obloha je vymetená jako duše

v zenu, slunce pálí ostře jako kuše

zapéká barvu do kůže—věčný tatér

vlahý vánek hladí něžně přímo na kér

rozpálená cesta mizí v stínech lesa

vůně jara mámí čich a srdce plesá

bosé nohy a země jsou kamarády

smrad města necítíš daleko za zády

žádné pochcané podchody a nároží

bahno, sračky a do půl těla v kaluži

spokojený pes—smějící se bestie

přidej se včas, určitě něco zažiješ

a kdo přijde poslední, ať klidně zhasne

dneska je to umírání kurva krásné

#890872