesáté narozeniny. Vůdce mu posílá blahopřejný telegram. Krátký článek v německém tisku. Je to svého druhu tanec mezi vejci. Těžké boje mezi Rusy a Finy. Rusové postupují vpřed jen pomalu, ale vypadá to, že to nakonec přeci jen dokáží.“

28. prosince 1939

„O Rusku vůdce doufá, že zůstane pevně zakousnuté do Finska. Válku na dvou frontách nemůžeme potřebovat. Se Západem samotným už si poradíme.“

29. prosince 1939

„Před tiskovou poradou jsem ještě vysvětlil náš postoj k Rusku. Musíme se nyní chovat velmi rezervovaně. Už žádné brožury a knihy o Rusku, ani pozitivní, ani negativní…

Otázka Ruska vůdce velmi zajímá. Stalin je typickým asiatským Rusem. Bolševismus odstranil v Rusku západoevropskou vůdčí vrstvu. Jedině ona byla schopna udržet tento obrovský kolos akceschopným. Je dobře, že to není dnešní případ. Rusko zůstane vždy Ruskem, které by chtělo vládnout. Můžeme být rádi, že je teď Moskva zaměstnaná. Rozšíření bolševismu do západní Evropy zabráníme.“

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

9. Hitlerovo vegetariánství

Spoustu lidí v minulém dílu pobavil ten Goebbelsův rozzuřený komentář vůči Hessově "býložravosti". Takže se podívejme jeho očima na Hitlerovo vegetariánství, protože o tom spolu při různých příležitostech také mluvili.

Ovšem tohle si zaslouží zasadit do širokého kontextu, protože to je součástí několika linií, které se různě proplétají mnoha Goebbelsovými rozhovory s Hitlerem v průběhu delší doby. Těmi liniemi jsou 1. odpor ke klerikalismu a křesťanství, 2. obdiv k idealizované verzi antiky, 3. vzpomínání na zážitky z První světové války a na politické boje začátkem třicátých let a jejich neustálé porovnávání s aktuálními problémy.

Vybral jsem těch ukázek hodně a myslím, že si budete podle nich udělat docela reprezentativní obrázek. Přinejmenším o tom, jak ty Goebbelsovy deníky vypadají po téhle stránce.

---

17. října 1939

„Vůdce je velmi nadšen velkolepými úspěchy našich ponorek. Ukazuji mu podrobnosti své propagační práce. Je s ní velmi spokojen. Shaw vypustil opět několik bonmotů proti Chamberlainovi. To vůdce velice pobavilo. Ještě jednou líčí křehkost bývalé habsburské říše. Jak opuštěný v ní byl německý element. Nedobrý a žalostný charakter císaře Františka Josefa. Tragédii v Meyerlingu. Krásnou císařovnu Alžbětu. Jak se stal ve Vídni antisemitou. Jak byl jeho otec antiklerikální. Luegerovy velké zásluhy. Povídám mu o přípravných pracích na protižidovském filmu, které ho velmi zajímají.“

24. října 1939

„U vůdce si povídáme o proměnlivosti pojmu ženská krása. Co se před čtyřiceti lety považovalo za krásné, je dnes tlusté, vypasené, nemotorné. Sport, mobilita, gymnastika a boj proti pokrytectví vedeme jinak a pravděpodobně také lépe. Pádíme vstříc nové antice. A ve všech oblastech razíme cestu této revoluci."

29. října 1939

„U vůdce. Podává velmi zničující obraz o situaci ve výživě v Anglii. Vedeme dlouhou debatu o zbraních ukořistěných v Polsku. Ty, které pocházejí ze Škodových závodů, jsou mimořádně kvalitní a dobře využitelné. Škodovy závody jsou vůbec výkonné. Češi mají přirozený technický talent, píli a přesnost – předpoklady technického úspěchu. Náš Krupp je solidní, naproti tomu menší zbrojní podniky jsou přirozeně vynalézavější. V Praze bylo během státního svátku několik demonstrací a střetů s německou policí a wehrmachtem. Ale nic nebezpečného rozsahu. Ukazuji vůdci záběry z jatek v Polsku. Všichni jsou hluboce otřeseni.“ (Jde o scénu z košer porážek zvířat z filmu „Der ewige Jude“).

28. prosince 1939

„Co se týče byrokracie, tu nelze vůbec vykořenit. To je stav, žádná nemoc. Stejně jako právnictví. Samo pochopilo, že se musí v našem státě chovat zodpovědně. Přenechat odpovědnost za zákon zákonodárcům. Právník je uprchlík před zodpovědností. Pereat mundus, fiat justicia! Také učitelům se vůdce vysmívá. Proti tomu nemohu nic namítat. Jsou dnes stejně tak málo „vzdělavateli národa“ jako včera vychovateli. Zůstanou věčnými zadkobijci. Pronáším stížnost na církev. Vůdce ji zcela sdílí, nevěří však, že církev ve válce cokoliv podnikne. Ale ví, že ani on se boje mezi státem a církví nezbaví. Ale dnes to naši vlastní bezohlední štváči církvi ulehčují. Dávají ji do rukou příliš laciný materiál. Vůdce se náruživě ohrazuje proti tomu, že by měl být zakladatelem vlastní církve. V budoucnu se nechce stát žádným knězem. Je jen a výlučně politikem. Nejlépe člověk církev vyřídí tak, že sám sebe bude vydávat za pozitivního křesťana. Platí tudíž, zůstávat prozatím v těchto otázkách zdrženliví a církve, tam kde jsou nestoudné a vměšují se do státních záležitostí, chladně dusit. A o to se s nejlepšími silami postaráme. Novináře vůdce chválí. Vydobyli si po zmrtvýchvstání Německa znovu dobré jméno. Byla to žhavá polední diskuse.“

29. prosince 1939

„Potom opět hovoříme o religiózních otázkách. Vůdce je hluboce věřící, ale naprosto antikřesťanský. V křesťanství spatřuje symptom rozpadu. Právem. Je to výplod židovské rasy. Podobnost lze spatřovat i v religiózních rituálech. Obě náboženství nemají žádný vztah ke zvířatům a nakonec zaniknou. Vůdce je přesvědčeným vegetariánem a to ze zásady. Proti jeho argumentům nelze nic vážného namítat. Jsou přesvědčivé. On si vůbec příliš dobrého o homo sapiens nemyslí. Neměli bychom se cítit tak nadřazeni vůči zvířatům. Nemáme k tomu žádný důvod. Člověk věří, že on jediný má rozum, duši a řeč. Nemá ji také zvíře? Že to my s našimi otupělými smysly nepoznáme není žádným důkazem toho, že neexistují.“

16. ledna 1940

„Vůdce hovoří ve velkých souvislostech. Jak jsme proti tomu malí. Zde se musí člověk rozhodnout, zda vůbec považuje život za hodný žití. Jestliže ne, potom pistole… Jestliže však ano, tak se životu směle a s optimismem postavit… Pouze není-li cesta zpátky, je člověk smělý a nalézá také odvahu k velkým rozhodnutím. Existuje-li cesta zpátky, snadno se stane v hodinách velké zátěže zbabělým. Tak je tomu také v současné situaci. Sedí to i na naši politiku v Polsku. My jednoduše nesmíme válku prohrát. Tomu musíme podřídit veškeré naše myšlení a konání. Vůdce potom poukazuje na Bismarcka. Jaká rozhodnutí by přijal on! A co teprve Bedřich Veliký! Ten vyčnívá nad všechny osobnosti prusko-německých dějin. Teprve on učinil z Pruska historický pojem. Před jeho velikostí musíme všichni pokorně klesnout v prach. Dimenze, ve kterých působí historický génius, nejsou pro velikost rozhodující, nýbrž odvaha a smělost, kterými člověk čelí nebezpečím. Také naše doba bojů skýtá dostatek příkladů. Vůdce byl vždy větší v neštěstí než ve štěstí.

Takový rozhovor s vůdcem dává vždy novou sílu a svěží mysl. Kecy takzvané světové veřejnosti proti tomu upadají do nicotnosti. Do práce půjdu jako znovuzrozený. Vůdce má radost z našich dětí, zejména z Hilde. Tu si spolu s Helgou obzvláště uzamkl ve svém srdci.“

17. ledna 1940

„V poledne u vůdce. Pracuje na ofenzivě. Zkoumá ji a promýšlí až do nejmenšího detailu. A proto se také zdaří.

Debata se vede o církevní otázce. Některé církve mají být ponechány samy sobě. Protestantská církev není vůbec v okruhu našeho zájmu. Mertl zde pracuje naprosto špatným směrem. Chce teď ve Wittenbergu zakládat religiózní Arndtův spolek. Co umírá, to se přece musí dorazit, pane Kerrle! Ohledně nahrazení církve je vůdce právem velmi skeptický. To bude úkol budoucího reformátora, na který se vůdce dnes ještě necítí. Chce řešit pouze politické úkoly. Boj s církvemi je nevyhnutelný, ale bude určitě dlouho trvat. Říšský biskup Muller nám nebyl příliš užitečný. Ale ze strany soupeřícího kléru mu bylo také učiněno příkoří. Nejlépe bude, když se alespoň dočasně budeme držet mimo všechny tyto otázky. Je jenom škoda, že velení wehrmachtu je ještě velmi pro-církevní. Ale co se dá dělat? Voják musí mít něco, čeho se bude držet. A použitelná náhrada zde ještě není."

22. ledna 1940

„Vůdce nás zve na večer k sobě domů. S Magdou jedeme do Berlína. Zcela malá společnost. Vůdce je velmi bodrý. Vyprávím o Poznani, což ho velmi zajímá. Polský nacionalismus byl jenom zástěrkou zpustlé polské aristokracie k okrádání vlastního národa. Po idealismu v něm nebylo ani stopy.

Vůdce je rozhodnut k velkému tažení proti Anglii, jakmile bude vhodné počasí. Anglie musí být z Evropy vymetena a Francie sesazena z pozice velmoci. Potom bude hegemonem Německo a Evropa bude mít trvalý mír. To je náš velký a věčný cíl. Potom chce vůdce ještě několik let zůstat v úřadu, provést sociální reformu a realizovat své stavby. Pak se chce uchýlit do ústraní a nechat, ať to dělají jiní. On sám se bude jen vznášet nad politikou jako dobrý duch. A sepíše ještě vše, čím se dnes zabývá. Tak říkajíc evangelium nacionálního socialismu.

Dlouho se bavíme o dětech. Děvčata jsou většinou po otci a chlapci po matce. Proto většinou nemá génius za syna génia. To je také argument proti erbovní monarchii. Povídáme si až do pozdní noci. Vůdce je rozjařený, jako už dlouho nebyl.“

26. dubna 1940

„Angličané jsou v propagandistické zaostalosti jedineční. Přesně jako dříve buržoazní strany. Jsou asociální už z principu. Dělník musí kušovat. Chtějí mít pod sebou jenom šlapací bytosti. A teď budou brzy sami šlapat. Vůdce uvádí příklady z naší stranické historie. Nebyli naši tehdejší protivníci stejní, jako dnes Angličané? A zdoláme je přesně tak, jako jsme zdolali tamty! Vůdce vzpomíná, jak jako prostý voják trpěl propagandistickou zaostalostí císařského režimu. Někdy mu až vhrkly do očí slzy vzteku. To bychom tehdy udělali jinak a mnohem lépe. Světu bychom dali příklad uvážlivého propagandistického vedení války.“

6. června 1940

„Vůdce byl navštívit své staré zákopy ze Světové války. Dojemně mi o tom vypráví. Celé to utrpení uprchlíků se mě hluboce dotklo. Vydává Hilgenfeldtovi úkol, aby zde okamžitě poskytl pomocnou ruku. Jsem tímto vyprávěním hluboce pohnut. Vůdce se tyčí vysoko nad námi všemi. Je to dějinný génius. Jaká to velká doba! Jaké štěstí smět se na ní podílet. A po ní pak přijde velký mír, po kterém toužíme my všichni. Také vůdce, možná víc než my všichni. Potom vybudujeme Evropu. Hovoříme ještě o mnoha otázkách. Zase jsem se jednou skutečně naštval. Je otřesen sprostotou Friedelinde Wagnerové. Myslí si, že jsou viny její tety. Vlastizrádkyně. Se Židy budeme po válce velmi rychle hotoví. A církvím bude potom okamžitě vysvětleno, že ve státě existuje jenom jedna autorita, od které se odvozují všechny ostatní: stát samotný. Je nádherné, když hovoříme s vůdcem mezi čtyřma očima. Tehdy je vždy nejdůvěrnější. Hovoří se mnou jako normální člověk. Když končíme, jsem opět plný energie a napětí.“

24. září 1940

„Vůdce mi líčí děsné poměry během Světové války. Od té doby se mnoho změnilo. Vaříme lépe, věda obohatila naše poznání o vitamíny a hlavní věc: důstojníci jedí to samé co mužstvo. V tom se stav velmi zlepšil. Vůdce se vyznává jako vášnivý stoupenec vegetariánství, které považuje za základ nového budoucího náboženství. Vše, co vůdce říká, je naplněno hlubokou životní moudrostí. Je nejlepším znalcem lidí, který kdy existoval. Co řekne, to sám prožil a nikde nevyčetl.“

12. listopad 1940

„Večer malá společnost k Magdiným narozeninám. Všichni jsou velmi laskaví a příjemní. Magda znovu září v celé kráse. Kolem desáté hodiny večer přichází i vůdce a zůstává až do čtvrté hodiny ráno. Je sebejistý a uvolněný jako za starých mírových časů. Vyzařuje výsostný klid. Několik ran do boku Anglii. Ostré útoky na Churchilla a zejména Halifaxe. Vzhledem k Francii ještě jednou zdůrazňuje, že musí válku zaplatit. To jí odpuštěno nebude. Dlouhá přednáška o vegetariánství, jako „budoucím náboženství.“ V tom je vůdce velmi důsledný a v rukou má hmatatelné argumenty. Jinak také touží po míru, po štěstí a radosti ze života. Básníme, s čím všichni po válce začneme. Bude to a musí to být krásné. Jsme velmi šťastní, když můžeme mít vůdce tak dlouho u sebe jako hosta. Tady může být zase jednou opravdu člověkem.“

8. dubna 1941

„Vůdce zakazuje bombardování Atén. To je správné a od něj šlechetné. Řím a Atény jsou pro něj Mekkou. Velmi lituje, že musí bojovat proti Řekům. Kdyby se zde neopevnili Angličané, nikdy by nepřišel Italům na pomoc. Ti by si to museli, protože to je jejich věc, zvládnout sami.

