Goebbelsovy deníky.
6. Mnichovská dohoda.
Tohle téma zařazuju hlavně kvůli výročí. Podle mě k němu v denících něco vyloženě překvapivého není. Ale možná tam někoho některý detail zaujme.
----
1. září 1938
"V Praze se stále radí. Jak dlouho ještě? Londýn se viditelně snaží mírnit a nás šetřit. Ale možná jenom proto, aby nás přiblížil k ústupkům. Stará anglická taktika...
Dlouhý rozhovor s generálem Bodenschatzem, který je velmi optimistický. Líčí mi vojenské přípravy, které jsou dost rozsáhlé. Nejlepší termín je říjen. Dr. Dietrich přemýšlí pesimističtěji. Velký otazník: co udělá Anglie? Nechá si líbit střet s Čechárnou nebo ne. Otázka, na níž závisí vše. Vůdce se cítí dobře. Nevěří, že Londýn zasáhne a je pevně rozhodnutý jednat... Nad zemí se vznáší dusná atmosféra. Všichni čekají, co přijde."
11. září 1938
"Henlein samotný by teď ustoupil. Ale my už mu pomůžeme. Hovořil jsem s Moltkem. Polsko zůstane neutrální. A vyčkávat, kam se kloní váhy úspěchu. Hovořil jsem s Dirksenem. Je upřímně přesvědčený o tom, že Chamberlain a Halifax s námi chtějí dohodu. Londýn bude jednat podle toho, jak se zachová Paříž. Praha je mu lhostejná. Ale vypadá to, že ve hře je teď jeho prestiž jako světové mocnosti. Kromě toho chce asi blufovat...
Ještě jednou hovořím obšírně s Hendersonem. Neustále tvrdí, že pracuje pro mír. Chtějí ho i Chamberlain a Halifax. Praha Londýn nezajímá. Ale Francie by musela zasáhnout, kdyby byla ve hře její národní čest. A pak by nemohla Anglie zůstat stranou. Pak se dá celá věc do pohybu. Nevěřím tomu. Henderson hovoří o plebiscitu. To je nejnovější anglická teze. V telegramu našemu londýnskému velvyslanci je to také ze strany londýnské vlády navrženo. To by však bylo fatální, protože by to přineslo jen polovičaté řešení..."
15. září 1938
"Včera: ... Večer přichází velká senzace. Chamberlain žádá vůdce o rozhovor. Má se uskutečnit okamžitě k zajištění míru. Vůdce zve Chamberlaina. Ten dorazí dnes v poledne do Obersaltzbergu. ... Mazaní Angličané si opatřují morální alibi. Krok za krokem nám podsouvají vinu za válku, pokud by k ní mělo dojít. To není příjemné. Ale každopádně: vůdce musel tuto návštěvu přijmout."
18. září 1938
"Včera: ... Rozhovor s Chamberlainem byl velmi srdečný, ale probíhal i dramaticky. Vůdce si nebral servítky. Chamberlain je ledově studený, starý Angličan. Prohlásil, že Němci a Češi již nemohou žít pospolu. Chce přemluvit své ministerské kolegy a Paříž, aby v sudetech došlo k pebiscitu. Vůdci se návštěva příliš nehodila. Ani toto řešení nám ne zcela vyhovuje.... Londýn má největší strach ze světové války. Vůdce rozhodně prohlásil, že se jí nebude v případě krize bát. Praha však zatím není ochotná změnit svůj postoj. Tím lépe. Potom existuje úplné řešení...
Naše propaganda pracuje vzorově. Dostává celý svět pod tlak. Díky ní jsme již polovinu války vyhráli..."
