Zajímavosti z Goebbelsových deníků.
10.3 Vztah k Rusku mezi roky 1939-1941 a příprava na operaci Barbarosa.
Třetí díl.
Popis dojmů z návštěvy Molotova v Berlíně. Poprvé, kdy je v Goebbelsově deníku jasně zmíněno plánované tažení na Východ je 29. března 1941.
Komplikaci do Hitlerových plánů vneslo uzavření paktu mezi Moskvou a Tokiem v dubnu 1941. Říká se, že jedním z nejvýraznějších strategických nedostatků Osy byla nekoordinovanost kroků jejich mocností.
Po vstupu USA do války se Roosevelt, Churchill a Stalin domluvili na strategii - nejdřív věnovat většinu zdrojů na porážku Německa a potom porazit Japonsko. Podobná velká dohoda o společném postupu mezi Německem a Japonskem vůbec neexistovala a ani žádná komunikace o ní. Japonsko provedlo normalizaci vztahů se Sovětským svazem na jaře 1941 a začalo se chystat na válku proti USA přesně v době, kdy už byly přípravy na napadení SSSR u Hitlera v plném proudu. Hitler a Japonci se o těchto svých úmyslech navzájem vůbec neinformovali.
---
12. listopad 1940
„Molotovova návštěva připravena. Ještě zabraňuji, aby S. A. tvořily kordon. To by bylo příliš. Stejně tak žádné shromáždění obyvatelstva. Zamini je natolik bez instinktu, že to navrhlo. Blokujeme příliš mnoho zpráv. To dělá tiskovou politiku poněkud křečovitou…
Molotov je už s početným doprovodem na cestě. Moskva přikládá této návštěvě mimořádný význam. My už to budeme umět využít.“
13. listopad 1940
„Molotov přicestoval do Berlína v prudkém lijáku. Symbol chladného přijetí…
Molotovova návštěva je velkým tématem světového tisku. Londýn se utěšuje planými řečmi.“
14. listopad 1940
„Dopoledne u vůdce snídaně pro Molotova v úzkém kruhu. Molotov dělá inteligentní, prohnaný dojem. Je velmi upjatý a v obličeji voskově žlutý. Nedá se z něj téměř nic dostat. Pozorně naslouchá, ale nic neřekne. Výsledek rozhovorů vyjde najevo až po nějaké době. Molotov je jakási předsunutá hlídka Stalina, na níž však vše závisí. Jinak je Rusko v mimořádně dobré pozici, kterou asi nebude chtít opustit. Každopádně nám dnes stačí jeho neutralita.
Doprovod Molotova je naprosto průměrný. Ani jedna osobnost většího formátu. Jako by chtěl ve všem potvrdit naše teoretické úsudky o podstatě bolševické ideologie mas. S nikým se nedá pronést rozumného slova. Na tvářích se jim zračí strach a komplexy méněcennosti. Už samotný nevinný rozhovor je téměř vyloučen. GPU bdí.
Je to příšerné. V tomto světě už není život téměř k žití. Společné jednání s Ruskem musí být i v budoucnosti určováno ryzí účelovostí. Čím více se sbližujeme politicky, tím vzdálenější jsme si duchovně a světonázorově. A je to tak dobře. Moje dosavadní názory se mi plně potvrdily i na vlastní oči. Car je mrtev. Ale je snad lepší to, čím byl vyměněn?“
15. listopad 1940
„Před ministerskou poradou si ujasňuji své dojmy z Rusů během Molotovovy návštěvy. Všichni pánové se mnou souhlasí…
Molotov odcestoval. Shoda ve všech důležitých otázkách. Studená sprcha pro londýnské přátele Sovětů. Můžeme být spokojeni. Všechno ostatní závisí na Stalinovi. Jeho rozhodnutí na sebe nechá ještě čekat.“
4. prosince 1940
„Podávám vůdci podrobnou zprávu o své cestě do Norska, která ho velice zajímá. Především se vyptává na postoje Norů. Dokud existuje alespoň jiskra naděje, doufají ve vítězství Anglie. A v Anglii jsou naděje zaměřeny na Rusko – velmi chybně, jak se nakonec ukáže. Rusko v Bulharsku, které se chtělo připojit k Paktu tří, nevhodně taktizuje. Pokouší se zmobilizovat ulici proti králi. To se nesmí. Teď je Sofie v bryndě. Měla by se k nám okamžitě připojit. Na Balkáně vystupuje Rusko pod vlajkou panslavismu. To není úplně hloupé. Ale proti nám nic nepodnikne – ze strachu.“
12. prosince 1940
„Vůdce hovoří ke gauleiterům: … Rusko také číhá v záloze, ale my se ho neobáváme. Chtělo by ještě všelicos zdědit, proto toužebně očekávalo naše vyčerpávající polní tažení na Západě. Ale tuhle radost jsme mu odepřeli. Nyní jsou vymezeny i hranice našich zájmů, především na Balkáně. Nové vojenské kontingenty do Rumunska. Tam nenecháme vpadnout nikoho… Máme vítězství v kapse, nepromarníme-li ho vlastními chybami.“
15. ledna 1941
„Bulharsko teď snad přistoupí k Paktu tří. Má s Moskvou trochu problémy. Momentálně by se nám to velmi hodilo, abychom věci na Balkáně trochu uspořádali.“
1. února 1941
„Vůdce je naplněn vůlí po vítězství, ale stejně tak úžasnou jistotou vítězství. Informuji ho o strašných poměrech ve Španělsku. Potvrzuje to. Povídá mi o zprávě o Rusku, kterou podal Torlerův syn. Žil tam sedm let. Hrozné! Potvrzuje vše, co jsme tušili a říkali. Doplňuji tuto zprávu zkušenostmi, které v Moskvě nabyl Gutterer.“
29. března 1941
„Problém Jugoslávie nebude stát příliš času. Armáda je sice statečná, ale ne tak moderně vyzbrojená. Provokace bude splacena. To také asi braši tuší. Jsou tak poddajní a citliví, že to nemá obdoby. Velká operace pak přijde později proti Rusku. Je co nejpečlivěji utajovaná. Jen málokdo o ni ví. Bude zahájena rozsáhlou přepravou jednotek na Západ. Směřujeme podezření do všech stran, jenom ne na Východ. Je připravovaná klamná operace proti Anglii, pak se to však bleskově obrátí a jde se na to. Ukrajina je výbornou obilnicí. Až se jí zmocníme, můžeme vydržet dlouho. Otázka Balkánu a Východu je tak upravena.