Vůdce je člověk zcela zaměřený na antiku. Nenávidí křesťanství, protože zmrzačilo veškeré ušlechtilé lidství. Křesťanství a syfilis udělaly podle Shopenhauera lidstvo nešťastným a nesvobodným. Jaký rozdíl je mezi přívětivě a moudře se usmívajícím Diem a bolestí znetvořeným ukřižovaným Kristem. Rovněž představa Boha je u antických národů ušlechtilejší a lidštější než u křesťanů.

Jaký rozdíl mezi pochmurným dómem a světlým, prostorným antickým chrámem. Líčí život ve starém Římě: čistota, velikost, monumentalita. Nejvelkolepější republika v dějinách. Asi bychom nebyli vůbec zklamáni, kdybychom byli náhle přeneseni v čase do tohoto věčného města, domnívá se. Vůdce nemá vůbec žádný vztah ke gotice. Nenávidí ponurost a rozplizlý mysticismus. Chce čistotu, jas, krásu. To je také životní ideál naší doby. V tom je vůdce zcela moderním člověkem. Augustovská doba je pro něj vrcholem dějin.

Co se týká otroků, které údajně osvobodilo křesťanství – ti byli ve středověku mnohem nesvobodnější a utlačovanější, než ve starověkém Římě. Co vůbec znamená otroctví? Je snad dnešní průmyslový proletariát svobodnější než otrok v americké „svobodě“ v jižních státech? To jsou všechno jen předsudky.“

---

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

8. Katyňský masakr.

Tohle je opět velmi známá věc. Zařazuju to sem z důvodů, že tam je jedna poznámka, kterou Skála argumentoval před soudem, když byl souzen za to, že popírá, že to spáchala Stalinova NKVD. Tak si jí potom také vysvětlíme. Vysvětlení té věci samozřejmě existuje, je dobře doložené a Skála ho jen neobjevil, protože se neobtěžoval po odpovědi víc zapátrat. (Zajímalo by mě ovšem, jestli to aspoň zaznělo před tím soudem).

---

9. dubna 1943

"Včera: Blízko Smolensku byly objeveny polské masové hroby. Bolševici zde zastřelili asi 10 000 polských zajatců, mezi nimi také civilní zajatce, biskupy, intelektuály, umělce atd. Všechny zahrabali do masového hrobu. Tyto masové hroby pak zamaskovali zelení, aby zahladili stopy svého zločinného konání. Pomocí svědectví obyvatel bylo odhaleno tajemství těchto poprav a nyní je odhalováno děsivé zpustošení lidské duše. Vydávám pokyn, aby polské masové hroby navštívili neutrální žurnalisté z Berlína. Nechávám rovněž dovézt polské intelektuály. Mají se zde na vlastní oči přesvědčit, co by je čekalo, kdyby se jejich toužebné přání, aby Němci byli poraženi bolševiky, skutečně splnilo..."

14. dubna 1943

"Nález 12 000 GPU zavražděných polských důstojníků je nyní ve velkém stylu použit v antibolševické propagandě. Na místo nálezu jsme přivedli neutrální novináře a polské intelektuály. Zprávy, které o tom přicházejí ze zahraničí, jsou děsivé. Vůdce vydal povolení, abychom o tom vydali dramatické prohlášení v německém tisku. Vydávám nařízení, aby byl tento materiál široce využíván. Mohli bychom z toho žít několik týdnů..."

18. dubna 1943

"Včera: Večer mi jsou předloženy fotografie z Katyně. Jsou tak hrozné, že se jen z části hodí ke zveřejnění. Důkazní materiál ve fotografické formě je drastickým důkazem bolševického vraždění, které už vůbec nelze popírat. Z tajné zprávy výzkumného ústavu zjišťuji, že švédské noviny se všemožně zpěčují zprávy svých v Berlíně působících novinářů zveřejňovat. Na tom je opět vidět, jak málo neutrální vlastně Švédsko je..."

28. dubna 1943

"Nejdůležitějším tématem celkové mezinárodní debaty je samozřejmě roztržka mezi Moskvou a polskou emigrantskou vládou. Jednotný názor nepřátelských vysílačů a novin je, že tento spor je totálním úspěchem německé propagandy a zejména mé osoby. Je obdivována neobyčejná lstivost a obratnost, s jakou jsme udělali z případu Katyně vysoce politickou otázku. V Londýně jsou tímto úspěchem německé propagandy nanejvýš znepokojeni. Náhle jsou ve spojeneckém táboře vidět trhliny, které nikdo dřív nechtěl brát na vědomí. Hovoří se o naprostém vítězství Goebbelse. Dokonce i významní senátoři v USA vydávají velmi závažné komentáře....

Vojákům ve vůdcově hlavním stanu se skutečně podařilo odstranit z našeho filmového týdeníku snímky z Katyně. Vůdce prý nemá bohužel čas, aby se na ně podíval a eventuálně je uvolní pro příští týdeník. Pak ovšem budou snímky zastaralé a nebudou mít aktuální hodnotu. Vojáci se odvolávají zejména na nálady mezi rodinnými příslušníky našich pohřešovaných. Máme zde volbu: brát ohledy na tyto soukmenovce, nebo na celkové zájmy národa. Soudím, že na to druhé a tudíž by měl být bolševismus ukazován takový, jakým je."

8. května 1943

"V hrobech u Katyně byla bohužel nalezena německá munice. Musí být ještě objasněno, jak se tam dostala. Buď se jedná o munici, která byla v době přátelské smlouvy dodána sovětským Rusům, nebo ji tam vhodili Sověti sami. Každopádně je nezbytné tento případ prozatím přísně utajovat. Jestliže by se to dozvěděli naši nepřátelé, stala by se celá katyňská záležitost bezpředmětnou."

10. května 1943

"Případ Katyně vůdci neobyčejně imponoval. Znovu na tom poznal, jaké nesmírné možnosti ještě dnes v antibolševické propagandě spočívají. Wehrmacht v tomto případě vůbec nemá co vyjadřovat svůj názor. Má se starat o vojenské otázky. Otázky psychologického vedení národa jsou výlučnou záležitostí ministerstva propagandy..."

29. září 1943

"Bohužel budeme muset Katyň opustit. Bolševici bezpochyby brzy "vyšetří", že to my jsme zastřelili 12 000 Polských důstojníků. Tahle epizoda nám ještě v budoucnu může způsobit problémy. Sověti se bezpochyby budou soustředit na to, aby nalezli tolik masových hrobů, kolik bude možné a pak nás z toho obvinili..."

---

Není problém si vyhledat, co všechno bylo kolem Katyně zjištěno a zveřejněno a jaká byla až do roku 1989 oficiální sovětská verze. Jaké je vysvětlení té německé munice, kterou argumentoval u soudu Skála?

Většinu poprav u NKVD prováděly lokální jednotky a to nejčastěji revolverem Nagant M1895 ráže 7,62. Ovšem popravy prominentů nebo masové akce - jako byla poprava Polských důstojníků - zajišťovala Komandatura. Jednotka popravčích z Moskevského ústředí v Lubjance, kterou vedl Vasilij Blochin. Blochin se podle všeho vypracoval na mistra svého popravčího řemesla. Jeho "zářezy" se počítají v desítkách tisíc a také bádal nad tím, jak metody popravování zefektivnit. Střelba do zátylku revolverem sice byla bezpečně smrtící, ale často také způsobila "nepořádek" z množství krve a mozkové tkáně. Navíc po několika desítkách výstřelů z revolveru začala popravčího bolet ruka od zpětného rázu. Blochin proto - už dlouhou dobu před Katyňskou akcí - preferoval používat německé pistole Walther ráže 6,35 mm, kterých měl celou sbírku. Své oběti střílel do krční páteře a pistoli přikládal tak, aby mířila vzhůru a projektil zůstal v lebce. Tím minimalizoval krvácení a maximalizoval svoje vlastní pohodlí, protože zpětný ráz od náboje 6,35 v pistoli je výrazně nižší. Bez problémů pak dokázal za jednu noc zabít 250 lidí. Střílel deset hodin v kuse bez přestávek průměrným tempem jednoho člověka za dvě minuty. Pro NKVD nechal vypracovat i metodické pokyny s diagramem, jak tímhle způsobem popravu provádět.

Tak se dostala německá munice do hrobů Polských důstojníků v Katyni.

Vasilij Blochin dostal za bezproblémové provedení akce v Katyni řád rudého praporu a peněžitou prémii ve výši jednoho měsíčního platu. Rozkaz od Beriji, kterým udělil prémii Blochinovi a týmu jeho pomocníků, se zachoval a je mezi dokumenty, které byly k případu Katyň zveřejněny Ruskou stranou.

Skála je ideolog stalinistického ražení a udělal stejnou chybu, jako popírači holocaustu. Našel si jednu maličkost, která mu vyhovuje a ignoroval celou paletu důkazů, které nakonec vysvětlují i tu jednu maličkost. Stejně bych byl mnohem radši, aby jeho případ, i případy popírání holocaustu, neřešily soudy, ale řešilo je vydání článku, který ukáže, jak moc mimo jsou jejich argumenty.

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

7. Západní mírové hlasy na podzim 1939.

Kontext. Před létem 1939 byla Německá pozice hodnocena jak na Západě tak v samotném Německém vedení jako strategicky neudržitelná při dlouhodobé válce. Německo je a bylo zemí, která nemá na svém území dostatek vlastních základních surovin. Suroviny získává tím, že vyváží svoji průmyslovou produkci a je tak závislé na zahraničním obchodě.

To odpovídalo i válečné zkušenosti z První světové války. Drtivá námořní převaha Dohodových mocností znamenala, že Německo bylo možné blokádou zcela odříznout od zahraničního obchodu a Německo v První světové válce postupně sláblo a hladovělo. (Dnes se to studuje například na záznamech průměrné výšky a váhy žáků ve školních třídách, protože v Německu se žáci každý rok povinně měřili a vážili).

Podobně se kalkulovalo před Druhou světovou válkou. Německo sice má náskok ve zbrojení na zemi a ve vzduchu, protože zemi převedlo na válečné hospodářství prakticky už v roce 1936. Ale Anglie s Francií mají drtivou převahu na moři. Takže když vypukne válka, zavedou zase námořní blokádu, schovají se za Maginotovu linii a budou zbrojit, dokud nebudou mít nad Německem převahu. Suroviny na zbrojení si budou v pohodě dovážet z USA a svých kolonií - takže z celého světa. Německo nebude mezi tím moct získávát suroviny od nikud - na Západě tomu bude bránit blokáda a na Východě to, že nacismus a komunismus jsou přece nesmiřitelní nepřátelé. Stalin nemusí třeba chtít s Hitlerem přímo válčit, dokud je tento na vrcholu svých sil, ale nebude mu přeci pomáhat tím, že by mu posílal suroviny, že? Takže strategická pozice Německa je odsouzena k tomu dlouhodobě degradovat, kdežto Francie s Anglií budou sílit. A vítězství Západu je tak dlouhodobě nevyhnutelné.

Tento strategický kalkul dostal velkou ránu paktem Stalina s Hitlerem. Anglie s Francií daly Polsku garance a vyhlásily Německu válku 3. září 1939. Ale vojensky nebyly schopny pro Polsko cokoliv udělat kromě vyhlášení námořní blokády. A najednou, když tu stálo Německo, které mělo v zádech surovinovou základnu Sovětského svazu, nebylo vůbec jasné, že platí ta původní kalkulace - tedy že bude Německo nevyhnutelně postupně slábnout. Samozřejmě se vůbec nevědělo, kolik surovin Stalin skutečně Hitlerovi dodává, ale dalo se předpokládat, že může dodávat dost, aby Hitler válčil se Západem neomezenou dobu. A jaká je pak teorie vítězství Spojenců v téhle situaci?

6. 10. předložil Hitler v Říšském sněmu ve svém proslovu návrh, že když mu Západ uzná jeho zábor poloviny Polska, tak by byl ochoten uzavřít mír. A na Západě se ozvaly hlasy, že by přijmout tenhle návrh bylo velmi rozumné. Mír s Hitlerem.

