Zajímavosti z Goebbelsových deníků.
U kauzy "mikina 1972" jsem si všimnul příspěvků - jak tady u mě, tak šířeji na twitteru, které s tím zakazováním a trestáním souhlasí. Já bych teď nepolemizoval úplně přímo, ale možná nám tady pomůže zase pohled do historie.
Boj o moc ve Výmarské republice v roce 1932. Výmarský režim se rozhodně nedával zadarmo - nacistické tiskoviny byly cenzurovány, zabavovány, nebo jejich vydávání na nějakou dobu zakazováno. Byly vydávány zákazy vyvěšovat nacistické symboly nebo nosit uniformu SA. Nacistická shromáždění a demonstrace byly zakazovány nebo policejně rozpouštěny krátce po začátku.
Hlavním motorem odporu proti Nacistům byl policejní viceprezident židovského původu Bernhard Weiss (kterému Goebbels ve svých denících přezdívá Isidor Weiss). Ten kromě těch policejních zásahů vedl s Goebbelsem několik soudů pro urážky na cti, které vyhrával a Goebbels byl neustále obležen exekutory, kteří po něm chtěli vymoct ty soudně uložené pokuty.
A nic z tohohle nezabránilo Nacistům v jejich politickém vítězství. Bylo to málo a Demokracie měla zajít až tam, kam zacházejí totalitní režimy? Nebo toho bylo moc a tahle perzekuce mohla nacistům ve výsledku prospět?
Tyhle úryvky jsou z českého překladu z roku 1942. Tam, kde Goebbels mluví o vládnoucích marxistech, myslí tím Sociální demokracii, která měla tradičně pevně v rukou vládu ve spolkové zemi Prusko a ve městě Berlín.
Ve Výmarské republice byla z předchozí doby přejata tradice "hradního míru". U příležitosti svátků jako vánoce, velikonoce nebo nějaké mimořádné krize prezident nebo říšský kancléř vyhlašovali "hradní mír" = zákaz politické agitace, politických proslovů a demonstrací pro všechny politické strany.
Jinak v protektorátu a v tom překladu se německé názvy nesměly skloňovat. Takže "Vůdce přijel opět do Berlinu" a pod. To jsem ve svém přepise upravil.
----
7. ledna 1932
"V kanceláři Jobova zvěst: "Angriff" zakázán na týden. Podepsán dr. Weiss. "Pro hanobení židovského náboženství." To nám ještě chybělo! Hospodářsky to může znamenat zkázu našeho listu, politicky však nám to přichází velmi vhod. O zbraň více proti Brunnigovi."
8. ledna 1932
"Sportpalast od 7 hodin policejně uzavřen. Nálada hraničí s běsněním.
Již při vstupní písni se policie pokouší provokovat. Mluvím jen několik minut. Potom policejní důstojník vstává a prohlašuje shromáždění za skončeno jen proto, že jsem v souvislosti docela nevinné vyslovil jméno nedotknutelného Isidora Weisse.
15 000 lidí propadá zuřivosti. Nebezpečné okamžiky. Každou vteřinu může dojít ke krvavé srážce. Přece se však ještě podařilo zvládnouti situaci. Žádná provokace nás nepřipraví o klid a rozvahu. Ve 20 minutách je sál prázdný.
Oba zákazy jsou pouze rány, které marxisté v Prusku zasazují Bruningovi a Groenerovi. Nám to může být jen vhod. Tím lépe si důsledně zachováme svou linii."
9. ledna 1932
"Zákaz shromáždění ve Sportpalastu má v tisku velký ohlas. Všude je tento zákaz posuzován jako útok marxistů v Prusku na Bruninga.
Týž večer na schůzi Reichsbanneru štvou veřejně k občanské válce, a to úředníci vlády v Prusku. Tato schůze nebyla ovšem zakázána."
10. ledna 1932
"Berlínské policejní presidium se dává na ústup. Tvrdí teď, že shromáždění ve Sportpalastu bylo zakázáno nikoliv pro mou řeč, nýbrž pro výkřiky z publika. Také odůvodnění! To ovšem Bruningovi pěkně zavařili!"