Psychologicky představuje celá záležitost několik problémů. Paralela s Napoleonem. Ale to lehce překonáme antibolševismem. A otázka pobaltských států a Finska pak bude také jasná. Nejdříve máme trockisty a potom ruské sedláky jako objekt propagandy. Odvedeme zde svůj mistrovský kousek. Hlavní věcí je, že se to dalo do pohybu. Před námi stojí velká vítězství. To znamená zachovat pevné nervy a chladnou hlavu. A vše pečlivě připravit.“
14. dubna 1941
„Velká senzace: rusko-japonský pakt o přátelství a neútočení. Vzájemné garance hranic Mongolska a Mandžuska. Stalin a Molotov doprovází Matsuoku na vlak. Stalin objímá německého vojenského atašé a prohlašuje při tom, že Rusko a Německo budou společně postupovat až k cíli. To je velkolepé a momentálně výborně využitelné. My už to s patřičným důrazem zveřejníme. Je krásné být u moci. Stalin zřejmě nemá vůbec chuť seznámit se s německými tanky. Dnes je pro Anglii chmurný den. Jedna z jejích posledních iluzí se zhroutila.“
15. dubna 1941
„Smlouva Moskva-Tokio je u nás jen tak mimochodem zaznamenána a vůbec ne dramatizována. Podle známých pokračujících plánů se to vůdci nehodí do krámu. Scénu s vojenským atašé doma vůbec neuveřejňujeme. Ale v zahraničí je nám celá záležitost psychologicky jenom ku prospěchu. V USA má přímo šokující účinek. Nálada v našem národě je přímo výtečná. Nadšení, ale bez iluzí, přesně jak to chceme mít. Zpráva SD je chválou mojí práce. V Londýně jsou nadále hluboce deprimováni…
Ve Washingtonu panuje velké rozčarování z paktu Moskva-Tokio. Jedním okem se smějeme a druhým pláčeme. Je to kukaččí vejce vložené Stalinem do našeho hnízda. Ale my ho nevysedíme.“
16. dubna 1941
„Pakt Moskva-Tokio si udržuje charakter senzace. Škoda, že už ho nemůžeme potlačit. Wiegant píše, že Hitler zase jednou Churchilla přelstil. Kéž by tomu tak bylo! V Tokiu panuje velká radost. Matsuokovo postavení se zajisté upevnilo.“
24. dubna 1941
„Japonci informují o Matsuokovi a Stalinovi. Zdá se, že se jedná o skutečné asiatské sbratření. Tokio má každopádně velkou radost. Ale my se tím nenecháme v našich opatřeních pro Východ zmást…
Přijetí nového rumunského velvyslance Bossyho. Pravý ušmudlaný Levantýnec. Něco takového Antonescu vyměnil za Legion. Je to k pláči, i když se nás to vůbec netýká. Bossy má jenom strach z Ruska…
Snímky Stalina a Matsuoky svědčí o zdůrazňované srdečnosti.“
29. dubna 1941
„Vůdce chce přednést důležitý projev. Pravděpodobně v Reichstagu. Považuji to, především kvůli Americe, za velmi užitečné. Rusko mlčí. Asi proto, že se cítí být sevřeno. Ale momentálně nemáme žádný důvod se ho obávat. Společně se díváme na nový švédský film o finském tažení. Je ale diletantsky zpracovaný. Brzy ho přerušujeme. Díváme se na starý a nový filmový týdeník. S tím je vůdce velmi spokojen. Ještě dlouho debatujeme o Vatikánu a křesťanství. Vůdce je velkým nepřítelem celého toho zázraku, ale zakazuje mi, abych z církve vystoupil. Z taktických důvodů. A za něco takového ještě celých deset let platím církevní daň. To mě bolí nejvíce.“
5. května 1941
„Velký den v Reichstagu. Hovoří vůdce a skládá národu účty z jihovýchodního tažení, jeho geniálního zplánování a provedení. Nejvyšší uznání wehrmachtu. Ostře proti Churchillovi a jeho diletantismu. Zlatý můstek pro našeho partnera v Ose. Přisuzuje Itálii velký podíl na vítězství. I když to není historicky pravda, takticky je to účelné. Řekové z toho vyšli velmi dobře. O USA ani slovo. Moskva nezmíněna. Pochvala pro Maďarsko a především Bulharsko. Apel na ženy v souvislosti s pracovními výkony. Vůdce hovoří poprvé o příštím roce, což přirozeně vyvolává v celém národu hluboké pohnutí. To je závažný bod. Dospějeme v tomto roce ke konci války? Národ si pamatuje slib vůdce v jeho novoročním poselství a věří, že má oprávněný nárok na jeho splnění. No uvidíme. Každopádně zde existuje jistý psychologický problém, se kterým se budeme muset co nevidět zabývat intenzivněji. Na závěr poděkování a víra ve vítězství. Projev dělá hluboký dojem…“