---

9. října 1939

"Lloyd George píše pro Hearst článek, ve kterém doporučuje přijetí Hitlerových návrhů. Takový článek by nemohl vyjít, kdyby v Anglii nebyla odpovídající atmosféra. Štvaní proti nám se tlumí především u neutrálů. Tady budeme vyzvídat..."

10. října 1939

"Článek od Lloyda George vzbuzuje velkou pozornost... Velmi pozitivní je protidohodový článek v Izvestijích, který vyhovuje našemu stanovisku. Lze se domnívat, že ho zformuloval samotný Stalin. Přichází nám momentálně velmi vhod a jsme za něj vděční. Rusové dosud všechny svoje sliby dodrželi. V Paříži je patrné uvolnění. Už nejsou tak nekompromisní. Tisk sice ještě dělá rámus, ale politické kruhy jsou zdrženlivější. V Londýně je tón ostřejší, ale těm se řeční lépe, když by nemuseli přinášet tolik krvavých obětí. Tlak národů na jejich vlády na uzavření míru se zdá být velmi silný. V USA se stále více hovoří o Rooseveltově mírové misi....

U vůdce: Velmi vítá článek Lloyda George. Napsaný je nepochybně moudře. Lloyd George strmě ční nad současnými britskými politiky. Předvídá těžkou krizi impéria. Odtud jeho otevřená řeč. I vůdce si myslí, že článek v Izvestijích napsal Stalin osobně. Stalin je starý a zkušený revolucionář a jeho dialektika se ukázala vynikající i během rozhovorů. Vůdcovo hodnocení Polska je zničující. Jsou to víc zvířata než lidé. Absolutně tupé, amorfní stádo. Kromě šlechtické vrstvy, která je produktem mísení nižších tříd s Árijskou aristokracií. Špína Polska je nepředstavitelná a jejich schopnost úsudku se rovná nule..."

11. října 1939

"Bernard Shaw zveřejňuje velmi kousavý článek proti anglické vládě a navrhuje v něm odstranit místo hitlerismu churchillismus. A přináší všelijaké další vtípky. Vzbuzuje velkou pozornost, snad proto, že vyjadřuje mínění části britské veřejnosti....

V poledne u vůdce. Článek Shawa se mu velmi líbí. Shaw je jedním z nejnápaditějších posměváčků světa. Co chce Anglie udělat, o tom nemá vůdce představu. Prozatím počkáme a necháme věci uzrát. ... Vše závisí na Londýnu, zda bude válka pokračovat dál."

13. října 1939

"U vůdce: ... Ještě jednou vysvětluje naši vojenskou pozici. Stojíme zde a naši protivníci se sotva odváží nás napadnout. Co si myslí Chamberlain s Daladierem? Pravděpodobně velmi málo, jako Brunnig a Schleicher, než jsme je svrhli. Když s námi nic neudělali dosud, tak co udělají v budoucnosti? Jejich směšné dělostřelecké souboje na Západě nehrají vůbec žádnou roli. Jejich zbrojní arzenál je zastaralý a vybudování nového bude vyžadovat dlouhou dobu. Naše šance jsou tedy pomyslně dobré. Jestli si to sami nespackáme, tak zvítězíme. A my zvítězíme. Ukořistěné polské zbraně nám přišly velmi vhod...

Hovořil Chamberlain. Staré fráze s nádechem ústupnosti. Ta je ale stále téměř nepostřehnutelná. Tenhle starý žvanil toho hodně namluví. Parlamentní strašpytel! Jakou my máme převahu. Ale jednou proti tomu zakročíme..."

14. října 1939

"Chamberlainův projev je velkým tématem. Naše strohé odmítnutí je v celém světě bráno velmi vážně. Mírotvorci se dávají do díla. Neutrálové jsou opět čilí. Dostáváme se do lepší pozice tím, že teď se o mír musí pokoušet ostatní...."

17. října 1939

"Shaw vypustil opět několik bonmotů proti Chamberlainovi. To vůdce velmi pobavilo..."

---

Lloyd George byl ministerským předsedou v letech 1916-1922. Tedy vedl Británii za První světové války a potom se významně podílel na následných mírových jednáních ve Versailles. V seriálu České století je zobrazen (Donutilem) jako protihráč Masaryka a skeptik co se týče plánů rozložit Rakousko-Uherskou a Osmanskou říši tím, že se všem národům v nich dá právo na sebeurčení. Což asi odpovídá skutečnosti, jen nevím, jestli s Masarykem vedl přesně ty hovory, co jsou v tom seriálu (Donutil z něj dělá takovýho nerudnýho chlapa a dost příkrého a diplomaticky nezdvořilého).

Když Lloyd George odešel z aktivní politiky, stále zůstal veřejným komentátorem dění a stále víc ho trápil pocit viny za to, že se ve Versailles zacházelo s Německem moc tvrdě. (Což byl velmi běžný názor v kruzích, ve kterých se pohyboval.) Navíc vývoj ve třicátých letech bral jako potvrzení své skepse k tomu, že na místě dřívějších říší vzniklo tolik malých státečků. V roce 1936 navštívil Hitlera, který se mu vlichocoval a nazýval ho "skutečným vítězem První světové války." Hitler si ho tímhle získal a Lloyd George se stal téměř bezvýhradným podporovatelem jeho politiky. Což je vidět i z výše zmíněného článku.

Od toho, že v Anglii mají Lloyda George, si nacistické vedení skutečně hodně slibovalo a notoricky přeceňovalo jeho skutečný význam. Občas si dělají takové ty naděje - že se Lloyd George do politiky vrátí a sesadí Churchilla.

Goebbelsovy deníky.

6. Mnichovská dohoda.

Tohle téma zařazuju hlavně kvůli výročí. Podle mě k němu v denících něco vyloženě překvapivého není. Ale možná tam někoho některý detail zaujme.

----

1. září 1938

"V Praze se stále radí. Jak dlouho ještě? Londýn se viditelně snaží mírnit a nás šetřit. Ale možná jenom proto, aby nás přiblížil k ústupkům. Stará anglická taktika...

Dlouhý rozhovor s generálem Bodenschatzem, který je velmi optimistický. Líčí mi vojenské přípravy, které jsou dost rozsáhlé. Nejlepší termín je říjen. Dr. Dietrich přemýšlí pesimističtěji. Velký otazník: co udělá Anglie? Nechá si líbit střet s Čechárnou nebo ne. Otázka, na níž závisí vše. Vůdce se cítí dobře. Nevěří, že Londýn zasáhne a je pevně rozhodnutý jednat... Nad zemí se vznáší dusná atmosféra. Všichni čekají, co přijde."

11. září 1938

"Henlein samotný by teď ustoupil. Ale my už mu pomůžeme. Hovořil jsem s Moltkem. Polsko zůstane neutrální. A vyčkávat, kam se kloní váhy úspěchu. Hovořil jsem s Dirksenem. Je upřímně přesvědčený o tom, že Chamberlain a Halifax s námi chtějí dohodu. Londýn bude jednat podle toho, jak se zachová Paříž. Praha je mu lhostejná. Ale vypadá to, že ve hře je teď jeho prestiž jako světové mocnosti. Kromě toho chce asi blufovat...

Ještě jednou hovořím obšírně s Hendersonem. Neustále tvrdí, že pracuje pro mír. Chtějí ho i Chamberlain a Halifax. Praha Londýn nezajímá. Ale Francie by musela zasáhnout, kdyby byla ve hře její národní čest. A pak by nemohla Anglie zůstat stranou. Pak se dá celá věc do pohybu. Nevěřím tomu. Henderson hovoří o plebiscitu. To je nejnovější anglická teze. V telegramu našemu londýnskému velvyslanci je to také ze strany londýnské vlády navrženo. To by však bylo fatální, protože by to přineslo jen polovičaté řešení..."

15. září 1938

"Včera: ... Večer přichází velká senzace. Chamberlain žádá vůdce o rozhovor. Má se uskutečnit okamžitě k zajištění míru. Vůdce zve Chamberlaina. Ten dorazí dnes v poledne do Obersaltzbergu. ... Mazaní Angličané si opatřují morální alibi. Krok za krokem nám podsouvají vinu za válku, pokud by k ní mělo dojít. To není příjemné. Ale každopádně: vůdce musel tuto návštěvu přijmout."

18. září 1938

"Včera: ... Rozhovor s Chamberlainem byl velmi srdečný, ale probíhal i dramaticky. Vůdce si nebral servítky. Chamberlain je ledově studený, starý Angličan. Prohlásil, že Němci a Češi již nemohou žít pospolu. Chce přemluvit své ministerské kolegy a Paříž, aby v sudetech došlo k pebiscitu. Vůdci se návštěva příliš nehodila. Ani toto řešení nám ne zcela vyhovuje.... Londýn má největší strach ze světové války. Vůdce rozhodně prohlásil, že se jí nebude v případě krize bát. Praha však zatím není ochotná změnit svůj postoj. Tím lépe. Potom existuje úplné řešení...

Naše propaganda pracuje vzorově. Dostává celý svět pod tlak. Díky ní jsme již polovinu války vyhráli..."

23. září 1938

"Včera: ... 28. září bude u nás vše připraveno k tažení. Vůdce chce Chamberlainovi předložit bez obalu jasné požadavky a nesmlouvat... Ve 4 hodiny odpoledne začíná rozhovor vůdce s Chamberlainem. Trvá do 7 hodiny večerní. Vůdce postupuje přesně tak, jak měl v úmyslu. Mapa s demarkační linií vyvolává u Chamberlaina zděšení... Mezi tím naše mobilizace pokračuje. Chamberlainovi ke spokojenosti už stačí, že síla nebude použita okamžitě... Londýn se nesmírně bojí síly. Mezitím se v Anglii a Francii zmobilizovala levice. Benešovi lidé pracují... 28. září jsme připraveni vojensky zasáhnout. Do té doby tady bude řešení takové nebo onaké. Teď jde o to, dát tomu impuls. Neboť co padá, tomu se musí pomoci..."

24. září 1938

"Včera: Chamberlain ráno nepřichází. Místo toho posílá dopis. Obsah: celkově s požadavky vůdce souhlasí. Myslí si však, že nemůže Čechům navrhnout, aby německé jednotky vpadly na jimi vyklizené území. To by vypadalo jako násilí. Klid a pořádek si mají zajistit sudetští Němci sami. Je nám okamžitě jasné, že toto je pochybný plán pana Beneše. Chce získat čas k mobilizaci levice v Londýně a v Paříži, což se mu už částečně podařilo. Potom by přeci jen vstoupil do ozbrojeného konfliktu s pomocí Paříže nebo Londýna a usadil se ve svých opevněních. Takže známá metoda pana Beneše: získat čas a intrikovat dál. Tomu ale teď udělá vůdce konec. Sděluje Chamberlainovi, že nemůže přistoupit na jeho návrh, neboť Češi nemají vůbec v úmyslu dodržet své slovo, na sliby nedá, připomíná mu 14 bodů Woodrowa Wilsona, a že se teď musí konečně stůl uklidit. Vůdce zuří a jde na doraz..."

28. září 1938

"Včera: Chamberlain vydává na základě vůdcova projevu prohlášení: Anglie se cítí být morálně odpovědna za dodržení Prahou schváleného plánu. Ale my nesmíme použít sílu. Hloupá hra se slovy. Londýn by měl raději tlačit na Prahu, aby to pana Beneše nelákalo k odporu. Jen když se cítí být krytý, je tak nekompromisní. Vůdce to i teď říká Wilsonovi, který je v poledne opět u něj. Příkře se ho ptá, zda chce Anglie válku. A Wilson přeci jen couvá..."

29. září 1938

"Včera: ... Během rána se hlásí Poncet a Henderson. Přicházejí s novými návrhy: území má být postoupeno nám. Žádný vpád wehrmachtu, ale jen policie. Za to tlak na Prahu. Ribbentrop je proti tomu. Slepě Anglii nenávidí. Goering, Neurath a já jsme pro. Nemáme k válce žádný dobrý odrazový můstek. Mussolini je ve svém dopise vůdci také pro...

Pak přichází na myšlenku čtyřstranné konference: s Mussolinim, Chamberlainem a Daladierem. V Mnichově. Za hodinu již Mussolini souhlasí. Tím vzniká zcela jiná situace. Obloha se začíná trochu vyjasňovat. Zůstává nám pravděpodobná možnost: převezmeme sudetoněmecké území, velké řešení zůstane stále otevřené a my budeme zbrojit pro budoucí případy. To je velké vítězství, kterého může vůdce dosáhnout. On sám je k tomu pevně odhodlán... Odpoledne přicházejí přísliby od Daladiera a Chamberlaina. Takže čtyřstranná schůzka v Mnichově..."