12. ledna 1932
"Angriff je opět povolen. Bruning se chce udělat hezkým. Isidor Weiss se musí smířiti s blamáží."
13. ledna 1932
"Jakýsi pan Bonin spílá Hitlerovi nejnestoudnějším způsobem v "8-Uhr-Abendblattu." Několika fingovanými telefonními rozhovory dohnali jsme tuto zbabělou kreaturu tak daleko, že v redakci "Angriffu" škemrá kňouravým hlasem o milost a dává nám veřejné prohlášení proti sobě samé."
14. ledna 1932
"Berlín se otřásá smíchem nad Don Quijotem von Boninem. Přitom jen několik lidí tuší, jak se tu hrdina proměnil v šaška."
15. ledna 1932
"Mluvil jsem ve Frankfurtu nad Odrou. Tři přeplněné sály. Neúspěch nám u lidu nijak neuškodil. Jen židovská novinářská smečka štve tím nejhorším způsobem. Ale psi, kteří štěkají, nekoušou."
19. ledna 1932
"Známý plukovník ze světové války, skvělý starý válečník, bojuje se svým svědomím, neboť neví, zda má už nyní přestoupiti k nám. Shromáždění ve Sportpalastu s křiklavou nespravedlností vůči nám obrátilo jej na naši víru. To je tak dobře. Alexanderplatz nám dělá reklamu....
V Berlíně je opět zastřelen jeden člen SA. Zběsilost se bude stupňovat do bodu varu. Jednou to musí všechno vybuchnout."
21. ledna 1932
"Berlínský tisk lže, až se práší. U každého ubitého nebo zastřeleného člena SA postupuje podle zásady: "Ne vrah, nýbrž zavražděný je vinen." To má svou dobrou stránku. Zatvrdneme tak, že žádnému z nás nehrozí v budoucnu nebezpečí změkčilosti nebo ochoty připouštět polehčující okolnosti."
22. ledna 1932
"Berlínský tisk je k nevystání. Teď už strhává do bláta také náš rodinný život a nestará se vůbec o to, je-li na tom, co tvrdí, zbla pravdy. Tihle Židé jsou nejen drzí lháři, nýbrž nemají také ani za mák úcty k intimitě osobnosti....
V Chemnitz tisíce lidí na nádraží. Tohoto města jsme dobyli definitivně. Báječné defilé oddílů SA. To je bývalá rudá Chemnitz. Vzpomínám si ještě s hrůzou na rok 1925, kdy jsem tu mluvil. V bitvě, která se strhla v sále Marmorpalastu, byl jeden mrtvý a 150 raněných. Komunisté obsadili tři čtvrtiny sálu a my jsme byli v zoufalé menšině. Tak to začalo a dnes leží tyto rudé pevnosti u našich nohou....
Berlínský tisk už nelze vůbec číst. Nejprve jsou přepadeni členové SA, jsou těžce ranění a mrtví a potom se lže, že jsme přepadli klidnou zahrádkovou kolonii. Ze skutečnosti, že vracející se členové SA, kteří, kdyby byli sami, by byli vydáni jisté smrti, se dají doprovoditi svými kamarády, se udělá ozbrojené přepadení. Komunisté jsou nevinná jehňata a my nacionální socialisté na to doplácíme. Že Židé takto lžou, tomu se lze sotva divit. Všichni jsou spřaženi od "Berliner Tageblattu" až k "Rote Fahne". Ale že občanské listy a také ty takzvaně nacionální, klesají na kolena před rudou bubnovou palbou lži, to je tak opovrženíhodné a v takovém rozporu s každým pojmem slušnosti, že by si člověk před každým z těchto listů nejraději odplivl.
Musím k soudu, abych vypovídal jako svědek v procesu k událostem v Kurfurstendammu. Tisk dělá z toho zase velkou sensaci. Je třeba jenom zakašlat a už je plno hluku ve všech novinách. Horda židovských pisálků číhá na to, že v Moabitu obnažím nějakou svou slabinu. Budu však postupovati podle svého starého osvědčeného principu: Útočit dříve než protivník se vůbec vzpamatuje, zatlačiti jej do obrany a potom na něho dorážeti tak dlouho, až změkne.
