Zajímavosti z Goebbelsových deníků.

9. Hitlerovo vegetariánství

Spoustu lidí v minulém dílu pobavil ten Goebbelsův rozzuřený komentář vůči Hessově "býložravosti". Takže se podívejme jeho očima na Hitlerovo vegetariánství, protože o tom spolu při různých příležitostech také mluvili.

Ovšem tohle si zaslouží zasadit do širokého kontextu, protože to je součástí několika linií, které se různě proplétají mnoha Goebbelsovými rozhovory s Hitlerem v průběhu delší doby. Těmi liniemi jsou 1. odpor ke klerikalismu a křesťanství, 2. obdiv k idealizované verzi antiky, 3. vzpomínání na zážitky z První světové války a na politické boje začátkem třicátých let a jejich neustálé porovnávání s aktuálními problémy.

Vybral jsem těch ukázek hodně a myslím, že si budete podle nich udělat docela reprezentativní obrázek. Přinejmenším o tom, jak ty Goebbelsovy deníky vypadají po téhle stránce.

---

17. října 1939

„Vůdce je velmi nadšen velkolepými úspěchy našich ponorek. Ukazuji mu podrobnosti své propagační práce. Je s ní velmi spokojen. Shaw vypustil opět několik bonmotů proti Chamberlainovi. To vůdce velice pobavilo. Ještě jednou líčí křehkost bývalé habsburské říše. Jak opuštěný v ní byl německý element. Nedobrý a žalostný charakter císaře Františka Josefa. Tragédii v Meyerlingu. Krásnou císařovnu Alžbětu. Jak se stal ve Vídni antisemitou. Jak byl jeho otec antiklerikální. Luegerovy velké zásluhy. Povídám mu o přípravných pracích na protižidovském filmu, které ho velmi zajímají.“

24. října 1939

„U vůdce si povídáme o proměnlivosti pojmu ženská krása. Co se před čtyřiceti lety považovalo za krásné, je dnes tlusté, vypasené, nemotorné. Sport, mobilita, gymnastika a boj proti pokrytectví vedeme jinak a pravděpodobně také lépe. Pádíme vstříc nové antice. A ve všech oblastech razíme cestu této revoluci."

29. října 1939

„U vůdce. Podává velmi zničující obraz o situaci ve výživě v Anglii. Vedeme dlouhou debatu o zbraních ukořistěných v Polsku. Ty, které pocházejí ze Škodových závodů, jsou mimořádně kvalitní a dobře využitelné. Škodovy závody jsou vůbec výkonné. Češi mají přirozený technický talent, píli a přesnost – předpoklady technického úspěchu. Náš Krupp je solidní, naproti tomu menší zbrojní podniky jsou přirozeně vynalézavější. V Praze bylo během státního svátku několik demonstrací a střetů s německou policí a wehrmachtem. Ale nic nebezpečného rozsahu. Ukazuji vůdci záběry z jatek v Polsku. Všichni jsou hluboce otřeseni.“ (Jde o scénu z košer porážek zvířat z filmu „Der ewige Jude“).

28. prosince 1939

„Co se týče byrokracie, tu nelze vůbec vykořenit. To je stav, žádná nemoc. Stejně jako právnictví. Samo pochopilo, že se musí v našem státě chovat zodpovědně. Přenechat odpovědnost za zákon zákonodárcům. Právník je uprchlík před zodpovědností. Pereat mundus, fiat justicia! Také učitelům se vůdce vysmívá. Proti tomu nemohu nic namítat. Jsou dnes stejně tak málo „vzdělavateli národa“ jako včera vychovateli. Zůstanou věčnými zadkobijci. Pronáším stížnost na církev. Vůdce ji zcela sdílí, nevěří však, že církev ve válce cokoliv podnikne. Ale ví, že ani on se boje mezi státem a církví nezbaví. Ale dnes to naši vlastní bezohlední štváči církvi ulehčují. Dávají ji do rukou příliš laciný materiál. Vůdce se náruživě ohrazuje proti tomu, že by měl být zakladatelem vlastní církve. V budoucnu se nechce stát žádným knězem. Je jen a výlučně politikem. Nejlépe člověk církev vyřídí tak, že sám sebe bude vydávat za pozitivního křesťana. Platí tudíž, zůstávat prozatím v těchto otázkách zdrženliví a církve, tam kde jsou nestoudné a vměšují se do státních záležitostí, chladně dusit. A o to se s nejlepšími silami postaráme. Novináře vůdce chválí. Vydobyli si po zmrtvýchvstání Německa znovu dobré jméno. Byla to žhavá polední diskuse.“

29. prosince 1939

„Potom opět hovoříme o religiózních otázkách. Vůdce je hluboce věřící, ale naprosto antikřesťanský. V křesťanství spatřuje symptom rozpadu. Právem. Je to výplod židovské rasy. Podobnost lze spatřovat i v religiózních rituálech. Obě náboženství nemají žádný vztah ke zvířatům a nakonec zaniknou. Vůdce je přesvědčeným vegetariánem a to ze zásady. Proti jeho argumentům nelze nic vážného namítat. Jsou přesvědčivé. On si vůbec příliš dobrého o homo sapiens nemyslí. Neměli bychom se cítit tak nadřazeni vůči zvířatům. Nemáme k tomu žádný důvod. Člověk věří, že on jediný má rozum, duši a řeč. Nemá ji také zvíře? Že to my s našimi otupělými smysly nepoznáme není žádným důkazem toho, že neexistují.“