1. října 1938

"Včera: světové veřejné mínění je jako otočené. Všichni si oddychli, že je nebezpečná situace zažehnána. Všichni jsme balancovali na tenkém laně nad propastí. Teď ale máme pevnou půdu pod nohama. To je hezký pocit. Celá cizina se utápí v blaženosti. Slovo "Mír!" je teď na všech rtech. Svět je naplněn prudkou radostí. Prestiž Německa teď nesmírně vzrostla. Teď jsme skutečně světovou velmocí. Nyní platí: zbrojit, zbrojit a zbrojit! Toto bylo vítězství tlaku, nervů a tisku. Hanke mě z Mnichova informuje: Mussolini se za nás úžasně bil. Francouzi byli velmi decentní. Nejneústupnější a nejpodlejší byli zase Angličané.... Touha světa po míru je opět očividná. Vůdce získal všude obrovskou vážnost. Volal mi Henderson (anglický vyslanec) s žádá, abych přerušil kampaň proti Praze. To také nařizuji...

Praha mnichovský návrh bezpodmínečně přijala. Tím by také byla celá záležitost vyřízena. Chamberlain Praze sdělil, že očekává odpověď do 12 hodin v poledne. Praha se párkrát vymlouvala, ale pak pod tíhou skutečností ustoupila. Nyní stojí Praha před těžkou otázkou: jak to říct svým dětem? Vůdce měl ještě rozsáhlý rozhovor s Chamberlainem. Bylo po něm vydáno oficiální prohlášení o vůli obou národů nevést již nikdy proti sobě válku a všechny sporné otázky řešit konzultacemi... Společnost národů blábolí několik hloupých a zpozdilých výmluv. Živá mrtvola! Připravujeme pro vůdce v Berlíně triumfální uvítání. Celý Berlín bude v ulicích. Chamberlain s entuziasmem, Daladier s jásotem, Mussolini s nadšením jsou vítáni v hlavních městech svých zemí. Národy mají radost, že je válka obešla."

2. října 1938

"Včera: ... Pak nám vůdce vypráví průběh událostí. Mussolini se za nás úžasně bil (v téhle souvislosti stojí za to zmínit, že v roce 1943 při osvobozování Mussoliniho si Goebbels zapisuje, že jemu je Hitler stále vděčný za to, jak báječně to v Mnichově dopadlo a nezapomene mu to, i když s ním má tolik trápení). Zachoval se jako náš skutečný přítel. Daladier byl lepší než Chamberlain. Ale vůdce si ho příliš nepovažuje. Vůdce obratně postavil tuto konferenci, jako jednání světových mocností. Tím byli Češi odstaveni na druhou kolej. Nikdo se s nimi nebavil, museli všechno spolknout. Poslední rozhovor s Chamberlainem byl velmi dramatický. Chtěl začít o Španělsku. Vůdce mu objasnil náš postoj, jinak však nepřistoupil na nic. Potom chtěl odzbrojení. Především naše bombardéry, protože ty předčí ty anglické... To vůdce odmítl. Buď všeobecné odzbrojení nebo nic. Momentálně jsou všichni rádi, že nebyla válka. Chamberlain chtěl známé německo-anglické prohlášení, aby přivezl domů alespoň něco. Vůdce mu to neodmítl, ale doopravdy v upřímnost protistrany nevěří. Každopádně při sepisování tohoto prohlášení se ještě nevědělo, jestli Češi přijmou, proto to byl dobrý tah, že svázal Angličanům ruce. Neurath má velkou zásluhu na obrat v celé věci. Směle se vzepřel Ribbentropově tvrdošíjné politice...

V poledne opět u vůdce. Je v nejlepší náladě. Taky k tomu měl všechny důvody. Potom schvaluje Polské ultimatum Praze. Česko bude obsazeno už dnes, Těšínsko do 10. října. Zdá se, že tady nehrozí žádné riziko konfliktu. Maďaři se chovají nesmírně zbaběle. Vůdce ještě jednou líčí svůj rozhodující rozhovor s Wilsonem. Wilson se nechtěl jednoznačně vyjádřit: jestliže zaútočíme na Prahu a zaútočí Francie, potom musí Anglie přispěchat na pomoc Francii. Otázka vůdce: takže zaútočí -li Francie na nás, protože řešíme českou otázku, potom nás musí Anglie také napadnout? Tuto otázku nechtěl Wilson zodpovědět. Minimálně ne potvrdit. Chamberlain je anglický lišák. K problémům přistupuje s ledovým klidem. Člověk se vůbec musí mít před Angličany na pozoru. Ve 14hod. začíná vpád německých jednotek. Jaký to šťastný den! Člověk by se sám objal radostí..."

---

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

5. Využití ezoteriky a Nostradámových předpovědí v propagandě.

V jedné z předchozích ukázek jsme viděli Goebbelse, jak uvažuje o využití astrologických kalendářů pro anonymní a šeptanou propagandu na domácí frontě v roce 1945. A to vzdor zákazu Adolfa Hitlera se horoskopy zabývat a šířit je.

Podívejme se na jeden z mnoha nástrojů, který použil pro zahraniční propagandu na konci roku 1939 a začátku roku 1940.

---

5. prosince 1939

"Den plný těžké a namáhavé práce. Mohu vše reprodukovat jen útržkovitě. Diktoval jsem článek o válečných dluzích Anglie. Povedl se. ... Plukovník von Herwarth nově přeložil Nostradama. Pro naší zahraniční propagandu velmi dobře uplatnitelné. Ihned k tomu vydám pokyny..."

16. ledna 1940

"Ve spolupráci s tajnou službou proliferace Nostradamových veršů do Francie a neutrálních zemí. Trochu to pomůže."

23. února 1940

"Nostradamus zpracován. Vynikající brožura pro neutrály. Pokrytecká a slušná. Stejně tak propagandistický traktát ze sv. písma. Musíme teď nepřátelskou frontu rozdrolit všemi prostředky..."

30. března 1940

"U vůdce. Opět je s naší prací velmi spokojen. Mimořádně dobrá je naše propaganda do Francie. Říkám mu o naší brožuře o Nostradamovi, což ho velmi zaujme. Ale stejně si myslí, že Anglii bude třeba tak nebo tak srazit k zemi..."

---

O co tady šlo?

Do Nostradamových proroctví byl vložen tenhle výklad: 33 centrurie se magicky shoduje s rokem 1933, kdy se k moci dostala nacistická strana. Dojde k novému uspořádání světového pořádku prostřednictvím Velkého Německa. Francie bude dočasně obsazena a Německo potom nastolí tisíciletou říši a tisíciletý mír. Goebbles k tomu na konferenci 13. 12. 1939 vydal pokyny: "Všechny tyhle nesmyslný kecy samozřejmě vysílat rozhlasem do Francie." A nechal vydat a rozšířit 83 000 brožur ve francouzštině s tímhle výkladem Nostradama.

Nostradamus má podobný problém jako Baba Vanga. Když si to budete dneska hledat na internetu, je těžké se dohrabat k tomu, co byla ta skutečně ověřená původní verze a co tam přibylo časem různými způsoby.

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

4. Moc a bezmocnost totalitních režimů.

Představte si, že jste autoritativním vládcem s pořádným kultem osobnosti. Neexistuje proti vám žádná otevřená politická opozice. Takže všechno, co chcete a co si zamanete, bude ve vaší zemi vykonáno a to, co nechcete, vykonáno nebude, pravda?

Pokud můžeme soudit z Goebbelsových deníků, tak naprostý omyl a to i ve věcech, o kterých byste na první pohled soudili, že by musely být pro tak absolutního vůdce jako Hitler snadné jako lusknutí prstu. A opět z tohohle lze vyvodit poučení, když se dnes díváme na Rusko nebo i Čínu. Totalitní režimy fungují občas prazvláštně a může v nich docházet k jevům, pro které není na první pohled žádné racionální vysvětlení, pokud nejste přímo uvnitř toho mocenského soukolí a to ještě na určitém konkrétním místě.

Dala by se uvést řada případů, kdy se Goebbels v rozhovoru s Hitlerem nadchli pro nějaký nápad a shodli se na tom, že to musí určitě udělat, aby se to pak nikdy nestalo, protože to odložili na dobu "až bude po válce" nebo s tím narazili do nějaké vnitřní opozice. Byly to nápady jako zabavit všechny majetky pozemkové šlechty, vyloučit všechny německé prince a potomky šlechtických rodin z wehrmachtu, přestavět celou armádu podle nacionálně socialistického principu jako to chtěl udělat Ernst Rohm a pod.

Co bylo chronickým problémem, který se opakoval prakticky neustále a který prakticky nikdy nedořešili.

a) Herman Goering

Goering byl ve třicátých letech sběratelem funkcí. Pruským ministrem vnitra, šéfem gestapa, z pozice šéfa úřadu pro čtyřletý plán šéfem hospodářství, šéfem Herman Goering Reichswerke - největšího podniku zbrojního a těžkého průmyslu, šéfoval ministerstvu letectví a nově vzniklé Luftwaffe, Hitler mu udělil nejvyšší vojenskou hodnost - Reichsmaršála a v roce 1939 ho označil svým nástupcem. Mimo jiné byl také vrchním Říšským lovčím.

Někdy kolem roku 1942 (možná dřív) se Goering naprosto přestal zajímat o řízení čehokoliv nebo velení čemukoliv. Zcela se ponořil do zábav, hostin, lovů a sbírání vzácných starožitností. Tenhle úpadek a to, že Goering ve skutečnosti vůbec nic nedělá spolu Goebbels a Hitler mnohokrát řešili.

---

9. března 1943

"Vůdce má momentálně mnoho starostí, především s leteckou válkou. S opatřeními, která přijal Goering, je naprosto nespokojen. Tato opatření jsou nesystémová a nejsou prováděna ve velkém stylu. Goeringova prestiž bohužel u vůdce kolosálně utrpěla nejen naprostým selháním luftwaffe, ale i v jiné souvislosti...

Plynule navazuje neobyčejně ostrou kritikou Goeringa. Nechal se svými generály obalamutit iluzemi, které nemají vůbec žádnou substanci. Jeho optimismus, který je v dobách krizí mimořádně cenný, bohužel snadno inklinuje k tomu, aby se ztratil v přeludech. To je však pro válku velmi nebezpečné. Za mimořádně škodlivý pokládá vůdce vliv generála Bodenschatze. Rovněž polní maršál Sperrle ve Francii své úkoly nezvládá. Stáhl se, jako všichni generálové luftwaffe, na zámek a žije zde sybaritickým životem. Letecká válka ho pravděpodobně nezajímá o nic víc, než vybraný oběd nebo večeře."

20. března 1943

"Luftwaffe samotná se na nový kurz ve vedení letecké války nalaďuje pomalu a s nechutí. Vůdce je s generalitou letectva nadále mimořádně nespokojen."

---

Prakticky pokaždé, kdy je Goering v denících od téhle doby zmíněn, je to kritika, která se neustále stupňuje. Goebbels chodí za Hitlerem a pořád ho prosí, aby tedy Goeringa už proboha odvolal alespoň z některých jeho funkcí. A je naprosto frustrován z toho, že ačkoliv se s Hitlerem 100% shodnou na hodnocení Goeringa, Hitler se prostě nikdy nemůže rozhoupat k tomu, to udělat. Prakticky se to stalo až v posledních dnech Hitlerova života, jak bylo zobrazeno ve filmu Pád Třetí Říše. Před tím se Hitler pořád vymlouval na to, že politicky není vhodná doba, nemá na místo Goeringa někoho lepšího, strana by to nepochopila...

---

23. září 1944

"Vůdce se teď přeci jen zabývá otázkou jmenování nového velitele luftwaffe. Měl by být sice podřízen Goeringovi, ale Goering by hrál každopádně jen jakousi dekorační figuru. Je hrozné, jaké úhybné manévry musí člověk dělat, aby nebyla poškozena Goeringova prestiž a na druhé straně aby se udělalo pro válku to nejnaléhavější. Nechce se ani věřit, že se Goering změnil v korunního prince, o kterém každý ví, že se k ničemu nehodí, kterého však s ohledem na veřejné mínění nelze sesadit..."

8. března 1945

"Během dvouhodinového rozhovoru s Himmlerem mohu konstatovat, že se v hodnocení celkové situace naprosto shodujeme. Velmi ostře se vyjadřuje vůči Goeringovi a Ribbentropovi, které oba označuje za zdroj chyb v našem válčení, v čemž má absolutně pravdu. Ale také neví, jak vůdce přimět, aby se od obou odpoutal a na jejich místo dosadil nové, silné osobnosti. Informuji ho o svém posledním rozhovoru s vůdcem, kde jsem ho upozornil na to, že ponechání Goeringa ve vedení hrozí vést, pokud už přímo nevede, ke státní krizi. Himmler se se zájmem ptá, jak to na vůdce zapůsobilo. Na vůdce to dojem udělalo, ale důsledky z toho žádné nevyvodil."

21. března 1945.

"(Kolony uprchlíků z východu táhnou krajem). Goering, jak píší Joachimsthaler Zeitung, který zde byl na lovu, zastřelil dva zubry a dal je koloně uprchlíků k dispozici. Tato zpráva oplývá psychologickými chybami a představuje vrchol morálního zmatení Goeringa a jeho okolí. Posílám tuto zprávu vůdci a připisuji, že připomíná chování Marie Antoinnety, když se naivně ptala, proč lidé nejedí místo chleba koláče. Vůdce vzal tento komentář za vlastní a na poradě neobyčejně ostře Goeringa pokáral a pak s ním měl ještě dlouhý rozhovor mezi čtyřma očima. Lze si představit, co všechno mu vyčetl. Ale co je to všechno platné! Veřejnost se o tom nedozví. Vidí jen debakl luftwaffe a neschopnost Goeringa a jeho spolupracovníků s tím cokoliv udělat. Vůdce nechce přistoupit na to, aby pro luftwaffe jmenoval nového vrchního velitele... Co se týče Goeringa, zašlu vůdci jednu kapitolu z Carlyleho, ve které uvádí, jak Bedřich Veliký naložil s princem Augustem Vilémem, když mu zpackal žitavskou záležitost. Bedřich postavil svého vlastního bratra a následníka trůnu před trestní soud, což je velmi příkladné. Na spřízněnost přitom nebral žádný ohled.... To je Bedřichovské jednání. Takto bychom měli jednat, abychom se vypořádali se zjevným selháním ve straně, ve státní správě a ve wehrmachtu."

