Zajímavosti z Goebbelsových deníků.
3. část - vylodění v Normandii.
Tohle téma bylo overdone v západní populární kultuře, co se týče filmů a her, ale Goebbelsovy zápisky potvrzují, že vylodění Spojenců na Západě bylo něco, k čemu se skutečně soustředila pozornost současníků po značnou část války. Na výstavbě opevnění Atlantického valu pracovalo přes jeden milion dělníků od podzimu 1942 a bylo tam využito mnoho poznatků a vybavení ze zrušených vnitrozemských opevňovacích linií, včetně vybavení z Československých pevností.
Začněme tímhle záznamem z počátku jara 1943
---
20. března 1943 (o poradě, která se u Hitlera konala 19. března).
"Sověti teď narážejí na německá obranná postavení s enormními ztrátami na lidech i materiálu. Vůdce nemůže přirozeně přesně říci, jak dlouho se Sovětský svaz ještě udrží. Ale jakmile tento kolos jednou zakolísá, zažije historický kolaps. Vůdce si myslí, že kolaps Sovětského svazu nezačne materiálními rezervami, nýbrž lidskými...
Potom pro nás ve válce dojde k rozhodujícímu obratu... Pak se už také nebudeme muset obávat anglo-americké invaze, která nám nyní způsobuje určitý tlak na prsou."
---
Po kapitulaci vojsk Osy v Severní Africe:
---
9. května 1943
"My v žádném případě situaci nebagatelizujeme, pozvolna však Německému národu vysvětlujeme, o co v severní Africe vůbec šlo. Neboť ve skutečnosti tam naši vojáci složili hrdinskou píseň, která se nesmazatelně zapíše do německých dějin. Celý vývoj zdrželi o půl roku, čímž nám dali možnost definitivně dobudovat Atlantický val a všude v Evropě se připravit do té míry, že invaze nepřichází vůbec v úvahu. Časový zisk, který jsme tak nabyli, se pozitivním způsobem projeví na dalším vedení války...
Musíme teď německému národu rovněž sdělit, co se stalo s Rommelem. To však nebude tak jednoduché. Rommel momentálně buduje štáb, který má být nasazen, když se Angličané nebo Američané pokusí kdekoliv v Evropě o invazi. Rommel je pro to bezpochyby tím nejvhodnějším mužem."
---
6. prosince 1943 (po konferenci spojenců se Stalinem v Teheránu):
"Na jaře, až budou německá města představovat už jen ruiny, by chtěli Angličané přistoupit k invazi. Ale bojí se už na to jen pomyslet. Zejména v lednu proti nám chystají zintenzivněnou leteckou ofenzívu, protože to je nejstudenější měsíc a letecké útoky pak budou významně ovlivňovat německou morálku."
---
30. prosince 1943
"Z hlavního stanu není z politického hlediska co hlásit. Panuje zde poněkud vánoční klid. Vůdce se momentálně zabývá pouze válečnou situací a přípravami na nastávající anglo-americkou invazi."
---
25. únor 1944 (shromáždění gauleiterů v Mnichově)
"Imponující je především referát, který přednáší generálplukovník Jodl o vojenské situaci. Nejprve charakterizuje naši situaci na východní frontě a pak se vrhá zpět na téma, které jsem již zmínil já, a to na italskou zradu. Ta otřásla naší celkovou vojenskou situací...
Na jihovýchodě nevidí generálplukovník Jodl momentálně žádnou hrozbu.... Invazi očekává hlavně v jižní a severní Francii. V severní Francii považuje její úspěch za vyloučený. Angličané a Američané by byli okamžitě odraženi. Zato naše opevnění na jihu Francie jsou přirozeně rozmístěna řidčeji. Proto věří, že nepřítel nejdříve zaútočí na jižní Francii, aby tam vázal naše jednotky a potom se pokusí o velkou invazi na severu Francie. Tam by se pak rozhodla velká část války. Generálplukovník Jodl vidí příští vývoj celkem optimisticky, i když si při tom zachovává zdravý realismus....