V procesu jde o to, že nějaký nejmenovaný špicl tvrdil, že jsem s hrabětem Helldorfem vypracoval plány krvavých srážek na Kurfurstendammu. Útočím hned co nejostřeji na policejní presidium a z důvodů taktu odpírám odpověď, dokud nebude prozrazeno špiclovo jméno. A pak následuje srážka za srážkou. Rvu se se státním návladním a nakonec na něj řvu tak, že přichází úplně z míry. Na jeho výzvu dávám pak do protokolu prohlášení, sršící urážkami, a jsem propuštěn s pořádkovou pokutou 500 RM. Obžalovaní členové SA se otřásají smíchy a jsou radostí bez sebe...
Židovští také-novináři štvou proti SA. Hrají si zřejmě s myšlenkou zakázati je. Moje vystoupení v Moabitu je policií vítanou příležitostí ke generálnímu útoku na celou organisaci. Jsou-li Židé v úzkých, vždycky zhloupnou. Zde to vidíme opět. Místo aby byli pěkně tiše a nechali věci, jak jsou, dělají pro nás báječnou propagandu, která nic nestojí a je neobyčejně účinná."
24. ledna 1932
"V Moabitu byl ubodán hoch z Hitlerovy mládeže. Hnali jej jako štvanou zvěř ulicemi a nakonec zvířecká kreatura mu vrazila dýku do prsou. Hoch se dovlekl ještě ke vchodu do domu a naříkaje volal o pomoc. Na obílené stěně domovní chodby lze ještě viděti krvavou stopu ruky, jíž se naposledy pokoušel vzepřít.
Jen neztrácet nervy! Jen se nedopustit něčeho ukvapeného! Schovat si všechno až na den odplaty! Pracovat, agitovat, sbírat síly, nepropadat únavě!"
25. ledna 1932
"Žid Weiss vydal nový zákaz mých veřejných projevů, protože jsem se prý choval nepřístojně před soudem. Svoboda slova je v této nejsvobodnější ze všech demokracií chápána zároveň jako censura chování, prováděná policejním presidentem.
Kdy udeří hodina, abychom vtáhli do policejního presidia, zaklepali na dveře toho Žida a řekli: "Pane doktore Weissi, dohrál jste!...
V sálech Spichern chci ještě o půlnoci mluviti k SA. Policie zakázala. Místo mě mluví jeden z vedoucích SA. To, že nemluvím sám, působí ještě lépe, než kdybych směl mluvit. Jestliže lid už jednou vzplanul, pak nestačí stříkačka zákazů, aby oheň uhasila."
26. ledna 1932
"Zákaz mých veřejných projevů platí pro celou nejbližší dobu. Obracím se se stížností na říšského ministra vnitra Groenera. Ten nemá však odvahu, aby prosazoval něco proti marxistům.
Neseme ke hrobu kamaráda SA prof. Schwarze, který byl zavražděn v kolonii Felseneck. Dojímavé, srdce rozrývající scény! Na hřbitově jsem se vykřičel ze všeho svého hněvu."
27. ledna 1932
"Píši ostrý článek proti policejnímu presidiu. To jest ostrý tak, pokud za dnešních nouzových nařízení a censury ostrý vůbec býti může a smí. Ale naši lidé se naučili čísti mezi řádky! Kdybych tak jednou mohl říci od plic, co cítím!...
Domovní prohlídky, tiskové spory, záplava pomluv, teror, zatýkání a výslechy. Na hraběte Helldorfa byl vydán zatykač jen proto, poněvadž jel služebně do Mnichova."
29. ledna 1932
"Za třeskuté zimy pohřbíváme hocha Norkuse z Hitlerovy mládeže. Mluvím od srdce k dětem a k mužům, kteří se shromáždili kolem rakvičky. Hochův otec je neobyčejně statečný. Prostý dělník, v tváři hořem popelavě šedý, zdvíhá při Horst Wesselově písni paži a s hořkou pýchou a zlobou zpívá: Die Fahne hoch!