22. března 1945

"Co vůdce v této souvislosti vysloví, je mi všechno známo. Jsou to staré nářky, které vždycky vyústí v to, že je Goering naprosto nevyhovující a neschopný, že ale za něj není náhrada a i kdyby existovala, nemůže ji jmenovat jeho nástupcem."

---

b) Totální válka.

Goebbels totální válku vyhlašoval ve svém slavném projevu v únoru 1943 a měl připravený i program sady opatření, která měla totální válku zavést z rétoriky do praxe. Šlo především o omezení nebo úplné zastavení výroby různých druhů civilního zboží a převedení uvolněné pracovní síly do zbrojního průmyslu nebo na frontu. A také redukci počtu zaměstnanců na různých úřadovnách a ministerstvech. Když o tomhle programu s různými hlavouny Třetí říše mluví, tak mu všichni odsouhlasí, že takový program je správný a nezbytný. Když se to snaží z titulu pověřence pro totální válku zavádět do praxe, naráží na tuny problémů a obstrukcí. Nikdo ve skutečnosti nechce zredukovat svůj vlastní úřad, nebo ministerstvo. Pak si hořce stěžuje, že totální válka je jen frází a nic se pro to ve skutečnosti neudělalo.

---

22. června 1944

"Zejména si stěžuji na to, že totální válka u nás představuje pouhou frázi a ve skutečnosti neexistuje. Tento názor sdílím nejen já, ale i velké skupiny německého lidu, a sice ty nejlepší..."

23. září 1944

"Ministerstvo zahraničí si křečovitě snaží zachovat svůj aparát a poskytnout frontě a zbrojení jen jednotlivé zaměstnance. Budu tedy muset přejít k tomu, abych nařízeními rozbil ministerstvu zahraničí jeho aparáty, které nemají se zahraniční politikou co do činění a které si Ribbentrop vydržuje jen z důvodu zachování prestiže. Rovněž Reichsbahn se zuby nehty drží své byrokracie a Ganzenmuller, stejně jako Speer, si svoji organizaci brání... Co člověk v oblasti totální války zažije, je nepopsatelné. Tak například z ministerstva hospodářství mi hlásí, že všichni tamní zaměstnanci nad 60 let jsou penzionováni a to bude započteno do povolávací kvóty. I tam se podívám, jestli je vše v pořádku, a postarám se, aby mě nikdo nepodváděl..."

25. září 1944

"Speer není ochoten uvolnit kvóty stanovené zbrojnímu sektoru... Rovněž Říšská dráha se chová tvrdošíjně. I tady musím použít energické slovo. Totální válečné nasazení mi připravilo hodně rozčilování a starostí. Divím se, s jakou tvrdohlavostí a indolencí se všechny říšské úřady zpěčují nezbytným opatřením."

---

c) případ biskupa von Galena.

Munsterský biskup August von Galen pronášel po celou dobu trvání Třetí říše otevřená kázání proti nacismu a nacistické politice. Slavné je jeho kázání proti eutanazii duševně postižených, po kterém byla tato nacistická politika výrazně zredukována. Von Galen válku přežil na svém místě, byť řada jeho spolupracovníků nebo lidí, kteří se pokusili šířit jeho kázání v psané formě, perzekuovaná byla. Von Galen zemřel v roce 1946 na zánět slepého střeva poté, co byl jmenován kardinálem. Když nejvyšší nacistické vedení projednávalo to, jak Galena umlčet, tak to vždycky skončilo nějakým patem typu "vyřešíme to až po válce, teď na to není politicky úplně vhodná doba." A to byť v těchto debatách Galen žádného výrazného stoupence uvnitř špičky režimu neměl. (Zastávalo se ho několik šlechtických generálů, které ale Hitler nenáviděl úplně stejně, jako Galena).

---

23. února 1944.

"Munsterský biskup pronesl proti odvetě projev, který se nedá ani popsat. Kdybych tento projev zveřejnil, tak by ho za to lidé určitě na ulici zbili. Polemizuje s tím, že se chceme za Anglické bombardování pomstít a chystáme své zbraně odplaty. Podle něj nelze ani po nejtěžších leteckých útocích jednat podle zásady "Oko za oko!" Není to prý křesťanské ani německé. Lze si jenom přát, aby biskup Galen jednoho dne seděl tři nebo čtyři hodiny uprostřed krupobití dopadajících leteckých pum. Pak by o této otázce jinak přemýšlel."

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

3. část - vylodění v Normandii.

Tohle téma bylo overdone v západní populární kultuře, co se týče filmů a her, ale Goebbelsovy zápisky potvrzují, že vylodění Spojenců na Západě bylo něco, k čemu se skutečně soustředila pozornost současníků po značnou část války. Na výstavbě opevnění Atlantického valu pracovalo přes jeden milion dělníků od podzimu 1942 a bylo tam využito mnoho poznatků a vybavení ze zrušených vnitrozemských opevňovacích linií, včetně vybavení z Československých pevností.

Začněme tímhle záznamem z počátku jara 1943

---

20. března 1943 (o poradě, která se u Hitlera konala 19. března).

"Sověti teď narážejí na německá obranná postavení s enormními ztrátami na lidech i materiálu. Vůdce nemůže přirozeně přesně říci, jak dlouho se Sovětský svaz ještě udrží. Ale jakmile tento kolos jednou zakolísá, zažije historický kolaps. Vůdce si myslí, že kolaps Sovětského svazu nezačne materiálními rezervami, nýbrž lidskými...

Potom pro nás ve válce dojde k rozhodujícímu obratu... Pak se už také nebudeme muset obávat anglo-americké invaze, která nám nyní způsobuje určitý tlak na prsou."

---

Po kapitulaci vojsk Osy v Severní Africe:

---

9. května 1943

"My v žádném případě situaci nebagatelizujeme, pozvolna však Německému národu vysvětlujeme, o co v severní Africe vůbec šlo. Neboť ve skutečnosti tam naši vojáci složili hrdinskou píseň, která se nesmazatelně zapíše do německých dějin. Celý vývoj zdrželi o půl roku, čímž nám dali možnost definitivně dobudovat Atlantický val a všude v Evropě se připravit do té míry, že invaze nepřichází vůbec v úvahu. Časový zisk, který jsme tak nabyli, se pozitivním způsobem projeví na dalším vedení války...

Musíme teď německému národu rovněž sdělit, co se stalo s Rommelem. To však nebude tak jednoduché. Rommel momentálně buduje štáb, který má být nasazen, když se Angličané nebo Američané pokusí kdekoliv v Evropě o invazi. Rommel je pro to bezpochyby tím nejvhodnějším mužem."

---

6. prosince 1943 (po konferenci spojenců se Stalinem v Teheránu):

"Na jaře, až budou německá města představovat už jen ruiny, by chtěli Angličané přistoupit k invazi. Ale bojí se už na to jen pomyslet. Zejména v lednu proti nám chystají zintenzivněnou leteckou ofenzívu, protože to je nejstudenější měsíc a letecké útoky pak budou významně ovlivňovat německou morálku."

---

30. prosince 1943

"Z hlavního stanu není z politického hlediska co hlásit. Panuje zde poněkud vánoční klid. Vůdce se momentálně zabývá pouze válečnou situací a přípravami na nastávající anglo-americkou invazi."

---

25. únor 1944 (shromáždění gauleiterů v Mnichově)

"Imponující je především referát, který přednáší generálplukovník Jodl o vojenské situaci. Nejprve charakterizuje naši situaci na východní frontě a pak se vrhá zpět na téma, které jsem již zmínil já, a to na italskou zradu. Ta otřásla naší celkovou vojenskou situací...

Na jihovýchodě nevidí generálplukovník Jodl momentálně žádnou hrozbu.... Invazi očekává hlavně v jižní a severní Francii. V severní Francii považuje její úspěch za vyloučený. Angličané a Američané by byli okamžitě odraženi. Zato naše opevnění na jihu Francie jsou přirozeně rozmístěna řidčeji. Proto věří, že nepřítel nejdříve zaútočí na jižní Francii, aby tam vázal naše jednotky a potom se pokusí o velkou invazi na severu Francie. Tam by se pak rozhodla velká část války. Generálplukovník Jodl vidí příští vývoj celkem optimisticky, i když si při tom zachovává zdravý realismus....

Jodl zastává názor, že hlavní krize nastane s invazí. Tehdy se bude válka rozhodovat. Invaze je vůbec průsečíkem roku 1944. Přijde-li, přinese s sebou vojenské rozhodnutí. Nepřijde-li, povede to politicky k rozpadu nepřátelského tábora."

---

4. března 1944 (na návštěvě v Berchtersgadenu)

"Mám velkou radost z toho, že je zde i Sepp Dietrich. Je to starý sukovitý voják se zdravým lidským rozumem, se kterým se dobře klábosí. Divize Leibstandarte teď byla celá přesunuta z Východu na Západ. Určitě tak během nadcházející invaze odvede dobré služby...

Vůdce by celkem chtěl udržet současné fronty, aby mohl být v nadcházejícím létě opět ofenzivní. K tomu potřebuje nejméně 40 divizí. Na základě momentální situace lze tyto divize přemístit pouze ze Západu. Předpokladem však je úspěšné odražení invaze...

Samozřejmě, že není zcela jasné, zda Angličané a Američané invazi skutečně podniknou. Stejně tak není jasné, kde se o ni vůbec pokusí. Vůdce naše šance hodnotí jako absolutně jisté. Detailně mi popisuje síly, které na Západě k odražení invaze máme. Tyto jsou skutečně více než dostatečné. Nalézá se tu sice řada mladých divizí bez bojových zkušeností, ale ty jsou sestaveny s tak výtečného lidského materiálu, že nemusíme mít žádné obavy. Když nastoupí divize SS Hitlerjugend, můžeme si být jisti, že svou povinnost a závazek splní. Mimo to ji vůdce doplní částmi Leibstandarte, které ji svým elánem strhnou. Rovněž ostatní síly na Západě mají prvotřídní kvalitu. Mladé, vycvičené pro svůj úkol, jsou zárukou bojovnosti a odolnosti. Také naše zbraně vysoce převyšují zbraně nepřítele, především co se týká tanků. Máme zde nové typy "Panther" a "Tiger", které ty staré překonávají ve všem, i když ještě nejsou v dostatečném počtu. Jsou ale začleněny mezi starými, takže obrněné divize disponují kolosální palebnou a obrannou silou. Přál bych si, aby vůdcovy prognózy vyšly. Byli jsme v poslední době tolikrát zklamáni, že v nás narostla určitá skepse. Jedná se zde nakonec o rozhodující střet a naši vojáci se jistě ukáží z té nejlepší stránky..."

---

21. března 1944

"Vůdce promluvil na zámku Klessheim k vojenským velitelům Atlantického valu. Vysvětlil jim historickou úlohu, kterou budou muset zřejmě v následujících týdnech řešit. Myslím, že tím bylo učiněno vše, co vůbec učiněno být mohlo. Invaze musí ztroskotat a ztroskotá. Je to vůbec ten nejnaléhavější problém současné vojenské situace..

---

24. března 1944

"Anglický generál Montgomery se vyznamenává tím, že o nadcházející invazi hovoří bezostyšně. Najednou prohlašuje, že její termín není ještě přesně stanoven. Chtějí prý nejdříve Říši umrtvit leteckým terorem. I v tom lze vidět, že Angličané už nemají z invaze žádnou velkou radost a že tato radost klesá s blížícím se datumem..."

---

28. března 1944

"Vůdce se nyní rozhodl přemístit některé divize ze Západu na Východ. Jedná se o vynikající bojové svazky, ve které jsme měli na Západě velkou důvěru. Mimo jiné dvě divize SS. Tento postup považuji za velmi nebezpečný, neboť jestliže v důsledku Sovětského tlaku na Východě odkryjeme Západ, pak uděláme právě to, v co Angličané ve své bezradnosti doufají.... Budou -li mít Angličané a Američané na Západě možnost dosáhnout opravdového úspěchu, dostane nás to do skutečně neblahé situace. K těmto opatřením přiměl vůdce Manstein. Jak jsem zaslechl, Jodl proti tomu velmi energicky protestoval.... Jestliže to odpovídá skutečnosti, jsem rozhodnut jet za vůdcem a využít veškerého svého vlivu, aby Západ nebyl zbytečně odkrýván..."

---

Manstein byl 30. března z funkce propuštěn a zbytek války trávil ve výslužbě.