Jodl zastává názor, že hlavní krize nastane s invazí. Tehdy se bude válka rozhodovat. Invaze je vůbec průsečíkem roku 1944. Přijde-li, přinese s sebou vojenské rozhodnutí. Nepřijde-li, povede to politicky k rozpadu nepřátelského tábora."
---
4. března 1944 (na návštěvě v Berchtersgadenu)
"Mám velkou radost z toho, že je zde i Sepp Dietrich. Je to starý sukovitý voják se zdravým lidským rozumem, se kterým se dobře klábosí. Divize Leibstandarte teď byla celá přesunuta z Východu na Západ. Určitě tak během nadcházející invaze odvede dobré služby...
Vůdce by celkem chtěl udržet současné fronty, aby mohl být v nadcházejícím létě opět ofenzivní. K tomu potřebuje nejméně 40 divizí. Na základě momentální situace lze tyto divize přemístit pouze ze Západu. Předpokladem však je úspěšné odražení invaze...
Samozřejmě, že není zcela jasné, zda Angličané a Američané invazi skutečně podniknou. Stejně tak není jasné, kde se o ni vůbec pokusí. Vůdce naše šance hodnotí jako absolutně jisté. Detailně mi popisuje síly, které na Západě k odražení invaze máme. Tyto jsou skutečně více než dostatečné. Nalézá se tu sice řada mladých divizí bez bojových zkušeností, ale ty jsou sestaveny s tak výtečného lidského materiálu, že nemusíme mít žádné obavy. Když nastoupí divize SS Hitlerjugend, můžeme si být jisti, že svou povinnost a závazek splní. Mimo to ji vůdce doplní částmi Leibstandarte, které ji svým elánem strhnou. Rovněž ostatní síly na Západě mají prvotřídní kvalitu. Mladé, vycvičené pro svůj úkol, jsou zárukou bojovnosti a odolnosti. Také naše zbraně vysoce převyšují zbraně nepřítele, především co se týká tanků. Máme zde nové typy "Panther" a "Tiger", které ty staré překonávají ve všem, i když ještě nejsou v dostatečném počtu. Jsou ale začleněny mezi starými, takže obrněné divize disponují kolosální palebnou a obrannou silou. Přál bych si, aby vůdcovy prognózy vyšly. Byli jsme v poslední době tolikrát zklamáni, že v nás narostla určitá skepse. Jedná se zde nakonec o rozhodující střet a naši vojáci se jistě ukáží z té nejlepší stránky..."
---
21. března 1944
"Vůdce promluvil na zámku Klessheim k vojenským velitelům Atlantického valu. Vysvětlil jim historickou úlohu, kterou budou muset zřejmě v následujících týdnech řešit. Myslím, že tím bylo učiněno vše, co vůbec učiněno být mohlo. Invaze musí ztroskotat a ztroskotá. Je to vůbec ten nejnaléhavější problém současné vojenské situace..
---
24. března 1944
"Anglický generál Montgomery se vyznamenává tím, že o nadcházející invazi hovoří bezostyšně. Najednou prohlašuje, že její termín není ještě přesně stanoven. Chtějí prý nejdříve Říši umrtvit leteckým terorem. I v tom lze vidět, že Angličané už nemají z invaze žádnou velkou radost a že tato radost klesá s blížícím se datumem..."
---
28. března 1944
"Vůdce se nyní rozhodl přemístit některé divize ze Západu na Východ. Jedná se o vynikající bojové svazky, ve které jsme měli na Západě velkou důvěru. Mimo jiné dvě divize SS. Tento postup považuji za velmi nebezpečný, neboť jestliže v důsledku Sovětského tlaku na Východě odkryjeme Západ, pak uděláme právě to, v co Angličané ve své bezradnosti doufají.... Budou -li mít Angličané a Američané na Západě možnost dosáhnout opravdového úspěchu, dostane nás to do skutečně neblahé situace. K těmto opatřením přiměl vůdce Manstein. Jak jsem zaslechl, Jodl proti tomu velmi energicky protestoval.... Jestliže to odpovídá skutečnosti, jsem rozhodnut jet za vůdcem a využít veškerého svého vlivu, aby Západ nebyl zbytečně odkrýván..."