Venku před hřbitovní branou stojí rudá luza a čeká na své oběti. Tahle banda musí být jednou vyhlazena jako krysy!
Sportpalast je přeplněn, ale já nesmím promluvit. Čtou pouze několik řádek ode mne, v nichž vykládám své stanovisko k presidentské volbě. Potom však už zakročuje policie, aby shromáždění rozehnala. Někdo z publika volá: "Hitler"!, celý sál vstává a provolává několik minut Vůdci slávu."
30. ledna 1932
"Ministerstvo vnitra Pruska rozšířilo zákaz mých veřejných projevů na celou zemi. Kromě rudých z toho má radost ještě někdo - moje hlasivky.
Situace je opět kritická. Náš list je dobře psán. Strana je v nejlepší náladě. Vlastně by měl právě teď končit zase jeden zákaz našeho tisku. Sotva jsem to domyslil, už byl Volkischer Beobachter umlčen opět na jeden týden.
To je konec vší moudrosti. Když rudí nevědí už kudy kam, zamávají obuškem zákazů.
Najal jsem si advokáta, abych dal svou knihovnu přepsati na jeho jméno. Kdo ví, snad přijde zítra zase nějaký exekutor a zabaví ji, protože podle názoru vlády slouží přípravě revoluce."
4. února 1932
"Zákaz mých veřejných projevů trvá. Groener mně napsal krátký a málo statečný dopis. K tomu, aby dovedl ukázati marxismu zuby, patřil by ovšem jiný chlapík."
7. února 1932
"Večer je Sportpalast přeplněn. Nesmím mluvit. Místo mne mluví Willikens. Je třeba odvahy k tomu vykládati velkoměstu o zájmech sedláků. Žádná jiná strana před námi se toho neodvážila.
Když Willikens na konci své řeči chce přečísti dvě věty ode mne, vstává policejní důstojník a rozpouští schůzi. Bláznivé, ohlušující pískání a sykot. Všechno ještě dobře dopadlo."
10. února 1932
"Berlínský policejní prezident Grzesinski vyslovil ve své řeči v Lipsku požadavek, aby Vůdce byl z Německa vymrskán karabáčem. Tomu se říká u našich odpůrců rytířský boj. Hodíme tato slova do davů. Nikdy tomu zbabělému bonzovi nezapomeneme. Měsíc po měsíci budeme mu to křičeti do uší a pak uvidíme, kdo bude karabáčem vyhnán z Německa: zda Vůdce, nebo Grzesinski!"
11. února 1932
"Nyní jsou rozdávány zákazy projevů jako na běžícím pásu. Vládní marxismus popouští ještě naposledy uzdu své zuřivosti. Zachováme-li si zdravé nervy, máme vítězství téměř jisté."
12. února 1932
"Jedu do Hanoveru, kde budu mluvit. Festhalle je přeplněna 6000 lidmi. Jen mnoha oklikami a postranními cestičkami se podařilo opatřiti mi možnost veřejného projevu. Zde tedy si mohu po dlouhé době mlčení opět jednou ulevit."
23. února 1932
"Říšský sněm. Zasedací síň je přeplněna. Groener mluví krátce. Pak je řada na mně. Velké napětí. Začínám téměř akademicky. Rudí chtějí hlukem dosáhnout toho, aby mně nebylo rozumět. Ale můj hlas proniká přesto. Ostré zúčtování s Bruningem, který sedí vedle mne se založenýma rukama. Konečně padá slovo o "straně zběhů." SPD povykuje a hlučí téměř čtvrt hodiny. Schůze je přerušena. Celá sněmovna je svrchovaně vzrušena. Po znovuzahájení schůze jsem vyloučen. Bláznivé divadlo. Protokol o schůzi byl zfalšován, aby z mého útoku na SPD bylo možno vykonstruovati urážku říšského presidenta."