16. ledna 1940

„Vůdce hovoří ve velkých souvislostech. Jak jsme proti tomu malí. Zde se musí člověk rozhodnout, zda vůbec považuje život za hodný žití. Jestliže ne, potom pistole… Jestliže však ano, tak se životu směle a s optimismem postavit… Pouze není-li cesta zpátky, je člověk smělý a nalézá také odvahu k velkým rozhodnutím. Existuje-li cesta zpátky, snadno se stane v hodinách velké zátěže zbabělým. Tak je tomu také v současné situaci. Sedí to i na naši politiku v Polsku. My jednoduše nesmíme válku prohrát. Tomu musíme podřídit veškeré naše myšlení a konání. Vůdce potom poukazuje na Bismarcka. Jaká rozhodnutí by přijal on! A co teprve Bedřich Veliký! Ten vyčnívá nad všechny osobnosti prusko-německých dějin. Teprve on učinil z Pruska historický pojem. Před jeho velikostí musíme všichni pokorně klesnout v prach. Dimenze, ve kterých působí historický génius, nejsou pro velikost rozhodující, nýbrž odvaha a smělost, kterými člověk čelí nebezpečím. Také naše doba bojů skýtá dostatek příkladů. Vůdce byl vždy větší v neštěstí než ve štěstí.

Takový rozhovor s vůdcem dává vždy novou sílu a svěží mysl. Kecy takzvané světové veřejnosti proti tomu upadají do nicotnosti. Do práce půjdu jako znovuzrozený. Vůdce má radost z našich dětí, zejména z Hilde. Tu si spolu s Helgou obzvláště uzamkl ve svém srdci.“

17. ledna 1940

„V poledne u vůdce. Pracuje na ofenzivě. Zkoumá ji a promýšlí až do nejmenšího detailu. A proto se také zdaří.

Debata se vede o církevní otázce. Některé církve mají být ponechány samy sobě. Protestantská církev není vůbec v okruhu našeho zájmu. Mertl zde pracuje naprosto špatným směrem. Chce teď ve Wittenbergu zakládat religiózní Arndtův spolek. Co umírá, to se přece musí dorazit, pane Kerrle! Ohledně nahrazení církve je vůdce právem velmi skeptický. To bude úkol budoucího reformátora, na který se vůdce dnes ještě necítí. Chce řešit pouze politické úkoly. Boj s církvemi je nevyhnutelný, ale bude určitě dlouho trvat. Říšský biskup Muller nám nebyl příliš užitečný. Ale ze strany soupeřícího kléru mu bylo také učiněno příkoří. Nejlépe bude, když se alespoň dočasně budeme držet mimo všechny tyto otázky. Je jenom škoda, že velení wehrmachtu je ještě velmi pro-církevní. Ale co se dá dělat? Voják musí mít něco, čeho se bude držet. A použitelná náhrada zde ještě není."

22. ledna 1940

„Vůdce nás zve na večer k sobě domů. S Magdou jedeme do Berlína. Zcela malá společnost. Vůdce je velmi bodrý. Vyprávím o Poznani, což ho velmi zajímá. Polský nacionalismus byl jenom zástěrkou zpustlé polské aristokracie k okrádání vlastního národa. Po idealismu v něm nebylo ani stopy.

Vůdce je rozhodnut k velkému tažení proti Anglii, jakmile bude vhodné počasí. Anglie musí být z Evropy vymetena a Francie sesazena z pozice velmoci. Potom bude hegemonem Německo a Evropa bude mít trvalý mír. To je náš velký a věčný cíl. Potom chce vůdce ještě několik let zůstat v úřadu, provést sociální reformu a realizovat své stavby. Pak se chce uchýlit do ústraní a nechat, ať to dělají jiní. On sám se bude jen vznášet nad politikou jako dobrý duch. A sepíše ještě vše, čím se dnes zabývá. Tak říkajíc evangelium nacionálního socialismu.