---
Manstein byl 30. března z funkce propuštěn a zbytek války trávil ve výslužbě.
---
18. dubna 1944 (schůze Hitlera s gauleitery v Mnichově)
"Vůdce je velmi nadšen z práce Rommela. Rommel působí na Západě příkladně. Musí si s Angličany a Američany vyřídit staré účty, uvnitř plane hněvem a nenávistí a veškerou svoji inteligenci a rafinovanost vložil do zdokonalování tamních opevňovacích prací... Co se týká invaze, vůdce absolutně věří tomu, že k ní dojde. Kdy, to samozřejmě ještě nemůžeme říct. Možná ještě do konce tohoto měsíce. Rommel mu dal závazný slib, že do 1. května bude mít vše hotovo. Bylo by žádoucí, aby nepřítel do té doby počkal. Ale má-li být Rommel hotov prvního května, bude hotov i 20. dubna. V této souvislosti nemám žádné obavy. Vůdce si je naprosto jist, že invaze ztroskotá, ba dokonce že ji ve velkém stylu odrazí. Vítá, že mu v tom Rommel bude účinně pomáhat, neboť je přesvědčen, že s invazí je spojen výsledek války na Západě.
---
24. května 1944 (Sepp Dietrich navštěvuje Goebbelse v Lanke)
"Dále zastává Dietrich názor, že nepřítel na Západě nesvede při invazi nic. Naše síly na Západě podle něj postačují, abychom náporu nepřítele účinně čelili. On sám disponuje čtyřmi znamenitými a fantasticky vyzbrojenými divizemi SS o celkové síle 80 000 mužů. S tím už se dá samozřejmě něco udělat. Jinak je přesvědčen, že velení na Západě je u Rundstedta v nejlepších rukou. Rommela považuje spíše za bubeníka než za vojevůdce..."
---
6. června 1944 (v Berchtersgadenu)
"Večer v 10 hodin přicházejí první zprávy, které jsme odposlechli z nepřátelského rádiového provozu a podle nichž byla invaze zahájena tuto noc. Z počátku neberu tyto zprávy vážně. Poté se však množí. Když dorážím do Berchtersgadenu, jsou již autentické informace k dispozici. Z nich lze vyvozovat, že invaze bude vrcholit v časných ranních hodinách a to na Západě. Tím by tedy nastal rozhodující den této války. Pak se jdu na několik hodin vyspat, protože příští den mě přivítá mnoha starostmi a břemeny."
---
7. června 1944
"Velké rozhodnutí války dozrálo. Už v noci přicházejí první hlášení o začínající invazi na Západě. Jelikož jsme se včas dostali k příslušným materiálům, můžeme ještě před nepřítelem vydat mezinárodní prohlášení, které oběhne celou zeměkouli. Angličané a Američané se v prvních hodinách drží zpátky. Potom přichází zpráva od Reuters s obsahem, že provedli vylodění na opevněném západním pobřeží Francie a to mezi Le Havrem a Cherbourgem. Vůdce je z této skutečnosti velmi šťasten. Všímám si na něm procesu, který už jsem pozoroval během velkých krizí častěji. Je stísněný do doby vypuknutí krize, ale v okamžiku, kdy krize propuká, padá mu z duše obrovská zátěž... Eisenhower vydává výzvy k jednotkám a národům Evropy. Ani jedna z nich nemá publicistickou hodnotu. Obsahují jen staré fráze, se kterými proti nám Angličané a Američané operují neustále... Rovněž de Gaulle se obrací k francouzskému obyvatelstvu. Všechny tyto výzvy mají jedno společné. Vyzývají obyvatelstvo ke klidu, neboť úspěch ještě není jistý. "Velké bitvy stojí před námi", toto je heslo veškeré nepřátelské propagandy a zpravodajství. "Německá válečná mašinérie není poražena a budeme muset přinášet těžké oběti." Berndt dal na ministerské konferenci novinám k lepšímu největší indiskrece o našich obranných přípravách na Západě včetně neshod ve vrchním velení. Je mi to líto, ale musím ho až do svého návratu zbavit funkce vedoucího oddělení propagandy. Je nevypočitatelný a prudký, což