24. února 1932
"Říšský snem. Groener čte ostré prohlášení říšské vlády proti mně. Používá k tomu protokolu ze včerejší schůze, v němž však přidáním dvou slov byl zkreslen celý smysl. Tváří se slavnostně, poněvadž jsem prý urazil říšského prezidenta. Starý obrázek: systém se schovává za úctyhodný zjev polního maršálka...
Tisk zuří proti mně nepopsatelným způsobem. Groenera vychvalují do nebe jako velkého muže. Opravdu lze blahopřát generálovi, který se těší sympatiím Berliner Tageblattu a Vorwatsu...
Noviny Volkischer Beobachter a Flammenwerfer jsou v Berlíně zabaveny. To je volební boj systému."
25. února 1932
"Naše propaganda pracovala už bezvadně. Trpí bohužel ovšem citelně silným úředním tlakem."
26. února 1932
"Jobova zvěst: Angriff zase na týden zakázán pro hanobení republiky. Píši ostrý dopis Bruningovi. Groener má odvolat své výpady proti mně v říšském sněmu, poněvadž jsou založeny na falsifikaci. Neodvolá-li, odvolám se k veřejnosti.
Vůdce dostal své vojenské papíry z Rakouska. Drastický důkaz proti drzým pomluvám Grzesinského. Celá strana se chvěje vztekem nad stálými zákazy. Musíme velkou akcí apelovat na veřejnost, neboť jinak to prohrajeme."
27. února 1932
"Vládní marxismus pracuje zákazy, my silou a pílí. Osud bude spravedlivý a rozhodne...
Vůdce apeluje otevřeným dopisem na veřejnost ve věci zásad rytířského volebního boje. Vůdcův otevřený dopis je velkou senzací."
29. února 1932
"Přišli jsme na to, že KPD se zapojila do našeho telefonního vedení a odposlouchávala naše telefonáty. Nějaký příliš horlivý špion přerušil telefonní rozhovor výkřikem Rot-Front!...
Můj apel, adresovaný Bruningovi, neměl účinku. Jdu tedy proti Groenerovi veřejně. Dávám fotografovati úřední protokol z říšského sněmu a uveřejniti originál v tisku, který máme k disposici."
2. března 1932
"Zákaz Angriffu nebyl dosud zrušen. Útočím na Groenera pro jeho výpad v říšském sněmu. Znění mého útoku se rozletí v milionech exemplářů...
Náš volební boj trpí bezmezným úředním útiskem. Grzesinski vyhlásil v celém Prusku plakátovou cenzuru a generál Groener ho podpořil. Komentáře jsou zbytečné."
4. března 1932
"Groener se dal na diplomatický ústup. Ovšem formou plnou vytáček. Přesto je účet vyrovnán."
5. března 1932
"Zákaz stíhá zákaz. Odpůrci ulamují tak hrot našemu boji. Že máme nejlepší plakáty a letáky je pro kočku. Rudí doufají, že tím zabrání našemu vítězství. Přitom Groener píše nadutou odpověď Vůdci."
6. března 1932
"Získáváme nyní biografy pro svou propagandu. Majitelé dělají sice nejrůznější potíže, ale obecenstvo si to přeje...
Na severu Berlína byl zastřelen jeden člen SA a dva těžce zranění. Tisk je nestoudně pokrytecký."
9. března 1932
"Lhaní Židovského tisku nezná už vůbec míru. Falšované fotografie mají čtenářům dokázati, že není třeba mít z nás strach. To nám může být jen vhod. Čím hůře nás oceňují ve svých odhadech, tím větší jejich neopatrnost, čím více nás nechávají v klidu, tím jistější je náš vzestup. Z nedostatku argumentů židovský tisk štve nyní proti nám jen v osobních pomlouvačných kampaních."
11. března 1932
"Domovní prohlídka v našich úředních místnostech. Hemží se to tu policií. Právě teď zahajuje pan Severing řízení pro velezradu. Volební bluff! Chtějí z nás násilím učiniti illegální hnutí, kterým vůbec nejsme...
Chci letěti z Tempelhofu do Hamburgu. Zákaz startu! Policejní šikana. Čekám několik hodin a potom jedu večer vlakem.
