Umění řeči je zneužitelné, jako skoro každá dovednost. Řečí lze dosáhnout nejen překroucení významu, ale i emočního uspokojení davu předestřeným nesmyslem. Zvláště nebezpečné to může být u soudu a v politice. Snadno si lze představit, jak vykutálený advokát pod záminkou hledání pravdy vyslechne svědky takovým způsobem, že jejich svědectví ztratí věrohodnost. Například když jeho klient někoho podříznul za bílého dne před dvanácti hodnověrnými svědky, které se nepodařilo zastrašit ani uplatit, což se nepovedlo ani se soudcem. Je nutné to trochu pozdržet. Ne proto, že by klient chtěl zmizet, ten bude naopak žádat odškodnění. Je však vhodné, aby svědci nebyli ještě pod dojmem stříkající krve, a vyprávěli už spíše jenom svá dřívější vyprávění. Napřed prozkoumá jejich daně a soukromí, aby trochu znejistěli, ale o to nejde, to jen odvede pozornost. Pak se stačí zeptat, jestli k tomu údajnému vykrvácení došlo před tím, než štěkal pes, nebo potom. Jelikož tam žádný pes nebyl, ale nikdo si tím není jistý, tak budou odpovědi různé. A pokud dav v rámci touhy po spravedlnosti zatouží po krvi, je možné odsoudit třeba majitele nějakého psa.
Discussion
Platón a asi už Sókratés hojně používají postupy, s nimiž přišli právě sofisté: diskuze, dialog, hledání definic, důkazy. Platón to hájí tím, že „obrací zbraně sofistů proti nim samým“, že tyto prostředky nyní neslouží klamu, nýbrž pravdě. Dokonce se nás snaží napálit tvrzením, že od sofistů nepřebírá emoční stránku jazykové manipulace.
K přesvědčování slouží nástroje logické i emoční. Na rozdíl od pythagorejců a podobných sekt nás sice nechtějí „pastorovat“, nicméně nás přesvědčují, dokonce vyučují, jak přesvědčovat. Nevnutí nám „duchovní správu“, ale zapletou nás do sítí svého pojmosloví a do konzumních potřeb a tužeb. Platón nám místo konzumu opět nabídne duchovní správu. Smutný výběr.
Síla sofistů je v upozornění, že leccos může být vyloženo jinak, než si zrovna myslíme. Síla Sókrata je v přiznání vlastního nevědění a v neúspěchu. Síla Platóna je tam, kde si všímá emoční empirie. Síla Aristotela je v empirii při pitvách různých druhů živočichů. Jenže všichni jmenovaní nás krom toho k něčemu přemlouvají, o něčem přesvědčují, i ten Sókratés. Sofisté někdy jen o tom, co si objednal zadavatel řeči.