---

18. dubna 1944 (schůze Hitlera s gauleitery v Mnichově)

"Vůdce je velmi nadšen z práce Rommela. Rommel působí na Západě příkladně. Musí si s Angličany a Američany vyřídit staré účty, uvnitř plane hněvem a nenávistí a veškerou svoji inteligenci a rafinovanost vložil do zdokonalování tamních opevňovacích prací... Co se týká invaze, vůdce absolutně věří tomu, že k ní dojde. Kdy, to samozřejmě ještě nemůžeme říct. Možná ještě do konce tohoto měsíce. Rommel mu dal závazný slib, že do 1. května bude mít vše hotovo. Bylo by žádoucí, aby nepřítel do té doby počkal. Ale má-li být Rommel hotov prvního května, bude hotov i 20. dubna. V této souvislosti nemám žádné obavy. Vůdce si je naprosto jist, že invaze ztroskotá, ba dokonce že ji ve velkém stylu odrazí. Vítá, že mu v tom Rommel bude účinně pomáhat, neboť je přesvědčen, že s invazí je spojen výsledek války na Západě.

---

24. května 1944 (Sepp Dietrich navštěvuje Goebbelse v Lanke)

"Dále zastává Dietrich názor, že nepřítel na Západě nesvede při invazi nic. Naše síly na Západě podle něj postačují, abychom náporu nepřítele účinně čelili. On sám disponuje čtyřmi znamenitými a fantasticky vyzbrojenými divizemi SS o celkové síle 80 000 mužů. S tím už se dá samozřejmě něco udělat. Jinak je přesvědčen, že velení na Západě je u Rundstedta v nejlepších rukou. Rommela považuje spíše za bubeníka než za vojevůdce..."

---

6. června 1944 (v Berchtersgadenu)

"Večer v 10 hodin přicházejí první zprávy, které jsme odposlechli z nepřátelského rádiového provozu a podle nichž byla invaze zahájena tuto noc. Z počátku neberu tyto zprávy vážně. Poté se však množí. Když dorážím do Berchtersgadenu, jsou již autentické informace k dispozici. Z nich lze vyvozovat, že invaze bude vrcholit v časných ranních hodinách a to na Západě. Tím by tedy nastal rozhodující den této války. Pak se jdu na několik hodin vyspat, protože příští den mě přivítá mnoha starostmi a břemeny."

---

7. června 1944

"Velké rozhodnutí války dozrálo. Už v noci přicházejí první hlášení o začínající invazi na Západě. Jelikož jsme se včas dostali k příslušným materiálům, můžeme ještě před nepřítelem vydat mezinárodní prohlášení, které oběhne celou zeměkouli. Angličané a Američané se v prvních hodinách drží zpátky. Potom přichází zpráva od Reuters s obsahem, že provedli vylodění na opevněném západním pobřeží Francie a to mezi Le Havrem a Cherbourgem. Vůdce je z této skutečnosti velmi šťasten. Všímám si na něm procesu, který už jsem pozoroval během velkých krizí častěji. Je stísněný do doby vypuknutí krize, ale v okamžiku, kdy krize propuká, padá mu z duše obrovská zátěž... Eisenhower vydává výzvy k jednotkám a národům Evropy. Ani jedna z nich nemá publicistickou hodnotu. Obsahují jen staré fráze, se kterými proti nám Angličané a Američané operují neustále... Rovněž de Gaulle se obrací k francouzskému obyvatelstvu. Všechny tyto výzvy mají jedno společné. Vyzývají obyvatelstvo ke klidu, neboť úspěch ještě není jistý. "Velké bitvy stojí před námi", toto je heslo veškeré nepřátelské propagandy a zpravodajství. "Německá válečná mašinérie není poražena a budeme muset přinášet těžké oběti." Berndt dal na ministerské konferenci novinám k lepšímu největší indiskrece o našich obranných přípravách na Západě včetně neshod ve vrchním velení. Je mi to líto, ale musím ho až do svého návratu zbavit funkce vedoucího oddělení propagandy. Je nevypočitatelný a prudký, což v tak kritické době může způsobit ty největší škody. Může být rád, že k invazi došlo právě v tento den. Kdyby na sebe ještě nechala několik týdnů čekat, mohl by se dostat do velkých problémů. Ráno už se ke slovu hlásí Churchill. Je to jasné, že to nemůže vydržet. Při všech velkých akcích pádí hned do Dolní sněmovny, aby dal na vědomí svou moudrost.... Churchill už hovoří o taktickém úspěchu, o kterém ve skutečnosti nemůže být řeči. Montgomery samozřejmě nemůže ve sboru mluvčích chybět. Hrozně se vytahuje, hovoří o svých vynikajících vojevůdcovských schopnostech a o tom, jak dalece převyšuje německé generály, zatímco druhou rukou vysekne poklonu německým vojákům. Je to vyložený manekýn. Večer Churchill řeční znovu. Hovoří o tom, že Anglie má dosud málo ztrát a vše probíhá uspokojivě. Byly překonány počáteční překážky a na další vývoj hledí s nadějí. Obraz, který se odvíjí před námi, je zcela jiný. První zprávy zní téměř neuvěřitelně. Je pochopitelné, že jsou-li vysílány v rozhlase, vyvolávají u německého lidu nervozitu. Každý ví, že se rozhodnutí přiblížilo. Vlastní obraz o operacích si člověk udělat nemůže, protože v prvních hodinách samozřejmě přicházejí zprávy jen sporadicky. Vůdce má velkou radost. Invaze se koná přesně na tom místě, na kterém jsme ji očekávali a také prostředky a metodami, na které jme se připravovali. To by v tom byl čert, abychom se s tím nevypořádali. Počty vzdušných výsadkových jednotek neodhaduje vůdce příliš vysoko. Zabráníme-li nepříteli ve vybudování předmostí a obsazení nějakého přístavu, budou brzo zničeny. Nepřítel už bohužel nasadil několik tankových jednotek, ale proti nim jsou mobilizovány naše operační zálohy. Dvě prvotřídní tankové divize, které čekaly ve vzdálenosti 150km, se daly do pohybu. Do šesti hodin do večera budou na místě. Vůdce je pevně přesvědčen o tom, že se jim podaří vyloděné jednotky nepřítele vrhnout zpět a zničit vzdušné výsadky. Je charakteristické, že si je vůdce absolutně jist a nevykazuje ani náznak slabosti. Že se Churchill sám předem ověnčuje vavříny není nic divného. To dělal vždycky. Když jsme obsazovali Krétu, tak také prohlásil, že Němci budou vbrzku zadrženi, aby pak o několik dní později musel rezignovaně konstatovat, že je Kréta ztracena....

Když invazi odrazíme, pak se změní celý obraz války. Vůdce s tím určitě počítá. Nedělá si žádné starosti, že by se to nemuselo podařit. Já jsem zdrženlivější. Ribbentrop je zcela na vůdcově straně. Je si jistý, aniž by k tomu měl nějaké konkrétní argumenty, jako vůdce. Himmler vkládá velkou naději, jak se dalo čekat, do jednotek zbraní SS. Jodl je v úsudku zdrženlivý. Je to střízlivý myslitel a počtář. Přesto je přesvědčen, že se nám podaří celou operaci zastavit. Až do časného poledne pokračují události podle plánu. Generál Korten vrhl na Goeringův rozkaz celé říšské stíhací letectvo do západního prostoru. Říše je momentálně bez stíhacího letectva. Ale protože je špatné počasí, je jen minimální možnost, že by se nějaké nepřátelské svazky dostaly nad říšské území. Všechny potřebujeme nad zónou bojů....

Při mém odjezdu ze Salcburku není obraz bojového střetu na Západě ještě zcela jasný. Čela našich tankových jednotek by se měla brzy zapojit do bojů. Ale ještě nezasáhla. S největším napětím čekáme na to, až naše zálohy zahájí činnost. Jak jsem se v Salcburku dozvěděl od našeho vedoucího úřadu říšské propagandy, nalézá se celý německý národ v horečnatém stavu. Všichni vědí, že se hraje v kostky o velké rozhodnutí..."

---

13. června 1944

"Nepřátelský tisk tvrdí, že situace v Normandii se podstatně zlepšila. Předmostí se prý podařilo stabilizovat natolik, že už ho nemůžeme zlikvidovat. Obecně protistrana věří, že bylo zažehnáno nebezpečí, které hrozilo nasazením Rommelových záloh. Počasí se bohužel zlepšilo, což přináší výhody hlavně nepříteli. Ale teď jsme přisunuli naše letecké zálohy, takže při větším bombardování německých postavení mohou být stíhači nasazováni ve větším rozsahu. Angličané se křečovitě snaží v Timesech vykouzlit spor mezi Rundstedtem a Rommelem. Tento spor určitým způsobem existuje, ale je to spíše spor stáří a temperamentu než zásadních názorů. Když Angličané tvrdí, že Rundstedt je mužem bezpodmínečné kapitulace, je to důkaz toho, že tohoto starého muže vůbec neznají...

---

14. června 1944

"V poledne jsem měl obsáhlý rozhovor s generálem Schmundtem. Generál Schmundt je s vývojem na Západě velmi nespokojen. Ani já před ním neskrývám zklamání z toho, že sliby, které wehrmacht k průběhu invaze učinil, nebyly splněny. Schmundt svaluje vinu na luftwaffe, což je z velké části pravda. Luftwaffe je příliš slabá, aby mohla čelit nepřátelským masovým náletům. Tyto masové nálety brání soustředěnému útoku našich tankových divizí, čímž byla promarněna celá řada příležitostí..."

---

18. června 1944

"V prostoru invaze shledal vůdce situaci těžkou. Polní maršálové Rundstedt a Rommel jsou sice optimističtí, ale přece jenom poukazují na to, že totální převaha nepřítele ve vzduchu nám neobyčejně ztěžuje nasazování záloh. V důsledku toho ještě nemůžeme zahájit rozsáhlou ofenzívu s cílem vytlačit nepřítele z předmostí..."

---

22. června 1944

"Vůdce byl na západním předmostí. Z Rommela a Rundstedta má ten nejlepší dojem. Především ho těší, že tak dobře spolupracují. Vývoj na předmostí jako takový není až tak neutěšený. Nedošlo k téměř žádným územním změnám. Ale Anglo-američané dále neochvějně přisunují materiál a vojáky. Vůdce s těžkým srdcem rozhodl přesunout dvě tankové divize z Východu. Ty nám budou určitě chybět při nadcházející sovětské ofenzívě. Ale my musíme soustředit síly tam, kde je to nejdůležitější. Na Západě padne rozhodnutí této války..."

---

24. června 1944

"Situace na poloostrově Cotentin je samozřejmě pro nás všechny velmi neutěšená. Americké dělostřelectvo se již zastřílelo a nepřítel provádí masivní letecké útoky na pevnost Cherbourg."

---

4. července 1944

"Polní maršál Rundstedt byl nahrazen polním maršálem Klugem. Rundstedt byl příliš starý a nemohl snášet trvalé zatížení tak denervujícího boje. A poněvadž zemřel také generálplukovník Dollman, můžeme hovořit o celkové výměně hlavních velitelů na Západě. Jen Rommel své postavení drží. Ale ani on nesplnil očekávání, která jsme do něj vkládali...

Nařizuji, aby OKW změnilo svoji informační politiku. OKW používá výrazy o materiální převaze nepřítele, proti které nedokážeme nasadit nic účinného... což pozvolna buduje u německého národa defétistické nálady. Když jsme byli v materiální nevýhodě na Východě, tak to ještě lidé snesli. I to, že jsme ustupovali na Jihu, abychom zůstali silní na Západě. Že ale nyní i na Západě materiálně zaostáváme a jsme tak pozvolna nuceni ustupovat, to německému národu nejde vůbec na rozum. Někde se přece musíme zastavit, abychom se mohli udržet, neboť jinak pro nás válka, alespoň v očích velké části německého národa, ztratila svůj smysl..."

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

2. Co byste tam očekávali. A co byste tam očekávali, pokud jste trochu poučenější o různých mýtech, které kolují.

Pár částí a ideologických výlevů, které asi nepřekvapí nikoho, kdo viděl třeba film "Pád Třetí Říše", protože tam s těmihle materiály na pár místech pracovali.

