Tuhle knížku jsem si opravdu užil. A jak to celé začínalo nenápadně...

[…] připadalo mi, jako kdybych se probudil z jednoho snu do ještě vzdálenějšího, do nějakého bizarního válečného leteckého krytu nejhlubšího podvědomí.

Poznal bys opravdový moře, kdybys ho předtím viděl jenom na obrázku?

v drtivém tichu

jak by to bylo úchvatné, kdyby se mi tohle opravdu zdálo

tajuplná srdcová Dáma s vlasy vonícími po hyacintech

Opravdu dobrá poezie neztrácí účinek, ani když nerozumíš jazyku, v kterým je napsaná.

Byl namol opilý. Ne že by se mu přímo pletl jazyk, ale táhla z něj whisky a sotva se udržel na nohou. Obličej měl červený a lesklý jako zhýralý anděl.

Důležitost každého činu se nevyhnutelným postupem času rozplyne do pouhé nicoty.

Některé věci jsou prostě příliš strašlivé, než aby se daly pochopit naráz. A jiné věci jsou tak strašlivé, tak šokující a nevyslovitelně hrůzné, že se nedají pochopit vůbec.

Všechno je úžasný, když se to dostatečně přežene.

Život někdy přináší nečekaně dramatické zápletky, viďte? Jako v románu…

proboha, zlato

Ale já jsem nechtěl.