23. září 1938
"Včera: ... 28. září bude u nás vše připraveno k tažení. Vůdce chce Chamberlainovi předložit bez obalu jasné požadavky a nesmlouvat... Ve 4 hodiny odpoledne začíná rozhovor vůdce s Chamberlainem. Trvá do 7 hodiny večerní. Vůdce postupuje přesně tak, jak měl v úmyslu. Mapa s demarkační linií vyvolává u Chamberlaina zděšení... Mezi tím naše mobilizace pokračuje. Chamberlainovi ke spokojenosti už stačí, že síla nebude použita okamžitě... Londýn se nesmírně bojí síly. Mezitím se v Anglii a Francii zmobilizovala levice. Benešovi lidé pracují... 28. září jsme připraveni vojensky zasáhnout. Do té doby tady bude řešení takové nebo onaké. Teď jde o to, dát tomu impuls. Neboť co padá, tomu se musí pomoci..."
24. září 1938
"Včera: Chamberlain ráno nepřichází. Místo toho posílá dopis. Obsah: celkově s požadavky vůdce souhlasí. Myslí si však, že nemůže Čechům navrhnout, aby německé jednotky vpadly na jimi vyklizené území. To by vypadalo jako násilí. Klid a pořádek si mají zajistit sudetští Němci sami. Je nám okamžitě jasné, že toto je pochybný plán pana Beneše. Chce získat čas k mobilizaci levice v Londýně a v Paříži, což se mu už částečně podařilo. Potom by přeci jen vstoupil do ozbrojeného konfliktu s pomocí Paříže nebo Londýna a usadil se ve svých opevněních. Takže známá metoda pana Beneše: získat čas a intrikovat dál. Tomu ale teď udělá vůdce konec. Sděluje Chamberlainovi, že nemůže přistoupit na jeho návrh, neboť Češi nemají vůbec v úmyslu dodržet své slovo, na sliby nedá, připomíná mu 14 bodů Woodrowa Wilsona, a že se teď musí konečně stůl uklidit. Vůdce zuří a jde na doraz..."
28. září 1938
"Včera: Chamberlain vydává na základě vůdcova projevu prohlášení: Anglie se cítí být morálně odpovědna za dodržení Prahou schváleného plánu. Ale my nesmíme použít sílu. Hloupá hra se slovy. Londýn by měl raději tlačit na Prahu, aby to pana Beneše nelákalo k odporu. Jen když se cítí být krytý, je tak nekompromisní. Vůdce to i teď říká Wilsonovi, který je v poledne opět u něj. Příkře se ho ptá, zda chce Anglie válku. A Wilson přeci jen couvá..."
29. září 1938
"Včera: ... Během rána se hlásí Poncet a Henderson. Přicházejí s novými návrhy: území má být postoupeno nám. Žádný vpád wehrmachtu, ale jen policie. Za to tlak na Prahu. Ribbentrop je proti tomu. Slepě Anglii nenávidí. Goering, Neurath a já jsme pro. Nemáme k válce žádný dobrý odrazový můstek. Mussolini je ve svém dopise vůdci také pro...
Pak přichází na myšlenku čtyřstranné konference: s Mussolinim, Chamberlainem a Daladierem. V Mnichově. Za hodinu již Mussolini souhlasí. Tím vzniká zcela jiná situace. Obloha se začíná trochu vyjasňovat. Zůstává nám pravděpodobná možnost: převezmeme sudetoněmecké území, velké řešení zůstane stále otevřené a my budeme zbrojit pro budoucí případy. To je velké vítězství, kterého může vůdce dosáhnout. On sám je k tomu pevně odhodlán... Odpoledne přicházejí přísliby od Daladiera a Chamberlaina. Takže čtyřstranná schůzka v Mnichově..."
1. října 1938
"Včera: světové veřejné mínění je jako otočené. Všichni si oddychli, že je nebezpečná situace zažehnána. Všichni jsme balancovali na tenkém laně nad propastí. Teď ale máme pevnou půdu pod nohama. To je hezký pocit. Celá cizina se utápí v blaženosti. Slovo "Mír!" je teď na všech rtech. Svět je naplněn prudkou radostí. Prestiž Německa teď nesmírně vzrostla. Teď jsme skutečně světovou velmocí. Nyní platí: zbrojit, zbrojit a zbrojit! Toto bylo vítězství tlaku, nervů a tisku. Hanke mě z Mnichova informuje: Mussolini se za nás úžasně bil. Francouzi byli velmi decentní. Nejneústupnější a nejpodlejší byli zase Angličané.... Touha světa po míru je opět očividná. Vůdce získal všude obrovskou vážnost. Volal mi Henderson (anglický vyslanec) s žádá, abych přerušil kampaň proti Praze. To také nařizuji...