Z vlaku mluvím telefonicky se shromážděním. 14 000 lidí čeká u Sagebiela do půlnoci. Jsem uvítán s velkým jásotem a mluvím až do 2 hodin...
Byty známých členů strany jsou pro nejbližší dobu zajištěny členy SA a SS. Šušká se, že prý na nás bude uvalena ochranná vazba...
První volební boj je prakticky u konce. Teď je třeba ještě odraziti nejpustší volební lži. Tak například lež o domnělém Vůdcově provolání, že odvolává svou kandidaturu. Tato lež je rozšiřována především ve všech východních provinciích.
Ale všechno to nepomáhá. Čím nepoctivěji postupuje vládní marxismus proti nám, tím více škodí sám sobě."
13. března 1932
"Rozhodující den nastal. Nyní ať to dopadne, jak chce. Svou povinnost jsme vykonali.
V poledne dostávám do kanceláře důvěrnou zprávu o atentátu chystaném provokatéry na Bruninga. Jedu ihned na říšské kancléřství a upozorňuji na to státního sekretáře Pindera. V každém případě chci zajistiti stranu. Nelze věděti, co přijde."
16. března 1932
"V Berlíně Severing dává zatýkat členy strany pro podezření z velezrady. To je neobyčejně vítané. To nejspíše vytrhne naši organisaci ze stísněné nálady. Rudí využívají příležitosti. Ale kdo se směje naposled, směje se přece jen vždycky nejlépe.
Byla zahájena nestoudná lživá kampaň, která jde až do nejmenších podrobností. Z mé výstrahy u Pundera v říšském kancléřství z minulé neděle dělá židovská novinářská luza diplomatický ústup. Staví pravdu přímo na hlavu. Byl jsem v říšském kancléřství v poledne. Novinářští plazi však tvrdí, že jsem tam byl až v noci po uveřejnění volebních výsledků. Snaží se šířiti zlomyslné tvrzení, že jsem chtěl stranu zraditi vládě.
Člověku se chce zvracet, musí-li se broditi v této záplavě pomluv. Státní sekretář Punder se mi sice písemně omlouvá, ale nemá se vůbec k tomu, aby se mi omluvil také veřejně. To znamená tedy, že osobně chce být gentlemanem, ale veřejně ponechává politického odpůrce na pospas pomlouvačné kanonádě židovských pisálků."
17. března 1932
"Jobova zvěst z Berlína. Severing dal všude provésti domovní prohlídky. Chce zřejmě zakázati SA. Vůdce odpovídá velmi ostrým prohlášením. Strana je ve stavu poplachu. Teď jde o jedinečnou zkoušku nervů.
23. března 1932
"Angriff byl opět na týden zakázán. Ostatní naše listy byly zakázány již před několika dny. Tím jest všechen nacionálně socialistický tisk ochromen.
K tomu velikonoční mír a žádná možnost veřejného projevu. Jsme tedy odsouzeni k naprostému mlčení.
Tím lépe se můžeme věnovati organizaci závěrečného předvolebního týdne."
27. března 1932
"Z Berlína přichází zpráva, že Severing se dal na ústup. Groener mu napsal dopis...
Židé štvou proti nám nejhanobnějším způsobem, ale my se nedáme vyrušit z klidu."
31. března 1932
"Jeden tiskový zákaz za druhým. Vláda úplně znemožňuje naši velkorysou novinovou akci. Volební teror vydává své nejbláznivější květy. My však se už protlučeme.
Groener vydává definitivní zákaz naší novinové akce. To je přímé porušení ústavy. Pro volby nám teď už nezbývá skoro nic."
1. dubna 1932
"Židovský tisk uveřejnil padělaný Vůdcův účet z Kaiserhofu. Je nemožné pohnouti republikánské soudy k tomu, aby účinně chránily naši čest. Reakce nás opět napadá. Až do 10. dubna se musíme držet zpátky.
Dostávám zničující materiál o Severingově soukromém životě. V poradě s Vůdcem je rozhodnuto, že tento materiál neuveřejníme. My divoši jsme přece jen lepší lidé!
