jak Toyen si nasadím skafandr
vyrazím na nejhlubší dno na vandr
do temnot svojí duše bez lidí
do oceánu myšlenek jež nevidím
jen cítím cosi vzadu v hlavě
škrábat drápem lebku dravě
démon se tváří velmi hravě
skrývá však svůj pravý záměr
můj bílý papír černě poznamenat
dřív než mi stihne zezelenat
s baronkou sdílíme posedlosti
od lásky a tvoření až po úzkosti
#891971
On Entedf De Lion Un Bruit De Pas
Toyen, 1955
