Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

10.1 Vztah k Rusku mezi roky 1939-1941 a příprava na operaci Barbarosa.

Tohohle bude víc, takže to rozdělím do několika dílů.

Podle mého stojí za pozornost vývoj toho, jak se dívá na Rusko a na Stalina. Podle všeho Goebbels v létě 1939 nepředvídal, že v lásce mezi Stalinem a Hitlerem půjde jen o dočasnou záležitost. Nemá žádný vnitřní problém s tím zcela přerušit antibolševickou a antiruskou propagandu, kterou vedl do té doby a zaměřit se výhradně na tepání západní plutokracie.

První mráček a trhliny se objevují, když uvízne Ruské tažení do Finska. Zahájení Ruské války s Finskem Goebbels přitom vítá, protože Finsko z jeho pohledu pro Německo vůbec nic neudělalo a proč by k němu měli mít nějaké sympatie. Jakmile je ale jasné, že Rusové mají ve Finsku vážné problémy, tak se vynořují všechny dřívější předsudky k Bolševismu a Slovanům a od té doby už jen narůstají.

Zajímavé určitě budou i Hitlerovi sympatie ke Stalinovi. Dá se spekulovat o tom, že kdyby Rusko tu Finskou obranu na konci roku 1939 bez problémů přejelo a slavilo nějaký drtivý triumf, tak by Hitler do Barbarossy nešel, nebo by určitě nešel s takovým optimismem, jaký projevuje a jaký bude vidět v dalších dílech.

---

23. srpna 1939

„Oznámení Paktu o neútočení s Moskvou je velkou světovou senzací. Změnil se tím celý evropský poměr sil. Londýn a Paříž jsou v rozpacích. Varšava si hraje na hrdinu, ale působí při tom jen směšně. Vůdce udělal geniální šachový tah. Nyní se musí ukázat, jak na to bude reagovat svět. Žijeme v době neustále se opakujících zvratů. Člověk si myslí, že už zažil hodně, ale zažívá ještě více. Požehnaná je tato veliká doba…

Londýn prohlašuje, že navzdory ruskému paktu Anglie dostojí svým závazkům vůči Polsku. No, to ještě uvidíme. V Paříži také zasedá vláda, ale z opatrnosti neprohlašuje vůbec nic. To je taky to nejlepší…“

10. října 1939

„Velmi pozitivní článek v Izvestijích, který vyhovuje našemu stanovisku. Lze se domnívat, že ho napsal sám Stalin. Přichází nám momentálně velmi vhod a je zaznamenán s vděčností. Rusové doposud všechny své přísliby dodrželi…“

12. října 1939

„Moskva postupuje Vilnius jako dík za zřeknutí se suverenity Litvě. A ti dobráci Litevci vyvěšují vlajky.“

24. října 1939

„V poledne u Vůdce. Je rozezlený nad interview, které Sven Hedin poskytl „News Chronicle“ o rozhovoru s ním. Řekl v něm, že Německo je protivníkem Ruska. Je to okamžitě dementováno. Také Hedin ještě musí vydat dementi. Výroky londýnského tisku mají pouze ten účel, zasít nedůvěru mezi nás a Moskvu. Vůdce už vůbec nepomýšlí na mír. Chce dostat Anglii na kordy. O Čechách a Moravě se nemíní s Angličany vůbec bavit. Nemají na Východě co hledat. Uspořádání otázky Polska je výlučně záležitostí Německa a Ruska. K pomoci Finsku nemáme důvod. Pobaltí nás nezajímá. A Finsko na nás bylo v uplynulých letech tak sprosté, že zásah v jeho prospěch nepřichází vůbec v úvahu…“

29. října 1939

„Naše filmové ztráty jsou v důsledku politických změn enormní. 10 milionů. Především kvůli výpadku antibolševických filmů. Tady musí zasáhnout ministerstvo financí, neboť je to vyšší moc…“ (Rozpracované filmy, ve kterých byl kritizován bolševismus, nebyly po uzavření paktu v Německu uvedeny).

