Umění řeči je zneužitelné, jako skoro každá dovednost. Řečí lze dosáhnout nejen překroucení významu, ale i emočního uspokojení davu předestřeným nesmyslem. Zvláště nebezpečné to může být u soudu a v politice. Snadno si lze představit, jak vykutálený advokát pod záminkou hledání pravdy vyslechne svědky takovým způsobem, že jejich svědectví ztratí věrohodnost. Například když jeho klient někoho podříznul za bílého dne před dvanácti hodnověrnými svědky, které se nepodařilo zastrašit ani uplatit, což se nepovedlo ani se soudcem. Je nutné to trochu pozdržet. Ne proto, že by klient chtěl zmizet, ten bude naopak žádat odškodnění. Je však vhodné, aby svědci nebyli ještě pod dojmem stříkající krve, a vyprávěli už spíše jenom svá dřívější vyprávění. Napřed prozkoumá jejich daně a soukromí, aby trochu znejistěli, ale o to nejde, to jen odvede pozornost. Pak se stačí zeptat, jestli k tomu údajnému vykrvácení došlo před tím, než štěkal pes, nebo potom. Jelikož tam žádný pes nebyl, ale nikdo si tím není jistý, tak budou odpovědi různé. A pokud dav v rámci touhy po spravedlnosti zatouží po krvi, je možné odsoudit třeba majitele nějakého psa.