Vztah nacistického vedení ke generálům a církvi:

---

4. března 1944

„Generalitu vesměs vůdce považuje, jak mi často říká, za celkem odpornou. Generálové k němu nemají žádný niterný vztah. Číhají v záloze a z velké části by rádi chtěli dělat potíže raději dnes než zítra. Stalin si to ulehčil. Nechal generály, kteří dnes stojí v cestě nám, včas postřílet, proto mu dnes už nemohou zkřížit cestu. Jedině v židovské otázce jsme uplatňovali takto radikální politiku. Byla správná a dnes si užíváme výsledky. Židé už nám nemohou způsobit žádné škody. Před podchycení židovské otázky nám různí lidé pořád říkali, že se židovská otázka nedá vyřešit. Je vidět, že to možné je, jenom se musí chtít. Ale nějaký buržoust to přirozeně nemůže pochopit. Stalin tímto způsobem vyřešil i otázku kněžourů. Dnes si může dovolit schválit církev, která je zcela v jeho službách. Metropolité mu žerou z ruky, protože přesně vědí, že pokud mu budou oponovat, budou střeleni do týlu. V této oblasti máme ještě co dohánět. Ale válka k tomu není vhodnou dobou. Po válce budeme řešit jak otázku důstojníků, tak otázku kněžourů. Dnes musíme proti své vůli spolupracovat.“

---

Vztah k Židům je samozřejmě přesně ten, co byste čekali:

---

13. května 1943

"Ještě jednou pečlivě studuji Protokoly sionských mudrců. Dosud mi bylo vždy vytýkáno, že se pro aktuální propagandu nehodí. Během četby zjišťuji, že bychom je mohli velmi dobře využít. Sionské protokoly jsou dnes stejně moderní, jako v den, kdy byly poprvé publikovány. V poledne se u vůdce tohoto tématu dotýkám. Vůdce zastává názor, že by Sionské protokoly mohly být považovány za absolutně pravé. Židovská otázka, domnívá se vůdce, nabude v Anglii rozhodujícího významu. Židé jsou na celém světě stejní, ať bydlí ve východním ghettu nebo v bankovních palácích City a Wallstreetu. Budou sledovat stejné cíle a budou, aniž by se na tom domluvili, používat stejné prostředky. Lze si položit otázku, proč se ve světovém řádu Židé vůbec vyskytují? Byla by to stejná otázka, jako proč existuje mandelinka bramborová. Příroda je ovládána zákonem boje. Neustále existují parazitické fenomény, které boj urychlují a zintenzivňují proces výběru mezi silnými a slabými. Princip boje panuje i v lidském soužití. Člověk musí zákony boje znát, aby se jim uměl přizpůsobit. Intelektuální člověk nemá proti židovskému nebezpečí přirozené obranné prostředky, protože má svůj instinkt podstatně narušen.

Následkem toho jsou národy na vysokém stupni civilizačního vývoje nejsnáze a nejsilněji vystaveny židovskému nebezpečí. V přírodě si instinkt proti parazitismu počíná vždy stejně. V životě národa to nebývá vždy tento případ. Z toho plyne židovské nebezpečí. Moderním národům nezbývá nic jiného, než Židy vymýtit. Neexistuje naděje, že by Židé mohli být přivedeni zpět do společnosti civilizovaného lidstva. Zůstanou vždy jenom Židy, tak jako my jsme na věky příslušníky árijské rasy. Žid jako první zavedl do politiky lež. Pračlověk, jak se domnívá vůdce, lež neznal. Čím výše se člověk intelektuálně rozvíjel, tím více přirozeně získával schopnost zatajovat své niterné myšlenky a na venek vyjadřovat něco jiného, než pociťoval. Žid, jako vrcholně intelektuální bytost, se toto umění naučil ovládat nejdříve. Nemůže být považován za pouhého nositele, ale za původce lži mezi lidmi. Angličané jednají na základě svého naprosto materialistického postoje podobně jako Židé. Jsou vlastně árijským národem, který přijal většinu židovských rysů. Národy, které Žida identifikovaly nejdříve a nejdříve proti němu bojovaly, zaujmou jeho místo ve vládě nad světem..."

---

Vztah k horoskopům a ezoterickým věcem. Tohle sehrálo určitou roli při vzniku a vývoji nacionálního socialismu a uvnitř strany existovala skupina, která těmto věcem holdovala. Ovšem sám Hitler byl z tohohle hlediska daleko větší materialista, na horoskopy se díval skepticky a zakazoval se veřejně těmito věcmi zabývat. (To, že se řídí horoskopy, byla většinou nepřátelská propaganda).

---

30. března 1945

"Dostávám rozsáhlý materiál k zahájení astrologické nebo spiritistické propagandy, mimo jiné takzvaný Horoskop německé republiky z 9. listopadu 1918 a vůdcův horoskop. Oba horoskopy se překvapivě shodují. Chápu, že vůdce zakázal zabývat se těmito neověřitelnými věcmi. Je však zajímavé, že horoskop republiky i horoskop vůdce předvídají na druhou polovinu dubna uvolnění vojenského vývoje, zato v květnu a červnu se tento vývoj zostří a v polovině srpna mají být válečné operace úplně zastaveny. Kéž by tomu tak bylo. Ještě by sice před námi stálo několik těžkých měsíců, přesto však, kdyby si člověk mohl být jistý, že hrozná válečná doba skončí ještě v tomto roce, pak by se snášely tyto měsíce lépe. Pro mě osobně nemají astrologické věštby význam, přesto je mám v úmyslu využít pro anonymní a šeptanou propagandu u veřejnosti. V kritické době se většina lidí chytá všeho, i takové slabé záchranné kotvy..."

Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

1. Pohled na vývoj války a co by se s tím dalo dělat.

Goebbels v průběhu doby docela osciluje mezi celkem realistickým zhodnocením situace a planými nadějemi, které vkládá do událostí, co mají přinést celkový zvrat situace. Má naděje, že všechno zvrátí zavedení totální války, že zvrat nastane po úspěšném odražení vylodění v Západní Evropě, zavedení nových zbraní a rozkolem mezi Stalinem a Západem.

Jeho pohled, že Německo má velké šance odrazit vylodění v Normandii, se shoduje s hodnocením velké části vojenských odborníků té doby. Totiž bez obsazení nějakého velkokapacitního přístavu je nemožné, aby na místo bojů byly dopravovány posily a materiál rychleji po moři než po souši a tím jsou všechny velké pokusy o vylodění dopředu odsouzeny k nezdaru. Právě na vyřešení tohohle problému bylo na straně spojenců věnováno obrovské množství úsilí a měsíce příprav (výstavba plovoucích doků, natažení podmořského ropovodu, bombardování silničních a železničních mostů vedoucích do prostoru Normandie.)

Po úspěšném odražení vylodění v Normandii se měl podle Goebbelse celkový vývoj války úplně otočit. Když se ovšem vylodění nepovedlo odrazit, tak se za pár měsíců zase upnul s nadějemi na ofenzívu v Ardenách a nasazení střel V2. V tom mezidobí, kdy zažíval zklamání, měl právě ty realistické záblesky. Tehdy s Hitlerem rozmlouvá o tom, jestli existuje nějaké politické řešení jejich situace.

První tenhle záblesk nepřichází po Stalingradu, jak by možná někdo čekal (Stalingrad v Goebbelsových denících je sice neúspěchem, ale zdaleka ne rozhodující ranou - po Stalingradu má on a Hitler ty nejbojovnější proslovy a podle jeho popisu atmosféra v Německém vedení není vůbec defétistická. Na několika místech píše, že krize zimy 1941/42 byla na východní frontě horší než Stalingrad). Je to "zrada Itálie", kdy na konci léta 1943 král Viktor Emanuel a Badoglio sesadili a zatkli Mussoliniho a uzavřeli mír se Západními mocnostmi. Hitler tehdy narychlo stáhl několik elitních divizí z Východní fronty a poslal je do Itálie a jeho komando výsadkářů také Mussoliniho osvobodilo. Těmto událostem je v Goebbelsových denících věnován až disproporční prostor. Je to poprvé, co nadhodí Hitlerovi následující myšlenku:

---

23. září 1943

„Ptám se vůdce, zda by byl eventuálně s Churchillem ochoten vyjednávat, nebo jestli to zásadně odmítá. Vůdce mi na to odpovídá: žádné zásady v personálních otázkách v politice neexistují. Myslí si však, že by vyjednávání s Churchillem k ničemu nevedlo, neboť je příliš hluboko zapleten v opačných názorech a jeho rádcem je nenávist a ne rozum. Se Stalinem by byl vůdce spíš ochoten vyjednávat, ale nemyslí si, že by to mohlo vést k nějakému výsledku, protože to, co požaduje na Východě, nemůže být Stalinem odstoupeno. Tak, jak se teď věci mají, naznačuji vůdci, musíme se s jednou nebo druhou stranou dohodnout. Válku na dvou frontách Říše ještě nikdy nevyhrála. Musíme se proto snažit, abychom se z války na dvou frontách vymanili."

---

V těchto úvahách se pak pokračuje v druhé půli roku 1944 a nejčastější jsou pak na jaře 1945. Často je v nich vidět zoufalost i různé konspirace.

---

6. června 1944

„Vůdce je dnes přesvědčen, že s Anglií nelze dosáhnout žádného urovnání. Anglii považuje za ztracenou, a proto je rozhodnut zasadit jí, naskytne-li se sebemenší příležitost, smrtelný úder. Jak to provede mi není momentálně jasné, ale vůdce už si tisíckrát vytvořil příležitost, aby plány, které zněly z počátku absurdně, nakonec uskutečnil. Vůdce je přesvědčen, že Itálie a Anglie jednou za tuto válku zaplatí. Ti, kteří ho v nouzi opustili, musí splatit účty a vůdce věří, že u toho bude i Anglie. Nechal si zpracovat studii, ze které vyplývá, že anglická plutokracie připravovala válku proti Německu od roku 1936 a to významná část plutokracie. Chápe pod tím Churchilla, Edena a Vansittarta, kteří si nikdy ani nepohrávali s myšlenkou, že by s Německem dosáhli mír.“

22. června 1944

„Co se týká politické situace, je vůdce na hony vzdálen tomu věřit nebo doufat, že by s Anglií dosáhl dohody. Je přesvědčen, že Anglie zažije v této válce své totální zničení. Nic jiného si nezaslouží. Jak bude toto zničení prakticky realizováno, to dnes ještě nejde posoudit. Bylo by žádoucí, kdyby ke zničení Anglie mohlo dojít, protože jenom tak by na Evropském kontinentu konečně na delší dobu nastal klid.“

19. září 1944

„Spekulace o konferenci v Quebecu pokračují v celém světovém tisku. Projednávaná je především otázka, proč Eden tak náhle do Quebecu odcestoval. Jsem pevně přesvědčen o tom, že důvod lze spatřovat v tom, že Eden upozornil Churchilla a Roosevelta na bolševické tendence eventuálního rozkolu nepřátelské koalice. Eden určitě v této souvislosti přehání. Ale kdyby s námi Sovětský svaz zahájil rozhovory, celý jeho zahraničněpolitický domeček by se zhroutil a on by se stal obětí tohoto zhroucení. S Edenem je to podobné jako s Ribbentropem. Ribbentrop nemůže vyjednávat ani s anglickou ani se sovětskou stranou, neboť jak jednu, tak druhou, svým chováním urazil. Proto zde existuje nebezpečí, že nemůže posuzovat záležitosti objektivně. Už z tohoto důvodu by bylo účelné, kdy se ve vedení zahraniční politiky uskutečnila personální změna.“

20. září 1944

„Spory mezi Anglo-Američany a Sověty narůstají. Lze to vyčíst z anglických časopisů, které teď hrají silnější antibolševickou notu. Často lze nalézt verze asi tohoto obsahu: že s bolševismem není možné se shodnout. V neutrálních státech, které nemají zájem na šíření bolševismu v Evropě, se trvale pokoušejí nalézt možnost shody západních mocností s Německem. Tuto možnost momentálně nevidím jako reálnou, neboť angličtí Toriové jsou zaprvé příliš tvrdošíjní a za druhé jsou příliš závislí na veřejném mínění, než aby mohli svobodně jednat. Proces bolševizace v Evropě kráčí neochvějně dál…“

„Naumann měl u sebe večer na návštěvě japonského velvyslance Oshimu a vedl s ním neobyčejně zajímavý a podle mého přímo senzační rozhovor… Oshima zastává názor, že se musíme za každou cenu dohodnout se Sověty na separátním míru. Myslí si, že možnost pro to existuje. Tento názor zastává právě on jako antibolševik, neboť další vykrvácení německých jednotek na Východě by bylo nezodpovědné vzhledem k nebezpečí na Západě. Japonsko by bylo dokonce ochotno poskytnout ústupky, kdyby to otevřelo cestu pro dosažení německo-sovětského míru. Japonsko stojí před těžkými rozhodnutími. Nemůže si dovolit krvácení svého národa na neurčitou dobu a proto má zájem na tom, aby Německo získalo znovu vůči Západu volné ruce. Stalin je podle něj realista a existuje značná možnost, že by s námi mohl dospět k dohodě. Německo by mu zajisté muselo učinit ústupky, avšak tyto ústupky by byly ospravedlněny tím, že nabudeme zpět volnosti jednání, kterou teď absolutně postrádáme… Oshima se domnívá, že s Anglií a USA se nedá nic dělat. Avšak pokud nebudeme my schopni vyvinout dostatečnou aktivitu, muselo by Japonsko přezkoumat otázku, zda se lze se západními mocnostmi, i když s obrovskými oběťmi, dohodnout. Oshima si stěžuje na nedostatek pružnosti v německé zahraniční politice, která by mohla vést k neblahým následkům. Oshimovy argumenty jsou zaměřeny vyloženě na to, přimět nás k naprostému obratu v německé válečné politice. Oshima to podává samozřejmě velmi zaobaleně, i když o klíčových problémech hovoří otevřenou řečí vojáka… Opravňuje Naumanna, aby jeho sdělení předal dál. Nechávám okamžitě tyto informace předat Himmlerovi a Bormanovi, aby je vhodným způsobem předložili vůdci…"

12. prosince 1944

„Je příznačně charakteristické, že se teď více než kdy jindy hovoří o rozkolu v nepřátelské koalici. Angličané se přirozeně cítí být iritováni uzavřením spojeneckého paktu a paktu o vzájemné pomoci mezi Stalinem a de Gaullem v Moskvě. Anglické plány západního bloku tak byly zmařeny. Stalin zase jednou udělal geniální šachový tah tím, že pro sebe získal francouzskou politiku plující do té doby zcela v anglických výsostných vodách. Zdá se mi nebezpečné, že spojenecký západní tábor považuje Sovětský svaz za vojensky vyčerpaný, a proto nechce brát na vědomí světové bolševické nebezpečí. Budeme se muset pokusit o to, abychom ukázali opak, aby se anglická politika nedostávala ze strachu. … Mám k dispozici tajné zprávy o ostřelování Londýna našimi V2. Jsou pro nás mimořádně potěšitelné. Hovoří se v nich o obrovských škodách, které byly způsobeny zejména v centru. Líčeny jsou mimořádně vysoké ztráty na životech… Můžeme tedy doufat, že, zdaří-li se nám realizovat pozvolna se rozbíhající plány západní ofenzívy, mohli bychom masivním ostřelováním jižní Anglie a Londýna střelami V1 a V2 anglickou politickou krizi zásadně urychlit."

