Zajímavosti z Goebbelsových deníků.
10.2 Vztah k Rusku mezi roky 1939-1941 a příprava na operaci Barbarosa.
Druhý díl.
Na jaře a v létě 1940 drtivou většinu Goebbelsovi pozornosti pochopitelně dostává tažení na Západě. Během vrcholící bitvy o Francii Moskva rychle obsazuje Pobaltí a kus Rumunska. Oproti rozdělení Polska by v tomhle případě byla přijatelnější interpretace, že Stalin začíná mít velký strach a chce nějaký bezpečnostní pás území. Zápisky o tom, co dělá Moskva, se v té době často omezují na jednu větu, ale v létě a na podzim toho začíná být výrazně víc.
Zajímavé je, že velkou část poznání o Rusku Hitler a Goebbels pravděpodobně čerpali z vyprávění dvou nebo tří lidí, kteří Rusko procestovali nebo v něm nějakou dobu žili. A z toho si vytáhnou skoro výhradně to, co jim potvrzuje jejich předsudky a odmítnou to, co je s těmi předsudky v rozporu.
---
5. ledna 1940
„Anglický tón vůči Moskvě je stále ostřejší. Z toho v budoucnosti vznikne konflikt. Nám to může přijít jenom vhod. Rusko to zaměstná a pro Anglii není nikdy nepřátel dost. Ve Finsku Rusové vůbec nepostupují. Vypadá to, že Rudá armáda nemá ve skutečnosti velkou hodnotu.“
13. ledna 1940
„Vůdce se domnívá, že bolševismus je momentálně státní organizací, která odpovídá charakteru Slovanů. O mnoho víc se nedá z Rusů tak jako tak vytěžit. Stalin má být moderním Ivanem Hrozným nebo třeba i Petrem Velikým. A že se země nesměje, to se za carů také nedělo. Jenom tehdejší vládnoucí vrstva zmizela a byla nahrazena typickými Slovany. Ti nemohou dokázat víc, než dokázali dnes. Pro nás je to takhle dobře. Raději za souseda slabého partnera, než nějakou dobrou smlouvu o spojenectví. Kdyby byly všechny smlouvy, které kdy byly podepsány, vždy dodrženy, tak by lidstvo už nežilo…“
22. ledna 1940
„Velmi pesimistické zprávy o sovětském Rusku. Moskva je svojí bojovou silou na velmi nízké úrovni…
Moskevský tisk nám znamenitě pomáhá proti Londýnu. Rusové stojí patrně až po krk ve vodě.“
15. března 1940
U vůdce. Je tady Colin Ross. Velmi sympatický muž. Referuje o svých cestách…
Rusko líčí Ross jako takřka bezútěšnou zemi. Žádný smích, žádná radost. Přesto se Stalin těší popularitě. Právě teď je jedinou nadějí. Následovník Petra Velikého. Představitel panslavismu. Bude to asi tím, že my Germáni tyhle Slovany nepochopíme. Stalin je pro Rusy tatíček. A že jako starostlivý zahradník každoročně na svém živém plotu odřízne přečnívající větve, tzn. likviduje generály a novináře, to tkví v bolševismu. Nechce přece žádné velikány. V tom se od nás diametrálně liší, neboť my osobnosti chceme a kultivujeme. Němci pracují, aby si vybudovali lepší život. Rusové asi tento vrozený pud vůbec nemají! Ostatně je velmi dobře, že Rusové už žádné germánské vedení nemají. Tak nám alespoň nemohou být nebezpeční. A když Stalin své generály zastřelí, potom to vůbec nemusíme udělat my. Zdalipak Stalin pozvolna likviduje také Židy? Možná je nazývá, jenom aby zmátl svět, trockisty. Kdo ví? Každopádně teď jsme s Ruskem spojeni. Doposud jsme z toho měli jenom výhody. Hitler viděl Stalina v jednom filmu a hned mu byl sympatický. Tehdy vlastně pojal nápad na německo-ruskou koalici.“
16. března 1940
„Víkend s horou spisů a případů, které chci zpracovat venku. Sovětsko-ruské satiry od Zoščenka, mimo jiné „Spi rychleji, soudruhu!“ Mají být vtipné, ale na můj vkus rozvíjejí děsivý obraz bolševické nekulturnosti, sociální bídy a organizační neschopnosti. Že směly vyjít, je pouze důkazem toho, že bolševikovi chybí také jakýkoliv cit pro skoncování s tímto uměleckým výkonem. To jsme si našli v tomto toho pravého spojence. Jen kdybychom nebyli až po krk ve vodě. Ale takto máme jednu válku na jedné frontě. A co se nás nakonec týká nějaký sociální a kulturní standard moskevského bolševismu. My chceme vybudovat silné a velké Německo, ne následovat nějakou utopii lepšího světa.“