Náš tisk se dopustil několika chyb. Novináři se většinou nehodí k propagandě.
Zákaz demonstrací byl zrušen. Vtáhneme tedy do Lustgartenu.
Naproti tomu zákaz naší tiskové akce trvá nadále. To je pro nás těžká rána.
Při domovní prohlídce byl nalezen trapný materiál o procesu o událostech na Kurfurstendammu. Jde o hloupou denunciaci. Jedna mrzutost za druhou."
2. dubna 1932
"Každý den přináší nějakou novou špinavou brožuru o některém z významných mužů NSDAP. Už toho mám opravdu po krk.
V Hanoveru slušný soudce zakázal panu Noskemu, aby nám nadále zakazoval vydávat noviny ve zvýšeném nákladu. To je těžká rána pro systém.
SA pozbývají zčásti trpělivosti. Je pochopitelné, že tito bojovní mužové, unavení ochromujícím volebním bojem, ztrácejí nervy. Musíme však učiniti všechno, abychom tomu zabránili. Předčasný výpad nebo nějaká násilná akce by jedním rázem zničil celou naši budoucnost. Nikdo by se z toho neradoval více, než pan Severing a vládní marxismus."
4. dubna 1932
"Grzesinski dal policejně zavřít místnost SA v Hedemanstrasse. Jak hloupí jsou tihle marxisté! Všechno, co mohou tento týden ještě podniknouti proti nám, je nám vlastně ku prospěchu."
---
Když se karta obrátila a NSDAP se 30. 1. 1930 dostala k vládní moci. Zatím ještě v koaliční vládě se připravuje na další volby:
---
31. 1. 1933
"Židovský tisk se dává na mohutný ústup. Zatím nic proti němu nepodnikáme. Chceme jej zkolébati v jistotu, abychom v rozhodujícím okamžiku mohli tím lépe zasáhnouti."
2. 2. 1933
"Přípravy k volebnímu boji začínají velmi dobře. Tentokrát jde do tuhého. Budeme postupovat bez pardonu a prosazovati svou vůli všemi prostředky."
3. 2. 1933
"Hovoříme podrobně s Vůdcem o nastávající volební kampani. Teď je lehké vésti boj, neboť můžeme použít všech státních prostředků. Máme k dispozici rozhlas a tisk. Ukážeme mistrovský kus agitace. Ani peníze tentokrát ovšem nechybějí." (Chybějící peníze na pořádnou propagandu a předvolební boj je jednou ze stálic Goebbelsových stížností ve všech předcházejících volbách. Neustále se dostává do mínusu a vypisuje další a další sbírkové akce mezi členy a příznivci. Volby na jaře 1933 jsou první, kde je se stavem stranické poklady spokojený.)
"Rozhlas mi dělá starosti. Na všech rozhodujících místech sedí ještě stále staří bonzové systému. Musí být co nejrychleji vyloděni, a to do 5. března do té míry, aby závěr naší volební akce nemohl už býti ohrožen."
4. února 1933
"Vůdce přijíždí opět do Berlína. Hovořím s ním o otázkách rozhlasu a volební propagandy. Musíme nyní zahájiti ostřejší kurs proti štvavým židovským plátkům, jejichž tón je čím dále tím drzejší. Bez nových nařízení o zákazech se neobejdeme.
Teď jde do tuhého a žádný ohled neplatí. Proč my zacházet dnes se svými odpůrci lépe, než zacházeli oni včera s námi?"
11. února 1933
"Vůdcova řeč rozzuřila tisk tak, že má téměř pěnu u úst. Snadno z toho lze uhodnouti, že se neminula účinkem.
Mezi řádky můžeme čísti, že marxisticko-demokratičtí Židé jsou duševně úplně skleslí. Jistě se necítí dobře."
15. února 1933
"Teď začneme postupovat také proti tisku. Zákaz stíhá zákaz, jen to břinká. Vorwarts a 8-Uhr-Abendblatt, všechny ty židovské orgány, které nám působily tolik zlosti a zármutku, mizejí jedním rázem z berlínských ulic. To uklidňuje a působí blahodárně na duši."