2. listopadu 1939

„Hovořil Molotov. Velmi silně v náš prospěch. Ostře proti Rooseveltovi. Varování Finsku a Turecku. Můžeme být s tímto proslovem spokojeni. Ale změnu situace s sebou nepřinesl.“

3. listopadu 1939

„Molotovovův projev se stále setkává s velmi rozporuplným hodnocením. To pochází od Angličanů, kteří se nemohou zbavit iluze, že Moskva by měla patřit k nim.“

8. listopadu 1939

„Molotov hovořil na kongresu Kominterny. Těžká obžaloba kapitalistických států. Také přátelská slova vůči nám. Jinak žádná vodítka.“

9. listopadu 1939

„Kominterna se obrací v impertinentní výzvě na proletářské masy proti válčící buržoasii. Stále stejná písnička. Člověk přece jenom trochu trpí úzkostí při společném postupu s Moskvou. Giornale d Italia píše velmi ostře proti Moskvě a šilhá při tom po nás. To musí být na pokyn shora. Mussoliniho nelze někdy zcela prohlédnout.“

11. listopadu 1939

„Ruská armáda za moc nestojí. Špatně vedená a ještě hůře vyzbrojená. Pomoc jejích zbraní nepotřebujeme. Stačí nám, že nemusíme válčit na dvou frontách. To nám plánovala Anglie. Ale Čechy nám dobrovolně poskytly své zbraně a Polsko jsme si vzali. A teď nám západní mocnosti samy lezou před kordy. Finsko naříká, že mu teď nepomáháme. Ale tyhle okrajové státy nám také nepomohly. Ve Společnosti národů hlasovaly proti nám a když už mlčely, tak jenom ze strachu…“

14. listopadu 1939

„U vůdce. Ještě jednou konstatuje katastrofální stav ruské armády. Bojově je téměř k nepotřebě. Odtud snad úpornost Finů. Úroveň inteligence průměrného Rusa možná nedovoluje žádnou moderní výzbroj. V Rusku je, jako všude jinde, centralismus jako otec byrokracie nepřítelem jakéhokoliv osobního rozvoje. Už zde neexistuje žádná soukromá iniciativa. Rolníci dostali zem a hned na to jenom zaháleli. Pak musely být ladem ležící akry sdruženy do státních družstev. Podobně to šlo v průmyslu. Tato choroba zachvátila celou zemi a neumožňuje jí správně využít její síly. To jsme si našli pěkného spojence.“

17. listopadu 1939

„Rusko-Finské rozhovory byly dočasně pozastaveny. Rusko nejedná. Důkaz, jak slabé se cítí.“

4. prosince 1939

„Moskva uzavřela se svou loutkovou vládou Finska patnáctiletou velmi rafinovaně zpracovanou smlouvu. Dobrý šachový tah! Nyní to má oficiální vláda velmi těžké. Mezi tím válka pokračuje. Ale Rusko nepostupuje příliš rychle vpřed, což se dalo očekávat. Jeho armáda není moc schopná.“

5. prosince 1939.

„Na tiskové poradě jsem trochu uvolnil tisk. Musíme čas od času popustit uzdu. Také zpravodajství z Finska jsme teď pustili přes naši cenzuru. Náš národ je absolutně pro-finský. Rusové nedělají svou věc psychologicky příliš šikovně.“

12. prosince 1939

„Rusové v boji proti Finsku váznou. Ale Rusové vydávají velmi ostré prohlášení proti anglické exportní blokádě… Možná je dobře, že Rusové ve Finsku nepostupují, protože je to zatím zaměstná.“

14. prosince 1939

„Dr. Ley mi vypráví o cestě do Itálie. Nejdříve se zde setkal s velmi mrazivou atmosférou. Jsou rozhněváni, protože se cítí odstrčeni a v otázce Ruska obejiti. Rozhovor Leye a Mussoliniho pak mnohé vysvětlil.“

22. prosince 1939

„Stalin slaví své šedesáté narozeniny. Vůdce mu posílá blahopřejný telegram. Krátký článek v německém tisku. Je to svého druhu tanec mezi vejci. Těžké boje mezi Rusy a Finy. Rusové postupují vpřed jen pomalu, ale vypadá to, že to nakonec přeci jen dokáží.“

28. prosince 1939

„O Rusku vůdce doufá, že zůstane pevně zakousnuté do Finska. Válku na dvou frontách nemůžeme potřebovat. Se Západem samotným už si poradíme.“

29. prosince 1939

„Před tiskovou poradou jsem ještě vysvětlil náš postoj k Rusku. Musíme se nyní chovat velmi rezervovaně. Už žádné brožury a knihy o Rusku, ani pozitivní, ani negativní…

Otázka Ruska vůdce velmi zajímá. Stalin je typickým asiatským Rusem. Bolševismus odstranil v Rusku západoevropskou vůdčí vrstvu. Jedině ona byla schopna udržet tento obrovský kolos akceschopným. Je dobře, že to není dnešní případ. Rusko zůstane vždy Ruskem, které by chtělo vládnout. Můžeme být rádi, že je teď Moskva zaměstnaná. Rozšíření bolševismu do západní Evropy zabráníme.“