v tak kritické době může způsobit ty největší škody. Může být rád, že k invazi došlo právě v tento den. Kdyby na sebe ještě nechala několik týdnů čekat, mohl by se dostat do velkých problémů. Ráno už se ke slovu hlásí Churchill. Je to jasné, že to nemůže vydržet. Při všech velkých akcích pádí hned do Dolní sněmovny, aby dal na vědomí svou moudrost.... Churchill už hovoří o taktickém úspěchu, o kterém ve skutečnosti nemůže být řeči. Montgomery samozřejmě nemůže ve sboru mluvčích chybět. Hrozně se vytahuje, hovoří o svých vynikajících vojevůdcovských schopnostech a o tom, jak dalece převyšuje německé generály, zatímco druhou rukou vysekne poklonu německým vojákům. Je to vyložený manekýn. Večer Churchill řeční znovu. Hovoří o tom, že Anglie má dosud málo ztrát a vše probíhá uspokojivě. Byly překonány počáteční překážky a na další vývoj hledí s nadějí. Obraz, který se odvíjí před námi, je zcela jiný. První zprávy zní téměř neuvěřitelně. Je pochopitelné, že jsou-li vysílány v rozhlase, vyvolávají u německého lidu nervozitu. Každý ví, že se rozhodnutí přiblížilo. Vlastní obraz o operacích si člověk udělat nemůže, protože v prvních hodinách samozřejmě přicházejí zprávy jen sporadicky. Vůdce má velkou radost. Invaze se koná přesně na tom místě, na kterém jsme ji očekávali a také prostředky a metodami, na které jme se připravovali. To by v tom byl čert, abychom se s tím nevypořádali. Počty vzdušných výsadkových jednotek neodhaduje vůdce příliš vysoko. Zabráníme-li nepříteli ve vybudování předmostí a obsazení nějakého přístavu, budou brzo zničeny. Nepřítel už bohužel nasadil několik tankových jednotek, ale proti nim jsou mobilizovány naše operační zálohy. Dvě prvotřídní tankové divize, které čekaly ve vzdálenosti 150km, se daly do pohybu. Do šesti hodin do večera budou na místě. Vůdce je pevně přesvědčen o tom, že se jim podaří vyloděné jednotky nepřítele vrhnout zpět a zničit vzdušné výsadky. Je charakteristické, že si je vůdce absolutně jist a nevykazuje ani náznak slabosti. Že se Churchill sám předem ověnčuje vavříny není nic divného. To dělal vždycky. Když jsme obsazovali Krétu, tak také prohlásil, že Němci budou vbrzku zadrženi, aby pak o několik dní později musel rezignovaně konstatovat, že je Kréta ztracena....
Když invazi odrazíme, pak se změní celý obraz války. Vůdce s tím určitě počítá. Nedělá si žádné starosti, že by se to nemuselo podařit. Já jsem zdrženlivější. Ribbentrop je zcela na vůdcově straně. Je si jistý, aniž by k tomu měl nějaké konkrétní argumenty, jako vůdce. Himmler vkládá velkou naději, jak se dalo čekat, do jednotek zbraní SS. Jodl je v úsudku zdrženlivý. Je to střízlivý myslitel a počtář. Přesto je přesvědčen, že se nám podaří celou operaci zastavit. Až do časného poledne pokračují události podle plánu. Generál Korten vrhl na Goeringův rozkaz celé říšské stíhací letectvo do západního prostoru. Říše je momentálně bez stíhacího letectva. Ale protože je špatné počasí, je jen minimální možnost, že by se nějaké nepřátelské svazky dostaly nad říšské území. Všechny potřebujeme nad zónou bojů....
Při mém odjezdu ze Salcburku není obraz bojového střetu na Západě ještě zcela jasný. Čela našich tankových jednotek by se měla brzy zapojit do bojů. Ale ještě nezasáhla. S největším napětím čekáme na to, až naše zálohy zahájí činnost. Jak jsem se v Salcburku dozvěděl od našeho vedoucího úřadu říšské propagandy, nalézá se celý německý národ v horečnatém stavu. Všichni vědí, že se hraje v kostky o velké rozhodnutí..."