Dlouho se bavíme o dětech. Děvčata jsou většinou po otci a chlapci po matce. Proto většinou nemá génius za syna génia. To je také argument proti erbovní monarchii. Povídáme si až do pozdní noci. Vůdce je rozjařený, jako už dlouho nebyl.“

26. dubna 1940

„Angličané jsou v propagandistické zaostalosti jedineční. Přesně jako dříve buržoazní strany. Jsou asociální už z principu. Dělník musí kušovat. Chtějí mít pod sebou jenom šlapací bytosti. A teď budou brzy sami šlapat. Vůdce uvádí příklady z naší stranické historie. Nebyli naši tehdejší protivníci stejní, jako dnes Angličané? A zdoláme je přesně tak, jako jsme zdolali tamty! Vůdce vzpomíná, jak jako prostý voják trpěl propagandistickou zaostalostí císařského režimu. Někdy mu až vhrkly do očí slzy vzteku. To bychom tehdy udělali jinak a mnohem lépe. Světu bychom dali příklad uvážlivého propagandistického vedení války.“

6. června 1940

„Vůdce byl navštívit své staré zákopy ze Světové války. Dojemně mi o tom vypráví. Celé to utrpení uprchlíků se mě hluboce dotklo. Vydává Hilgenfeldtovi úkol, aby zde okamžitě poskytl pomocnou ruku. Jsem tímto vyprávěním hluboce pohnut. Vůdce se tyčí vysoko nad námi všemi. Je to dějinný génius. Jaká to velká doba! Jaké štěstí smět se na ní podílet. A po ní pak přijde velký mír, po kterém toužíme my všichni. Také vůdce, možná víc než my všichni. Potom vybudujeme Evropu. Hovoříme ještě o mnoha otázkách. Zase jsem se jednou skutečně naštval. Je otřesen sprostotou Friedelinde Wagnerové. Myslí si, že jsou viny její tety. Vlastizrádkyně. Se Židy budeme po válce velmi rychle hotoví. A církvím bude potom okamžitě vysvětleno, že ve státě existuje jenom jedna autorita, od které se odvozují všechny ostatní: stát samotný. Je nádherné, když hovoříme s vůdcem mezi čtyřma očima. Tehdy je vždy nejdůvěrnější. Hovoří se mnou jako normální člověk. Když končíme, jsem opět plný energie a napětí.“

24. září 1940

„Vůdce mi líčí děsné poměry během Světové války. Od té doby se mnoho změnilo. Vaříme lépe, věda obohatila naše poznání o vitamíny a hlavní věc: důstojníci jedí to samé co mužstvo. V tom se stav velmi zlepšil. Vůdce se vyznává jako vášnivý stoupenec vegetariánství, které považuje za základ nového budoucího náboženství. Vše, co vůdce říká, je naplněno hlubokou životní moudrostí. Je nejlepším znalcem lidí, který kdy existoval. Co řekne, to sám prožil a nikde nevyčetl.“

12. listopad 1940

„Večer malá společnost k Magdiným narozeninám. Všichni jsou velmi laskaví a příjemní. Magda znovu září v celé kráse. Kolem desáté hodiny večer přichází i vůdce a zůstává až do čtvrté hodiny ráno. Je sebejistý a uvolněný jako za starých mírových časů. Vyzařuje výsostný klid. Několik ran do boku Anglii. Ostré útoky na Churchilla a zejména Halifaxe. Vzhledem k Francii ještě jednou zdůrazňuje, že musí válku zaplatit. To jí odpuštěno nebude. Dlouhá přednáška o vegetariánství, jako „budoucím náboženství.“ V tom je vůdce velmi důsledný a v rukou má hmatatelné argumenty. Jinak také touží po míru, po štěstí a radosti ze života. Básníme, s čím všichni po válce začneme. Bude to a musí to být krásné. Jsme velmi šťastní, když můžeme mít vůdce tak dlouho u sebe jako hosta. Tady může být zase jednou opravdu člověkem.“

8. dubna 1941

„Vůdce zakazuje bombardování Atén. To je správné a od něj šlechetné. Řím a Atény jsou pro něj Mekkou. Velmi lituje, že musí bojovat proti Řekům. Kdyby se zde neopevnili Angličané, nikdy by nepřišel Italům na pomoc. Ti by si to museli, protože to je jejich věc, zvládnout sami.

Vůdce je člověk zcela zaměřený na antiku. Nenávidí křesťanství, protože zmrzačilo veškeré ušlechtilé lidství. Křesťanství a syfilis udělaly podle Shopenhauera lidstvo nešťastným a nesvobodným. Jaký rozdíl je mezi přívětivě a moudře se usmívajícím Diem a bolestí znetvořeným ukřižovaným Kristem. Rovněž představa Boha je u antických národů ušlechtilejší a lidštější než u křesťanů.

Jaký rozdíl mezi pochmurným dómem a světlým, prostorným antickým chrámem. Líčí život ve starém Římě: čistota, velikost, monumentalita. Nejvelkolepější republika v dějinách. Asi bychom nebyli vůbec zklamáni, kdybychom byli náhle přeneseni v čase do tohoto věčného města, domnívá se. Vůdce nemá vůbec žádný vztah ke gotice. Nenávidí ponurost a rozplizlý mysticismus. Chce čistotu, jas, krásu. To je také životní ideál naší doby. V tom je vůdce zcela moderním člověkem. Augustovská doba je pro něj vrcholem dějin.

Co se týká otroků, které údajně osvobodilo křesťanství – ti byli ve středověku mnohem nesvobodnější a utlačovanější, než ve starověkém Římě. Co vůbec znamená otroctví? Je snad dnešní průmyslový proletariát svobodnější než otrok v americké „svobodě“ v jižních státech? To jsou všechno jen předsudky.“

---