9. květen 1940
„Vorošilov odvolán z funkce. Co se tam děje? Možná souvislost s Finskem.“
16. června 1940
„Odpověď Litvy Moskvě nestačí. Ruské jednotky vstupují do Litvy. Svržení kabinetu v Kaunasu.“
25. června 1940
„Stalin Schulenburgovi sděluje, že má v úmyslu zakročit proti Rumunsku. To je zase dohoda. Uvidíme…“
9. srpna 1940
„Hovoříme o pobaltských státech, ve kterých Rusové nastolují hrůzovládu. Ale my s nimi nepotřebujeme mít žádný soucit a bez inteligence, (kterou Stalin nechává likvidovat), jsou pro nás méně nebezpečné než s ní. Rusko nám stejně zůstane navždy vzdálené. Konstatujeme to i v moskevských týdenících. Musíme mezi Ruskem a námi zřídit nepřekonatelnou zeď. Vždyť bolševismus je světovým nepřítelem. Jednou se srazíme i s ním. Vůdce si to myslí také.“
24. srpna 1940
„Zakazuji jakékoliv sbližování s Ruskem. Moskva je momentálně velmi expanzivně naladěna. Rudé noviny přinášejí vzpomínkové články k před rokem podepsané rusko-německé dohodě. Tak to děláme i my. Obergruppenfuhrer Lorenz referuje z Moskvy. Je nadšen. Velebí místní čistotu, pořádek a kázeň. Já tomu moc nevěřím. Finské tažení ukázalo něco docela jiného. Neskočit proto na Potěmkinovy vesnice. Zde zůstávám velmi rezervovaný a německý tisk také. Jednou však musíme s Ruskem účtovat. Kdy, to nevím, ale že ano, to vím.“
31. srpna 1940
„Doufáme, že se budeme moci vyvarovat druhé válečné zimy, ale připravujeme se na ni. Vůdce nechává zajistit především obrovské zásoby benzínu. Jistota je jistota. Kvůli ropné otázce chce také klid na Balkáně. Proto nechal ve Vídni tlačit. Maďaři dostanou hodně a Rumuni protestují. Ale nakonec to přeci jen přijímají. Za to my a Itálie garantujeme Rumunské hranice a to i proti Rusku. Takto Moskvě brzy přejde chuť. S námi si nebude chtít něco začít, protože my nejsme žádní Angličané nebo Finové. Rumunsko i Maďarsko jsou nespokojeny, ale to už je osud sudího. Klid na Balkáně a my dostaneme svoji ropu.“
14. září 1940
„Moskva vydala několik nepříjemných komuniké ve věci Rumunska a ve věci obchodní smlouvy. Vážné to asi nebude, neboť Stalin má přece jenom příliš velký strach z našich vojsk, která tam vstoupila. Ale psychologicky je to momentálně nepříjemné, protože to pány lordy v Anglii bude v této situaci zbytečně stimulovat k dalšímu odporu.“
24. září 1940
„Churchill má opět navrch. Počasí mu přišlo velmi vhod. Navíc nám Moskva dělá další potíže a také na Balkáně všechno neklape tak, jak by si člověk přál. Maďaři si vůči Rumunům počínají brutálně.“
11. října 1940
„Moskva vydává ostré a zásadní dementi k londýnským pokusům o sblížení. To je dobře.“
1. listopad 1940
„K situaci: báječné zprávy z Londýna. Ale Angličané jsou houževnatí a ještě něco vydrží. Vůdce na ně bude útočit, dokud nebudou rozdrceni ležet na zemi. Kdy, to nikdo neví. Ale cíl je jasný. Musejí definitivně z Evropy pryč. Už tady nenaleznou žádného pevninského šampiona. Rusko? Na to je Stalin příliš vychytralý. A náš wehrmacht příliš silný. Stalin ale chce z celé záležitosti něco vytěžit. A nepodstupovat při tom žádná rizika. K našim rumunským ropným polím se nedostane. Naše bomby na Anglii a torpéda už Churchilla zkrotí. Jen musíme být trpěliví a neochvějně bojovat dál.“
10. listopad 1940
„Churchill měl projev. Co on chce všechno osvobodit: Rakousko, Československo atd. My už mu pomůžeme. Nařizuji co nejostřejší komentáře. Komuniké, že Molotov se chystá přijet do Berlína. Políček do tváře Anglie. Dobře Churchillovi tak…“
---