V čisté demokracii mají vládnout všichni přímou volbou, jenže prakticky vzato většina nikdy neuměla a nemohla vládnout, a tak se vymyslela demokratická republika, kde malá hrstka lidí vládne jménem většiny všem, a to i těm, kdo si vládnout nenechají.

— M. Seman

Evoluci nelze zabránit. Je načase opustit zastaralý systém. Proč by měla být demokracie nahrazena? Proč demokracie není efektivní, spravedlivá a nemůže dlouhodobě fungovat?

Jedná se o myšlenky, které mě trápily. Jsou to pouhé útržky a úvahy, které jsem chtěl sepsat. Uvědomuji si, že tento problém je mnohem komplexnější, avšak cítím potřebu o něm psát a sdílet ho.

Demokracie je často vnímána jako nejlepší forma vlády, ale její nedostatky jsou natolik zásadní, že zpochybňují její udržitelnost. Následující body vysvětlují, proč demokracie není skutečným ztělesněním svobody, efektivity ani spravedlnosti.

1. Demokracie není skutečná svoboda

Dnešní společnost často zaměňuje demokracii za svobodu. Ve skutečnosti však demokracie znamená vládu většiny. Pokud se většina rozhodne omezit svobody menšiny, demokracie tomu nijak nebrání. Opravdová svoboda existuje tam, kde jsou chráněna práva jednotlivce, bez ohledu na vůli většiny.

Jedinec navíc nemá možnost se z tohoto systému vyvázat a svobodně si určovat vlastní pravidla. Demokracie vnucuje svou vůli všem – i těm, kteří s ní nesouhlasí. Kdo tedy souhlasí s demokracií, nemůže tvrdit, že je skutečně svobodný. Svobodný a demokratický stát je oxymóron.

2. Demokracie není efektivní

Svět se mění rychle, ale státní aparát se nedokáže dostatečně rychle přizpůsobit. Politici nejsou motivováni k dlouhodobým řešením, protože jejich horizont je omezen volebním cyklem. Jejich cílem není trvalá prosperita, ale zajištění volebního vítězství.

Pokud dojde k chybám, jejich náprava trvá roky, protože změna vlády probíhá pouze v předem stanovených termínech. A i když lidé nejsou spokojeni se zvolenou vládou, musí ji často strpět až do dalších voleb.

3. Demokracie nevede k výběru nejlepších politiků

V demokracii se nerozhoduje na základě odbornosti, ale emocí, sympatií a populismu. Lidé volí ty, kteří jim říkají to, co chtějí slyšet, nikoliv ty, kteří jsou nejkompetentnější. Volby se tak stávají závodem v manipulaci s veřejným míněním.

Politici často slibují nemožné a po zvolení necítí povinnost své sliby plnit. Tato nedůvěra vůči politikům vede k volbě nereprezentativních kandidátů a často k absurdním volebním výsledkům.

4. Demokracie nechrání jednotlivce před státní mocí

Stát si v demokracii stále udržuje monopol na téměř vše. Včetně na sílu a vynucování zákonů. Pokud se vláda rozhodne omezit svobody občanů (například povinné očkování, drogová prohibice, potraty), jedinec nemá žádnou reálnou možnost, jak se tomu legálně vyhnout.

Demokracie se sice prezentuje jako systém ochrany práv, ale ve skutečnosti jsou práva omezována podle vůle hrstky lidí, kteří mají moc.

5. Demokracie rozděluje společnost

Namísto sjednocení společnost demokracie často polarizuje. Většina vnucuje své názory menšině, což vede k napětí a konfliktům. Volební cykly podporují soupeření a neustálé rozdělování lidí na „my“ a „oni“.

Namísto dialogu vznikají tábory, které se snaží přesvědčit ostatní o své pravdě, což vede k atomizaci společnosti a ztrátě smyslu pro komunitu.

6. Demokracie může být skrytou formou autokracie

Reálnou moc v demokracii často drží malá skupina lidí, kteří ovládají média, instituce a státní aparát. Volby jsou pak jen iluzí změny – systém zůstává stejný bez ohledu na to, kdo je zvolen, a v některých případech se situace dokonce zhoršuje.