---
13. června 1944
"Nepřátelský tisk tvrdí, že situace v Normandii se podstatně zlepšila. Předmostí se prý podařilo stabilizovat natolik, že už ho nemůžeme zlikvidovat. Obecně protistrana věří, že bylo zažehnáno nebezpečí, které hrozilo nasazením Rommelových záloh. Počasí se bohužel zlepšilo, což přináší výhody hlavně nepříteli. Ale teď jsme přisunuli naše letecké zálohy, takže při větším bombardování německých postavení mohou být stíhači nasazováni ve větším rozsahu. Angličané se křečovitě snaží v Timesech vykouzlit spor mezi Rundstedtem a Rommelem. Tento spor určitým způsobem existuje, ale je to spíše spor stáří a temperamentu než zásadních názorů. Když Angličané tvrdí, že Rundstedt je mužem bezpodmínečné kapitulace, je to důkaz toho, že tohoto starého muže vůbec neznají...
---
14. června 1944
"V poledne jsem měl obsáhlý rozhovor s generálem Schmundtem. Generál Schmundt je s vývojem na Západě velmi nespokojen. Ani já před ním neskrývám zklamání z toho, že sliby, které wehrmacht k průběhu invaze učinil, nebyly splněny. Schmundt svaluje vinu na luftwaffe, což je z velké části pravda. Luftwaffe je příliš slabá, aby mohla čelit nepřátelským masovým náletům. Tyto masové nálety brání soustředěnému útoku našich tankových divizí, čímž byla promarněna celá řada příležitostí..."
---
18. června 1944
"V prostoru invaze shledal vůdce situaci těžkou. Polní maršálové Rundstedt a Rommel jsou sice optimističtí, ale přece jenom poukazují na to, že totální převaha nepřítele ve vzduchu nám neobyčejně ztěžuje nasazování záloh. V důsledku toho ještě nemůžeme zahájit rozsáhlou ofenzívu s cílem vytlačit nepřítele z předmostí..."
---
22. června 1944
"Vůdce byl na západním předmostí. Z Rommela a Rundstedta má ten nejlepší dojem. Především ho těší, že tak dobře spolupracují. Vývoj na předmostí jako takový není až tak neutěšený. Nedošlo k téměř žádným územním změnám. Ale Anglo-američané dále neochvějně přisunují materiál a vojáky. Vůdce s těžkým srdcem rozhodl přesunout dvě tankové divize z Východu. Ty nám budou určitě chybět při nadcházející sovětské ofenzívě. Ale my musíme soustředit síly tam, kde je to nejdůležitější. Na Západě padne rozhodnutí této války..."
---
24. června 1944
"Situace na poloostrově Cotentin je samozřejmě pro nás všechny velmi neutěšená. Americké dělostřelectvo se již zastřílelo a nepřítel provádí masivní letecké útoky na pevnost Cherbourg."
---
4. července 1944
"Polní maršál Rundstedt byl nahrazen polním maršálem Klugem. Rundstedt byl příliš starý a nemohl snášet trvalé zatížení tak denervujícího boje. A poněvadž zemřel také generálplukovník Dollman, můžeme hovořit o celkové výměně hlavních velitelů na Západě. Jen Rommel své postavení drží. Ale ani on nesplnil očekávání, která jsme do něj vkládali...
Nařizuji, aby OKW změnilo svoji informační politiku. OKW používá výrazy o materiální převaze nepřítele, proti které nedokážeme nasadit nic účinného... což pozvolna buduje u německého národa defétistické nálady. Když jsme byli v materiální nevýhodě na Východě, tak to ještě lidé snesli. I to, že jsme ustupovali na Jihu, abychom zůstali silní na Západě. Že ale nyní i na Západě materiálně zaostáváme a jsme tak pozvolna nuceni ustupovat, to německému národu nejde vůbec na rozum. Někde se přece musíme zastavit, abychom se mohli udržet, neboť jinak pro nás válka, alespoň v očích velké části německého národa, ztratila svůj smysl..."