5. března 1945

„Co se týká hodnocení politické situace, je vůdce plný naděje. Také on s uspokojením zaznamenal, že politická krize v nepřátelském táboře narůstá. Ale já namítám, že tento nárůst je pro nás příliš pomalý. Je otázkou, zda můžeme čekat, až tato krize definitivně dozraje. Vůdce má pravdu, když prohlašuje, že Anglie už je válkou unavená. I jemu připadá hlášení, že USA nadále uznává pobaltské země jako prazvláštní. Vypadá to, že v zákulisí zuří závažný spor mezi anglo-americkým a sovětským táborem. Ale tento spor, jak musím neustále zdůrazňovat, není tak závažný, aby pro nás momentálně znamenal nějaké ulehčení. Vůdce je přesvědčen, že bude-li s námi nějaká mocnost z nepřátelského tábora chtít navázat rozhovory, bude to Sovětský svaz. Stalin má s Anglo-Američany obrovské problémy a chce patřit také k těm státům, které chtějí z války domů přijít s kořistí, stejně jako my. V důsledku toho by mohla nastat hodina, kdy by na věčný spor s Anglo-Američany mohl doplatit a bude se poohlížet po jiných možnostech. Jeho taktika v Rumunsku a Finsku je, zdůrazňuje vůdce, pro Anglo-Američany přímo alarmující, o polské otázce ani nemluvě. Konferenci v San Franciscu předvídá vůdce pořádné diplomatické fiasko. Ale předpokladem pro to, abychom mohli zahájit rozhovory s jednou nebo druhou stranou je, že dosáhneme také vojenského úspěchu. Také Stalin musí začít pelichat, než se s námi bude ochoten bavit. Je správné, když vůdce zdůrazňuje, že Stalin by nejsnáze mohl provést změnu v kurzu ve válečné politice, neboť nepotřebuje brát ohledy na veřejné mínění doma. Něco jiného je to s Anglií. Je nepodstatné, zda by Churchill chtěl provádět jinou válečnou politiku. I kdyby tomu tak bylo, nemohl by. Je příliš závislý na vnitropolitických silách, které mají z části bolševický ráz. O Rooseveltovi ani nemluvě. Jako cíl tane vůdci na mysli možnost dohody se Sovětským svazem a následné pokračování v boji proti Anglii s brutální energií. Neboť Anglie vždy byla v Evropě kazimírem. Bude-li definitivně vymetena z Evropy, pak budeme mít alespoň na chvíli klid. Sovětské hanebnosti jsou samozřejmě strašné a pro tuto koncepci vůdce jsou silným handicapem. Ale i Mongolové přece řádili v Evropě aniž by tím byl handicapován politický vývoj tehdejšího vypořádávání. Útoky z východu přicházejí a odcházejí a Evropa se s nimi musí vypořádávat.“

8. března 1945

(Na návštěvě u Himmlera): „Himmler celkovou situaci shrnuje slovy, že mu rozum říká, že máme jen velmi málo naděje tuto válku vojensky vyhrát. Instinkt mu však říká, že se dříve nebo později objeví politická možnost, jak celou situaci ještě zvrátit v náš prospěch. Himmler tuto možnost spatřuje na Západě a nikoliv na Východě. Věří, že by o tom Anglie mohla uvažovat, o čemž já pochybuji. Z jeho výkladu plyne, že je zcela orientován na Západ a od Východu neočekává vůbec nic. Já si myslím, že bychom spíše mohli něčeho dosáhnout na Východě, protože mi Stalin připadá realističtější, než anglo-američtí zběsilí vrazi. Ale musí nám být jasné, že kdyby se nám teď podařilo dosáhnout nějakého míru, ten bude jen drobný a skromný. Předpokladem je, že se někde zastavíme, neboť budeme-li sraženi k zemi, pak už se s námi nikdo bavit nebude. Proto teď musí být veškerá síla Říše soustředěna na tento cíl.“

12. března 1945

„Co se týče politické válečné situace, tak se u vůdce začíná pomalu rýsovat nová koncepce. Už jí také prodiskutoval s Ribbentropem. Naléhavě vůdci radím, aby teď vydal rozkaz, aby mezi státními prominenty a stranou ustalo politické žvanění na toto téma. Oslabuje to odhodlanost a bojovou sílu. O politickém pozadí války by spolu měl hovořit jen nejužší kruh. Vůdce zastává stejný názor. Vypráví mi, že byl u něho Goering s požadavkem, abychom vůči nepřátelskému táboru vytvořili novou politickou atmosféru. Odpověděl mu, že se má starat o to, aby vytvořil novou vzdušnou atmosféru. Co se týká tábora našich nepřátel, vůdce je jako dříve přesvědčen, že se nepřátelská koalice rozpadne. Nevěří však, že to vzejde z Anglie. Teď už nezáleží na tom, co by Anglie chtěla, ale co může a nemůže vůbec nic. Opozice proti Churchillovu kurzu je nevýznamná a dokud nevýznamnou bude, nemůže se k ničemu vyjadřovat. Churchill samotný je podle vůdce stižen amokem, kdy si vzal do hlavy bláznivý cíl zničit Německo bez ohledu na to, jestli při tom Anglie vezme za své. Takže nám nezbývá než poohlédnout se po jiné možnosti. Je to tak dobře, protože kdybychom mohli dospět k politické dohodě s Východem, tak bychom měli příležitost zasadit Anglii smrtelnou ránu a válka by tím dostala svůj skutečný smysl. Co se týká Spojených států, tak ty chtějí vyřadit Evropu jako svého konkurenta, a proto nemají zájem na zachování toho, co my nazýváme evropskou civilizací. Kromě toho mají v úmyslu zavléct Sovětský svaz do války v Pacifiku a tomu přinesou v Evropě jakoukoliv oběť. Obrat ve válečné politice v Anglii a Spojených státech by ostatně byl velmi těžký ne-li nemožný, protože Roosevelt, stejně jako Churchill, musí brát přílišné ohledy na veřejné mínění. To u Kremlu odpadá a Stalin může svou válečnou politiku změnit přes noc o 180 stupňů. Našim cílem proto musí být zahnat na Východě Sověty zpět a způsobit jim přitom vysoké ztráty na lidech a materiálu. Pak by snad byl Kreml vůči nám povolnější. Tento separátní mír by sice nenaplnil cíle z roku 1941, ale Vůdce doufá, že by přeci jen mohlo dojít k rozdělení Polska a k přiřknutí Maďarska a Chorvatska do Německé sféry, čímž bychom získali operační volnost proti Západu. To by byl cíl, který by se nejlépe vyplatil. Eliminovat válku na Východě a stát se operativními na Západě – nádherná představa! Proto se vůdce domnívá, že bychom proti Východu měli v propagandě hlásat pomstu, ale proti Západu nenávist. Ostatně Západ tuto válku zapříčinil a dovedl jí také do těchto hrozivých rozměrů. Jemu můžeme děkovat za naše zničená města a na prach obrácené kulturní památky. Kdyby se podařilo s krytím na Východě odrazit Anglo-Američany, tak by byl také dosažen cíl vyřadit Anglii jako věčného kazimíra navždy z Evropy. Program, který se přede mnou rozvíjí, je velkorysý a přesvědčivý. Prozatím však trpí tím, že neexistuje žádná možnost k jeho realizaci. Tato možnost musí být teprve vytvořena našimi vojáky na Východě.“

17. března 1945

„Včera celý svět obletěly fámy o příměří. Tvrdilo se, že Rundstedt vyslal parlamentáře s nabídkou složení zbraní. Tato fáma je úplný nesmysl a po 24 hodinách ji Washington také dementoval. Umožnila však New Yorské burze pilně spekulovat. Kromě toho to v USA vyvolalo takřka vítězné opojení, které už vedlo k výrazným vnitropolitickým důsledkům. Na druhé straně pocházejí tyto fámy o míru z mise, kterou vykonal Ribbentropův spolupracovník Hesse ve Stockholmu. Tato mise tkvěla toliko v tom navázat jakýkoliv kontakt se západní protistranou. Ve Stockholmu a Londýně se to senzačním způsobem zveličuje. Můžeme si představit, čím hlavní titulky novin bombardují světovou veřejnost. Působí přímo groteskně, když je na místo vůdce uváděn jako hlavní hybatel tohoto pokusu Himmler. Mocná německá klika údajně nabídla vůdcovu hlavu jako gesto smíření. Na tom samozřejmě není ani slovo pravdy. To si vybájili pouze Angličané. A i na toto odpovídají, že chtějí více a jiných hlav než jen vůdcovu. V Londýně se vůči této akci chovají zcela rezervovaně. Avšak neutrální svět – především svět obchodu – je neobyčejně agilní, neboť věří, že v tom lze nalézt východisko z války a tím i z ohrožení bolševismem.“

18. březen 1945

„Mírové sondování od Ribbentropa se nesetkalo s úspěchem. Jak Angličané tak Američané ho jednoznačně odmítli. Bylo také špatně připraveno. Muž jako Hesse není způsobilý k tomu, aby nepřátelskému táboru objasnil nacionálněsocialistický názor… Není divu, že jeho pokus je i v neutrálním tisku považován za beznadějný od samého začátku. Jedná se zde o Ribbentropovu nezdařenou eskapádu, o které bylo dopředu možno říct, k jakému konci povede.

Na druhé straně je příznačné, že Angličané o Hesseho akci informují veřejnost jen málo. Očividně se obávají, že kdyby se hovořilo v této fázi války o mírových fámách, mělo by to negativní vliv na anglickou veřejnost. Britský lid je i přes vojenské úspěchy válkou nesmírně unavený a řeči o míru by se mohly stát nakažlivé. Není pochyb o tom, že Hesseho sondování bylo celým nepřátelským táborem odmítnuto. Na druhé straně je Angličanům jasné, že naděje na nějakou vnitřní revoluci v Německu proti nacionálnímu socialismu nebo dokonce proti osobě vůdce jsou iluzorní. V Americe označují tyto opakované fámy za burzovní manévry. Židé v New Yorku spekulují s poklesem, aby si koupili válečné a zbrojní akcie co nejlaciněji. Rovněž Roosevelt cítí potřeby tyto fámy dementovat…

Jako blesk působí v této kritické situaci Říše skutečnost, že se Rosenberg ještě nerozhoupal k tomu, aby rozpustil ministerstvo pro Východní otázky. Já bych do toho praštil, protože k čemu jsou domluvy, když omezenost takzvaných prominentů nechce akceptovat žádnou rozumnou věc…“

22. březen 1945

„Co se týče toužebně očekávaného rozkolu v nepřátelské koalici, tak vůdce věří, že spíše vzejde od Stalina než od Churchilla a Roosevelta. Stalin je vyložený realista a proto se s ním z naší strany dá vůbec něco dělat. Vůdce se dokonce domnívá, že se konference v San Franciscu nebude vůbec konat. Konflikt v nepřátelském táboře do té doby tak zhoustne, že se neodváží s takovými rozpory před veřejnost. Považuji tento názor sice za iluzi – konference v San Franciscu se konat bude – ale mohla by skončit velkou katastrofou.“

31. březen 1945

„Potom vůdce podrobně informují o zavedených opatřeních v oblasti propagandy na Západě. Je velmi spokojen se zprávami, které jsme zveřejnili v souvislosti s anglo-americkou krutovládou. Rovněž můj výklad k organizaci Werwolf a její propagandě ho velmi uspokojil. Je nezbytné, abychom teď vůči Anglo-Američanům hovořili tvrdší řečí než doposud. Tím, že jsme v tomto bodu byli zatím zdrženliví došlo k tomu, že Anglo-Američané jsou německým lidem považováni za humánnější než Sověti…

Co nejrychleji vyčistím tiskové oddělení od vzpurných a defétistických elementů a mohu proti Západu vést propagandu, která nezůstane vůči Východu pozadu. Anti-anglo-americká propaganda je teď požadavkem doby. Jenom když budeme moci našemu lidu vysvětlit, že Angličané a Američané s ním nemají nic jiného v úmyslu než bolševici, tak zaujme k nepříteli na Západě zcela jiný postoj. Když se nám podařilo zatvrdit náš lid ve vztahu k bolševikům a naplnit ho nenávistí, proč by se nám to nemělo podařit ve vztahu k Anglo-Američanům!“

---