Praha mnichovský návrh bezpodmínečně přijala. Tím by také byla celá záležitost vyřízena. Chamberlain Praze sdělil, že očekává odpověď do 12 hodin v poledne. Praha se párkrát vymlouvala, ale pak pod tíhou skutečností ustoupila. Nyní stojí Praha před těžkou otázkou: jak to říct svým dětem? Vůdce měl ještě rozsáhlý rozhovor s Chamberlainem. Bylo po něm vydáno oficiální prohlášení o vůli obou národů nevést již nikdy proti sobě válku a všechny sporné otázky řešit konzultacemi... Společnost národů blábolí několik hloupých a zpozdilých výmluv. Živá mrtvola! Připravujeme pro vůdce v Berlíně triumfální uvítání. Celý Berlín bude v ulicích. Chamberlain s entuziasmem, Daladier s jásotem, Mussolini s nadšením jsou vítáni v hlavních městech svých zemí. Národy mají radost, že je válka obešla."
2. října 1938
"Včera: ... Pak nám vůdce vypráví průběh událostí. Mussolini se za nás úžasně bil (v téhle souvislosti stojí za to zmínit, že v roce 1943 při osvobozování Mussoliniho si Goebbels zapisuje, že jemu je Hitler stále vděčný za to, jak báječně to v Mnichově dopadlo a nezapomene mu to, i když s ním má tolik trápení). Zachoval se jako náš skutečný přítel. Daladier byl lepší než Chamberlain. Ale vůdce si ho příliš nepovažuje. Vůdce obratně postavil tuto konferenci, jako jednání světových mocností. Tím byli Češi odstaveni na druhou kolej. Nikdo se s nimi nebavil, museli všechno spolknout. Poslední rozhovor s Chamberlainem byl velmi dramatický. Chtěl začít o Španělsku. Vůdce mu objasnil náš postoj, jinak však nepřistoupil na nic. Potom chtěl odzbrojení. Především naše bombardéry, protože ty předčí ty anglické... To vůdce odmítl. Buď všeobecné odzbrojení nebo nic. Momentálně jsou všichni rádi, že nebyla válka. Chamberlain chtěl známé německo-anglické prohlášení, aby přivezl domů alespoň něco. Vůdce mu to neodmítl, ale doopravdy v upřímnost protistrany nevěří. Každopádně při sepisování tohoto prohlášení se ještě nevědělo, jestli Češi přijmou, proto to byl dobrý tah, že svázal Angličanům ruce. Neurath má velkou zásluhu na obrat v celé věci. Směle se vzepřel Ribbentropově tvrdošíjné politice...
V poledne opět u vůdce. Je v nejlepší náladě. Taky k tomu měl všechny důvody. Potom schvaluje Polské ultimatum Praze. Česko bude obsazeno už dnes, Těšínsko do 10. října. Zdá se, že tady nehrozí žádné riziko konfliktu. Maďaři se chovají nesmírně zbaběle. Vůdce ještě jednou líčí svůj rozhodující rozhovor s Wilsonem. Wilson se nechtěl jednoznačně vyjádřit: jestliže zaútočíme na Prahu a zaútočí Francie, potom musí Anglie přispěchat na pomoc Francii. Otázka vůdce: takže zaútočí -li Francie na nás, protože řešíme českou otázku, potom nás musí Anglie také napadnout? Tuto otázku nechtěl Wilson zodpovědět. Minimálně ne potvrdit. Chamberlain je anglický lišák. K problémům přistupuje s ledovým klidem. Člověk se vůbec musí mít před Angličany na pozoru. Ve 14hod. začíná vpád německých jednotek. Jaký to šťastný den! Člověk by se sám objal radostí..."
---