Politici přestávají být odpovědní voličům a slouží spíše zájmům mocenských skupin než veřejnosti.

7. Demokracie nerozhoduje na základě pravdy, ale na základě většiny

Pravda a správné rozhodnutí nejsou otázkou hlasování. Milion lidí se může mýlit, i když tvoří většinu. V demokracii však většina automaticky získává pravomoc rozhodovat, i když se mýlí.

Systém, který odměňuje popularitu místo objektivních faktů, nemůže být dlouhodobě funkční ani udržitelný.

8. Demokracie nevede ke spravedlnosti ani rovnosti

Stát rozhoduje, co je legální a co ne, často bez ohledu na skutečnou újmu nebo morální principy. Například tresty za držení drog jsou přísné, zatímco alkohol, který může způsobit podobné škody, je legální.

Občané navíc nemají právo neúčastnit se systému. Musí platit daně, dodržovat zákony a podřizovat se vládě, i když s ní nesouhlasí. Stát si dokonce nárokuje kontrolu nad tělem jednotlivce prostřednictvím regulací, povinností a zákazů.

9. Demokracie je skrytý nástroj útlaku

Demokracie nemůže fungovat bez svobody, ale paradoxně ji sama potlačuje. Není nástrojem svobody, ale jen jinou formou vlády. Moc zůstává soustředěna v rukou několika lidí, kteří rozhodují jménem ostatních.

Demokracie může být snadno zneužita. Je to jen sofistikovanější verze autokracie – systém, který dává iluzi volby, zatímco skutečná moc zůstává mimo dosah běžného člověka.

10. Ke svobodě se nedá provolit

Politici nepřinesou změnu. Politici neopraví systém. Politici nevytvářejí společnost. To jste pouze vy.

Mnoho lidí se domnívá, že změna přijde prostřednictvím volebních lístků, nových politických stran nebo „lepších“ lídrů. Ale to je iluze. Skutečná změna nikdy nepřichází shora dolů, od vlády k občanům. Vždy přichází zdola – od jednotlivců, kteří odmítají akceptovat status quo. A právě proto se ke svobodě nedá provolit.

Volby jsou jen mechanismem, který udržuje existující systém v chodu. Umožňují lidem pocit, že mají kontrolu, aniž by skutečně něco změnili. Politici nejsou architekty svobody – jsou pouze správci systému, jehož hlavním cílem je udržet se v chodu, často bez ohledu na to, zda slouží skutečným potřebám společnosti.

Podívejme se na peníze. Kdysi bylo nemyslitelné, že by stát mohl ztratit monopol na tvorbu a kontrolu peněz. Po staletí jsme věřili, že peníze musí být vydávány centrálními bankami a regulovány vládami. Ale pak přišel Bitcoin – decentralizovaná, peer-to-peer síť, která funguje bez potřeby centrální autority.

Bitcoin je důkazem, že změna nemusí přicházet z volebních místností. Vznikl jako odpověď na nedůvěru ve finanční systém, jako evoluční krok vpřed. Spravují ho obyčejní lidé po celém světě, kteří nesouhlasili se systémem fiat měny a hledali alternativu. Tito lidé nevzali do ruky volební lístky, aby požádali o změnu –oni tu změnu prostě vytvořili.

A právě to je klíčové: evoluce nikdy nekončí. Nesmíme se zastavit u jedné změny, u jednoho systému. Stejně jako jsme dokázali vytvořit alternativu k fiat měně, musíme hledat nové cesty i v dalších oblastech – ve vzdělávání, politice, technologiích...Neměli bychom chránit systém jen proto, že existuje. Neměli bychom hájit chyby jen proto, že jsme na ně zvyklí a že je to pro nás pohodlnější.

Přestaňme chránit systém, který více bere, než dává. Mluvme více o svobodě a méně o demokracii. Soucítit už nestačí - konejme.